Alexandr Sergejevič Nevěrov
| Alexandr Sergejevič Nevěrov | |
|---|---|
 Alexandr Něvěrov, 1925 | |
| Rodné jméno | Александр Сергеевич Скобелев |
| Narození | 12. prosince 1886 Novikovka, Samarská gubernie  Ruské impérium |
| Úmrtí | 24. prosince 1923 (ve věku 37 let) Petrohrad  Sovětský svaz |
| Místo pohřbení | Vagaňkovský hřbitov |
| Povolání | spisovatel |
| Žánr | divadelní hra a povídka |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandr Sergejevič Nevěrov (česky též psáno Něvěrov nebo Neverov), rusky Алекса́ндр Серге́евич Неверов, vlastním jménem Skobelev, rusky Ско́белев (30. listopadujul./ 12. prosince 1886greg. Novikovka, Samarská gubernie — 24. prosince 1923 Moskva) byl ruský spisovatel.
Život[editovat | editovat zdroj]
Nevěrovův otec byl zemědělec, bývalý poddůstojník. Později byl ve městě domovníkem. Matka byla negramotná selka.[1] Nevěrov pracoval nejprve v zemědělství, poté byl v Samaře typografem a vystudoval učitelský seminář. Po jeho ukončení byl deset let učitelem. V letech 1906—1908 počal vydávat svoje díla tiskem v místních časopisech.[2]
V roce 1915 byl mobilizován, ale vojenských akcí se ze zdravotních důvodů nezúčastnil. Aktivně se zúčastnil sovětské revoluce. Od roku 1915 se sblížil se Stranou socialistů-revolucionářů (esery), v roce 1919 přestoupil k bolševikům a byl samarského vojenského sovětu. V roce 1921 pobýval v Taškentu a v Samarkandu. Od roku 1922 žil v Moskvě. Zemřel náhle na srdeční záchvat, byl pohřben v Moskvě.
Posmrtná připomínka[editovat | editovat zdroj]
Ke stému výročí narození vydala v roce 1986 sovětská pošta dopisnici se spisovatelovým portrétem.[3]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Vydání v ruštině (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Дети (Děti, povídka, 1916)
- Красноармеец Терехин (Rudoarmějec Těrechin, povídka, 1919)
- Гуси-лебеди (Husy a labutě, román, 1923)
- Ташкент — город хлебный (Taškent, chlebové město, 1923)
Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]
Nevěrov byl autorem nejen povídek a románů, ale i pěti divadelních her. Divadelní prvotina Baby (Бабы), kterou napsal v roce 1919 pro divadlo v Samaře, získala první místo v soutěži v Moskvě. Hra Hlad (Голод) vypráví o hladu v Rusku v porevolučních letech.
Česká vydání[editovat | editovat zdroj]
- Taškent, chlebové město (přeložil Bohumil Mathesius, Praha, Otakar Štorch-Marien, 1925)
- Husy a labutě (přeložil Adolf P. Benešovský, Praha, Josef Šrámek, 1927)
- Taškent - chlebové město (přeložila Eva Dolejšová, ilustrovala Zora Pořická, Praha, Svět sovětů, 1959)
Nejznámějším, do češtiny dvakrát přeloženým dílem je vyprávění Taškent, chlebové město. V něm se dvanáctiletý Miška z vyhladovělého Povolží doslechnul, že v Taškentu je dostatek levného obilí, opustil rodinu a vydal se s kamarádem na cestu, aniž by tušil, jak daleká a náročná je tato cesta. Příznivý posudek právě vycházející knize uveřejnil její překladatel Bohumil Mathesius v Rozpravách Aventina, současně jako spisovatelův nekrolog.[4]
Zajímavost[editovat | editovat zdroj]
Německý překlad knihy Taškent, chlebové město (Taschkent, die brotreiche Stadt) figuruje na seznamu knih spálených nacisty v roce 1933.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Неверов, Александр Сергеевич na ruské Wikipedii a Alexander Neverov na anglické Wikipedii.
- ↑ Nová sovětská literatura. Národní listy. 13. 6. 1929, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Chrono.ru: životopis Alexeje Nevěrova (rusky)
- ↑ Dopisnice s portrétem Viktora Nevěrova.
- ↑ B. Mathesius: K Nevěrovově knize Taškent, chlebové město. Rozpravy Aventina. 4/1925-1926, s. 47. Dostupné online.
- ↑ Knihovna spálených knih, T (německy)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Sergejevič Nevěrov na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Sergejevič Nevěrov
