Akintunde Akinleye

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Akintunde Akinleye
Narození19. dubna 1971 (53 let)
Lagos
Povoláníumělec a fotograf
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Akintunde Akinleye (* 19. dubna 1971) je nigerijský fotožurnalista, jehož obrazy se soustředí na fotoaktivismus a narativní témata. Bývalý fotograf agentury Reuters pokrývající západní Afriku a jeho fotografie dokumentovaly postkoloniální historii Nigérie.[1][2][3] Je prvním nigerijským fotografem, který obdržel cenu World Press Photo (2007) za snímek výbuchu potrubí v Lagosu.[4][3][5][6] Ve stejném roce obdržel ocenění National Geographic All Roads. Jeho fotografie byly publikovány v Time, Vogue, The New York Times a dalších publikacích.[3][7]

Raný život[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli jeho rodiče – Joel Oloruntoba a Ebuoluwa Racheal – pocházeli z Okemesi-Ekiti v jihozápadní Nigérii, Akintunde se narodil a vyrostl v Mushinu v Lagosu.[7] Jeho matka považovala Akintundeho za příliš hravého, snažila se ho odvést od hraní fotbalu na ulici.[7] V jedenácti letech mu prý darovala fotoaparát, když si všimla, že rád kreslí obrázky do písku.[1] Byl také zapsán do mimoškolního učňovského programu v místním fotoateliéru, aby se naučil portrétovat.[7]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Ve věku pěti let začal Akintunde své základní vzdělání na základní škole St. Jude v Mushin a později přešel na základní školu Layi-Oyekanmi, když vláda v roce 1979 rozšířila systém veřejných škol. Poté navštěvoval střední školu Eko Boys' High School (EBHS) v letech 1983 až 1988.

V roce 1997 získal bakalářský titul ve vzdělávání sociálních studií na Ondo State University v Ado Ekiti (nyní Ekiti State University) a navštěvoval Nigerijský institut žurnalistiky (NIJ) v Lagosu, kde získal postgraduální diplom v oboru žurnalistika.[7]

Poté, co získal dva magisterské tituly v oboru masové komunikace na University of Lagos a ve filmových studiích na Carleton University v Ottawě, zahájil Ph.D. program v antropologii se zaměřením na dynamické složitosti rámování, vizuální materiální kultury a reprezentace na Carleton University, Ottawa, Kanada.[8][9]

Po dokončení workshopu o dokumentární fotografii a fotožurnalistice, který v roce 2005 zorganizovala World Press Photo Foundation na Nigeria Institute of Journalism v Lagosu, byl Akintunde jmenován hostujícím lektorem osvědčení o odborné způsobilosti v oblasti fotožurnalistiky ve snaze zvýšit úroveň praxe. profese v Nigérii.[7] Jako doktorand vedl kurzy africké populární kultury, africké kinematografie a vizuální antropologie a pomáhal určeným profesorům afrických studií a antropologie na Carleton University, Ottawa, Kanada. Během terénní práce pro svůj doktorandský výzkum: Gendering a Small God: Gelede Religion, Pentecostal Media, and Spirituality in Urban Lagos, Akintunde nastoupil jako pomocný učitel na školu médií a filmu na Panatlantické univerzitě v Lagosu pro praktickou realizaci. témat ve foto/videožurnalistice zúčastněným studentům.[7]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Fotožurnalistika[editovat | editovat zdroj]

Akintunde začal svou kariéru fotožurnalistiky v Daily Independent, místních novinách v Lagosu, několik let poté, co získal bakalářský titul.[1][7] Zatímco pokrýval korunovaci Oba z Lagosu, Oba Riliwan Akiolu, byl zbit bezpečnostními důstojníky za to, že se příliš přiblížil Atiku Abubakarovi, viceprezidentovi Nigérie. Jeho kamera byla rozbitá a strávil měsíc v nemocnici, bylo hlášeno.[5] Pro Reuters začal pracovat v roce 2006 a stal se korespondentem pro region západní Afriky při spolupráci s Finbarrem O'Reillym, v té době regionálním redaktorem Reuters.[1][3][7] Dočasně ukončil žurnalistiku a v roce 2018 rezignoval na svou práci v Reuters, aby se mohl naplno věnovat doktorandskému studiu.[9][10]

Článek v New York Times z roku 2015 poznamenal, že jeho práce přivádí „kinetické krajiny k životu“.[1] Akinleye získal čtyři nominace na cenu Prix Pictet v kategorii Fotografie a udržitelnost za své práce o Delta: A Vanishing Wetland, Delta Bush Refinery, Makoko: Life on Stilt a Lagos' Firemen.[9]

Výstava Akintunde Akinleye v Red Door Gallery, 2015.

Cena World Press Photo[editovat | editovat zdroj]

Akinleye na své výstavě v roce 2015, za ním je fotografie, která získala cenu World Press Photo

V roce 2007 získal Akinleye cenu World Press Photo v kategorii zpravodajství, za snímek muže, který si oplachuje saze z obličeje po výbuchu potrubí v Abule Egba na předměstí Lagosu.[1][3][5][6][7][11] Projel lagoskou dopravou na kole a na místo exploze dorazil pouhých deset minut po jejím začátku. Vyprávěl, že když byl obklopen valícím se kouřem, uviděl muže, který se pokusil uhasit oheň vědrem vody a poslední kapkou si umýval obličej. Pořídil asi pět nebo šest snímků muže a přesunul se na jinou scénu. Oceněná fotografie byla prý poslední ze sekvence snímků, které pořídil.[5]

Akinleye přemýšlel, zda poslat fotografii svému editorovi, řekl: „Myslel jsem si, že fotožurnalistika by neměla být příliš umělecká, a myslel jsem, že [fotografie] je příliš krásná, příliš dramatická na to, aby byla dobrá. Seděl jsem tam asi půl hodiny a přemýšlel jsem, zda ji mám poslat."[5]

Snímek označil The Guardian za jednu z nejlepších fotografií desetiletí.[12]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Akinleye je ženatý s Omobolanle Dada-Akinleye ("Omo-B"). Mají čtyři děti; Akinbusayo, Akinola, Ibukunoluwa a Eniola.

Ceny, nominace a rezidence[editovat | editovat zdroj]

  • Cena World Press Photo (2007)
  • Cena National Geographic All Roads (2008)[1][3][6][9]
  • Nominace na cenu Prix Pictet za fotografii a udržitelnost za jeho práce na:
    • Delta: A Vanishing Wetland (2012)
    • Delta Bush Rafinérie (2015)
    • Makoko: Život na chůdách (2019) a
    • Lagos' Firemen (2021)
  • Rezidenční stipendium, University of Texas v Dallasu (2008)
  • Rezidenční stipendium, Thami Mnyele Foundation, Amsterdam (2010)

Vybrané výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Delta Bush Rafinérie a další příběhy, Galerie Omenka, Lagos, Nigérie, 2016.[3][9][10]
  • Every Passing Day, Red Door Gallery, Lagos, Nigérie, 2015.[1]
  • Spiritual Highway, School of Oriental and African Studies (SOAS), Londýn, 2014.[13]
  • Wole Soyinka a my ostatní, Brunejská galerie, SOAS, Spojené království, 2012.
  • Delta: A Vanishing Wetland (For a Sustainable World), Bamako, Mali, 2011.
  • Potíže požehnané země, Kalifornie a Washington, DC, 2007.

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Janson, Marloes a Akinleye, Akintunde (2015). „The Spiritual Highway: Religious World Making in Megacity Lagos“, In Material Religion, 11, (4), 2015, str. 550-56 https://doi.org/10.1080/17432200.2015.1103484
  • Akinleye, Akintunde (2013). "Paradox". In Rogue Urbanism: Emergent African Cities (ed.) Edgar Pieterse a AbdouMaliq Simone. Johannesburg: Jacana Media, str. 355-364, 2013.
  • Oyebode, Aisha a Akinleye, Akintunde (2021). Ukradené dcery Chiboka. Power-House Books, New York.

Prezentace referátů a plakátů[editovat | editovat zdroj]

  • „Beyond the Frame: Photojournalism in the Context of Africa, Center for African Studies“, University of Florida, Gainesville, USA, únor 2020.
  • „Antropocén žije v deviaci: Delta Bush rafinérie a další příběhy“. Příspěvek přednesený na výroční konferenci Anthropology Graduate Students' Association, York University, Toronto, Kanada, březen 2019.
  • „Uzavření chybějícího článku: Kampaň na zvyšování povědomí o změně klimatu a dětská fotografická produkce pro muzejní výstavu“. Prezentace plakátu @Canadian Museum of History, prosinec 2019.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Akintunde Akinleye na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h RICHARDSON, Philip B. A Complex Self-Portrait of Africa [online]. [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ SIMON & SCHUSTER. Aisha Muhammed-Oyebode [online]. [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g THE NATION. Akinleye's exhibition revisits corruption in oil-rich Delta [online]. Arts & Life, January 10, 2017 [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ RICHARDSON, Philip B. A Complex Self-Portrait of Africa [online]. [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e CAIN, Sian. Akintunde Akinleye's best photograph: the aftermath of a Nigerian pipeline explosion [online]. July 31, 2014 [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c RICHARDSON, Whitney. Who Is Telling Africa's Stories? [online]. [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j WEBB, Emily. Photographing firefighters on the streets of Lagos [online]. [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  8. ↑ CARLETON UNIVERSITY. Anthropology PhD candidate Akintunde Akinleye featured in inaugural issue of Raven magazine [online]. Department of Sociology and Anthropology [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e OMENKA GALLERY. Akintunde Akinleye [online]. [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b AKINLEYE, Akintunde. Exhibitions [online]. [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  11. ↑ WORLD PRESS PHOTO. 2007 Photo Contest, Spot News, Singles, 1st prize [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ SCHAMA, Simon. Simon Schama's photograph of the decade [online]. November 13, 2010 [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  13. ↑ The Spiritual Highway: Religious World Making in Megacity Lagos [online]. [cit. 2023-03-30]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Akintunde_Akinleye&oldid=23516427“