Přeskočit na obsah

Albatros hnědý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxAlbatros hnědý
alternativní popis obrázku chybí
Albatros hnědý
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádtrubkonosí (Procellariiformes)
Čeleďalbatrosovití (Diomedeidae)
Rodalbatros (Phoebetria)
Binomické jméno
Phoebetria fusca
(Hilsenberg, 1822)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albatros hnědý (Phoebetria fusca) je středně velký druh albatrosa, který se vyskytuje v jižních oblastech Indického a Atlantského oceánu a v severních oblastech Jižního oceánu. Podobně jako úzce příbuzný albatros světlehřbetý, i albatros hnědý se během námluv angažuje v nápadných, vysoce synchronizovaných zásnubních letech kolem kolonií, které jsou rozeseté po opuštěných oceánských ostrovech. Jedná se o druh ohrožený interakcemi s komerčními rybářskými loděmi, zejména těch lovících na dlouhé lovné šňůry.

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Albatrosa hnědého popsal v roce 1822 německý přírodovědec Carl Hilsenberg jako Diomedea fusca.[2] Albatros hnědý se v moderní taxonomii řadí do rodu Phoebetria, do kterého ještě spadá albatros světlehřbetý (P. palpebrata). Rod Phoebetria byl vytyčen v roce 1853. Až americký ornitolog Robert Cushman Murphy v roce 1913 však do tohoto rodu zařadil vedle albatrosa světlehřbetého i albatrosa hnědého.[3] Zařazení obou druhů do stejného rodu v roce 1996 potvrdila i genetická studie.[4] Druhové jméno fusca pochází z latiny, ve které znamená „hnědý“ nebo „tmavý“.[5]

Výskyt a početnost

[editovat | editovat zdroj]
Albatros hnědý na hnízdě na ostrově Nový Amsterdam

Obývá teplejší subantarktické vody jižní části Indického a Atlantského oceánu, částečně i severní oblasti Jižního oceánu mezi 30–60° j. š., maximálně 20–65° j. š.[6] Východní hranici výskytu tvoří vody u jihovýchodní Austrálie s několika výjimečnými záznamy až u Nového Zélandu.[7] Hlavní hnízdní kolonie se nachází na následujících ostrovech: Tristan da Cunha, Goughův ostrov, Ostrovy Prince Edvarda, ostrov Marion, Crozetovy ostrovy, Kergueleny, Nový Amsterdam a Svatý Pavel.[8]

Celková populace se odhaduje na 11–14 tisíc párů.[6]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Délka těla dosahuje kolem 85 cm, rozpětí křídel 205 cm, váha se pohybuje kolem 1,8–3 kg.[8] Celý pták je převážně hnědý, pouze na části křídel a na hlavě opeření přechází do černé a kolem oka se vine tenký bílý oční kroužek. Ocasní pera a pera ručních letek mají bílá brka, což lze relativně dobře vidět. Zobák je tenký, kolem 112 mm dlouhý. Je převážně černý, podél spodní čelisti se vine tenká žlutá linka. Nohy jsou světle šedorůžové.[9] Nedospělý jedinec má brka ručních letek a ocasních per hnědá. Jeho opeření na hřbetě a šíji je našedivělé. Oční kroužek je světle hnědý nebo šedý.[8]

Biologie

[editovat | editovat zdroj]

Na moři je albatros hnědý převážně samotářský, i když občas bývá spojován s výskytem albatrosa pestrozobého (Thalassarche chlororhynchos) nebo větších kytovců.[10] Hlavní složku jeho potravy tvoří hlavonožci (mj. čeledi Onychoteuthidae, Histioteuthidae, Chiroteuthidae a Cranchiidae),[11] avšak požírá i ryby, krill nebo mršiny včetně menších mořských ptáků.[12] Potravu sbírá hlavně ve dne, nejvíce poslední tři hodiny před soumrakem.[10]

Hnízdění

[editovat | editovat zdroj]
Pár albatrosů hnědých při zásnubním letu

Zahnizďuje jen každý druhý rok. Do hnízdišť na opuštěných ostrovech dolétá od poloviny července do počátku září. Podobně jako albatros světlehřbetý, i albatros hnědý během námluv podniká vysoce synchronizované zásnubní lety kolem kolonií, během nichž pár albatrosů často a náhle v synchronii střídá směr letu i úhel těl. Hnízdí samotářsky nebo v menších koloniích o 5–60 hnízdech. Kulovité nízké hnízdo s mělkým důlkem uprostřed si staví z hlíny a vegetace na okrajích oceánských útesů. Samice klade pouze jedno velké bílé vejce mezi polovinou září a pozdním říjnem.[10] Inkubují oba rodiče po dobu 70–71 dní. Novorozeňata jsou zahřívána rodiči po dalších 21 dnů.[3] Nedospělí jedinci po výletu z hnízda tráví dalších několik let na moři a kolem 8. roku života se začnou vracet do svých kolonií.[10] Poprvé zahnizďují až ve věku kolem 12 let.[13]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody ve své zprávě o stavu populace z roku 2018 považuje albatrosa hnědého za ohrožený druh z důvodu rapidního úbytku populace v posledních 90 letech. Hlavní příčinou populačního poklesu jsou interakce s komerčními rybářskými loděmi, zejména těmi využívající techniky dlouhých lovných šňůr. K dalším ohrožením patří nemoci (cholera Pasteurella multocida, erysipel Erysipelothrix rhusiopathiae), které samy o sobě mohou způsobovat pozvolný populační pokles v koloniích, kde jsou rozšířeny. Rovněž invazivní druhy savců mohou mít na albatrosa hnědého negativní vliv. Patří k nim krysy i zdivočelé, volně žijící populace koček domácích na Novém Amsterdamu nebo Kerguelenech, nebo myši domácí na ostrově Marion.[6]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ Checklist Committee. Checklist of the birds of New Zealand, Norfolk and Macquarie Islands, and the Ross Dependency, Antarctica. 5. vyd. Wellington: Ornithological Society of New Zealand, 2022. Dostupné online. S. 122. (anglicky) 
  3. ↑ a b ACAP Species assessment: Sooty Albatross [online]. Agreement on the Conservation of Albatrosses and Petrels [cit. 2023-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ COOPER, John; JOUVENTIN, Pierre; ROBERTSON, Graham G. Evolutionary Relationships among Extant Albatrosses (Procellariiformes: Diomedeidae) Established from Complete Cytochrome-B Gene Sequences. The Auk. 1996-10, roč. 113, čís. 4, s. 784–801. Dostupné online [cit. 2023-10-15]. DOI 10.2307/4088857. (anglicky) 
  5. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010 [cit. 2020-06-29]. S. 167. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c Phoebetria fusca [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22698431A132645596.en. (anglicky) 
  7. ↑ Heather, Robertson & Onley 2015, s. 240-241.
  8. ↑ a b c ONLEY, Derek; SCOFIELD, Paul, 2007. Field Guide to the Albatrosses, petrels and shearwaters of the World. London: Christopher Helm. ISBN 978-1-4081-3579-2. S. 140–141. (anglicky) 
  9. ↑ Heather, Robertson & Onley 2015, s. 54.
  10. ↑ a b c d STAHL, J. C. Sooty albatross [online]. New Zealand Birds Online, rev. 2015 [cit. 2023-10-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ COOPER, John; KLAGES, Norbert T. W. The diets and dietary segregation of sooty albatrosses (Phoebetria spp.) at subantarctic Marion Island. Antarctic Science. 1995-03, roč. 7, čís. 1, s. 15–23. Dostupné online [cit. 2023-10-15]. ISSN 1365-2079. DOI 10.1017/S0954102095000046. (anglicky) 
  12. ↑ Heather, Robertson & Onley 2015, s. 240.
  13. ↑ WEIMERSKIRCH, H.; CLOBERT, J.; JOUVENTIN, P. Survival in Five Southern Albatrosses and its Relationship with Their Life History. Journal of Animal Ecology. 1987, roč. 56, čís. 3, s. 1043–1055. Dostupné online [cit. 2023-10-15]. ISSN 0021-8790. DOI 10.2307/4965. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky) 
  • MARCHANT, S.; HIGGINS, P. J., 1990. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 1, Ratites to ducks; Part A, Ratites to petrels. Svazek 2. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 9780195530681. (anglicky) 
  • ONLEY, Derek; SCOFIELD, Paul, 2007. Field Guide to the Albatrosses, petrels and shearwaters of the World. London: Christopher Helm. ISBN 978-1-4081-3579-2. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Albatros_hnědý&oldid=23837238“