Alexej Alexandrovič Starobinskij
| Alexej Alexandrovič Starobinskij | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 19. dubna 1948 Moskva |
| Úmrtí | 21. prosince 2023 (ve věku 75 let) Moskva |
| Alma mater | Fyzikální fakulta Moskevské státní univerzity |
| Povolání | fyzik, astrofyzik a astronom |
| Zaměstnavatel | Landau Institute for Theoretical Physics |
| Ocenění | Tomalla Foundation (2009) medaile Oskara Kleina (2010) médaille Amaldi (2012) Gruberova cena za kosmologii (2013) Kavli Prize in Astrophysics (2014) … více na Wikidatech |
| Web | itp |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexej Alexandrovič Starobinskij (rusky Алексей Александрович Старобинский, 19. dubna 1948 – 21. prosince 2023)[1] byl sovětský, posléze ruský astrofyzik a kosmolog. Společně s Alanem Guthem a Andrejem Lindem získal Kavliho cenu za astrofyziku za průkopnickou teorii kosmické inflace.
Život[editovat | editovat zdroj]
Alexej Alexandrovič Starobinskij studoval na Lomonosovově univerzitě u Jakova Borisoviče Zeldoviče. V roce 1972 zde získal bakalářský titul. K doktorskému studiu nastoupil na Landauův institut pro teoretickou fyziku, kde byl vedoucím vědeckým pracovníkem. V letech 1990–1997 byl vedoucím oddělení gravitace a kosmologie a v letech 1999–2003 náměstek ředitele ústavu.
V 70. letech 20. století Starobinskij pracoval na problematice kreace částic v raném vesmíru a vyzařování z rotujících černých děr. V roce 1979 se stal průkopníkem inflace v ruském prostředí. Tato inflační fáze předpokládá prudké rozepnutí vesmíru, kvadrilionkrát rychleji než je rychlost světla.[2] V západoevropském a americkém prostředí je za průkopníka teorie ze stejného období považován Alan Guth.
V roce 1991 byl hostujícím vědcem na École normale supérieure, v roce 2006 na Institutu Henriho Poincaré, v letech 1994 a 2007 na Kjótské univerzitě a v letech 2000 a 2001 na Tokijské univerzitě.
Starobinskij byl členem Ruské akademie věd. Od roku 1991 působil jako spolueditor časopisu Journal of Experimental and Theoretical Physics a rovněž několika dalších periodik, například International Journal of Modern Physics D.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
V roce 2010 získal medaili Oskara Kleina, v roce 2013 Gruberovu cenu za kosmologii. Následující rok získal Kavliho cenu za astrofyziku. [3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexei Starobinsky na anglické Wikipedii.
- ↑ АНДРОСЕНКО, Софья. «У Алексея Старобинского была жажда высшей истины». sfi.ru [online]. 2023-12-21 [cit. 2023-12-21]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ STAROBINSKII, A.A. Spectrum of relict gravitational radiation and the early state of the universe. JETP. 5 December 1979, s. 682. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-09.
- ↑ Nine Scientists Share Three Kavli Prizes [online]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexej Alexandrovič Starobinskij na Wikimedia Commons
