Alexej Stachanov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alexej Grigorjevič Stachanov
Алексей Григоревич Стаханов
Alexej Stachanov (vpravo) v rozmluvě s jiným horníkem
Narození 3. ledna 1906
Lugová, Ruské impérium
Úmrtí 5. listopadu 1977
Torez, Sovětský svaz
Národnost ruská
Alma mater Всесоюзная промышленная академия
Povolání horník
Znám jako sovětský horník - úderník
Titul Leninův řád (2×)
Řád rudého praporu
Ocenění Leninův řád
medaile Na památku 800 let Moskvy
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941-1945
medaile Na památku 100 let od narození Vladimira Iljiče Lenina
medaile 30 let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
… více na Wikidatech
Funkce poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexej Grigorjevič Stachanov (rusky Алексей Григоревич Стаханов, 3. ledna 1906, Lugová, Ruské impérium5. listopadu 1977, Torez, Sovětský svaz) byl sovětský horník a národní hrdina SSSR, který měl reprezentovat SSSR jako socialistickou průmyslově vyspělou zemi.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Lugové blízko Orlu. V roce 1933 začal pracovat jako horník.

Jako horník si chtěl vydělat na koně pro hospodářství. Šachta na níž pracoval byla hodnocena špatně a stranický vedoucí šachty, Petrov, by byl odvolán nebo potrestán, kdyby se šachta něčím nevyznamenala.

Bylo proto třeba udělat rekord nebo se jinak vyznamenat. Jenže nikdo z horníků nechtěl dělat rekordy. Dnes rekord - zítra norma. Kdo by chtěl dělat rekordy, ten mohl být ostatními zabít. Po nátlaku a hledání byl vybrán právě mladý Stachanov a s ním byl na jediné "rekordní" směně i redaktor místních novin, který o tom napsal do místního tisku.

Dne 31. srpna 1935 bylo prohlášeno, že vytěžil 102 tun uhlí za 5 hodin a 45 minut (což bylo 14× více, než byl plán). Tento rekord z něj udělal hrdinu SSSR, a dokonce se objevil na titulní straně magazínu Time.[1]

Po rekordu Stachanov utíkal domů, protože ho lidé chtěli zabít. Protože "dnes rekord", znamená zítra normu. Jeho žena ho schoval před rozlíceným davem doma v bečce na zelí a lidem řekla, že kdo chce Alexeje zabít, toho ona podřeže.

Až za dva dny po "rekordu" se zpráva o tomto skutku ocitla na poslední stránce stranického listu Pravda a tam z tohoto článečku pochopil Sergo Ordžonikidze, že je to právě ten hrdina, kterého potřebuje stalinská éra.

Okamžitě po "rekordní" směně, na níž prý stranický funkcionář Petrov Stachanovi svítil při rubání se stranická organizace usnesla, že Stachanov dostal dům, poukaz na lázně a koně.

Sovětský svaz v té době vymýšlel hrdiny a příklady a tento rekord je zcela vymyšlen a měl sloužit a také sloužil jako propaganda ke zvyšování pracovních výkonů.

V letech 19361941 byl prominentním studentem Industriální akademieMoskvě, ač sám s bídou četl a psal. Do roku 1942 byl ředitelem dolu v Karagandě.

V letech 19431957 pracoval jako komisař pro těžký průmysl. Roku 1959 byl vedoucím různých dolů, než roku 1974 odešel do penze, jejíž větší část strávil v psychiatrické léčebně, kam se dostal kvůli alkoholismu.[1] [2] Tam jednou upadl na mokré podlaze, ztratil vědomí a za dva dny na to zemřel.

Byl pohřben na městském hřbitově a jeho hrob zarostl travou. Hrob byl těžko k nalezení i pro pracovníky hřbitova, když po hrobu pátrala ruská televize v rámci dokumentu o Stachanovovi.

Popularita[editovat | editovat zdroj]

Byl vyznamenán dvěma Řády Lenina a Řádem rudého praporu. Den 31. srpna, kdy se stal slavným, se slavil jako státní svátek. Město Kadijivka na Ukrajině bylo roku 1978 na jeho počest pojmenováno „Stachanov“. Město se tak jmenovalo do roku 2016.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexey Stakhanov na anglické Wikipedii.

  1. a b lub. Úderník Stachanov se dostal dokonce na titulní stranu časopisu Time. Česká televize [online]. 2012-11-05 [cit. 2013-11-20]. Dostupné online. 
  2. http://zpravy.idnes.cz/stachanov-stalin-uhli-rekord-di9-/zahranicni.aspx?c=A150830_233916_zahranicni_aha
  3. ČT24. Po 75 letech padl legendární Stachanovův rekord. Česká televize [online]. 2010-08-10 [cit. 2013-11-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]