Agnieszka Dziemianowiczová-Bąková
| Agnieszka Dziemianowiczová-Bąková | |
|---|---|
 | |
| ministryně rodiny, práce a sociálních věcí | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 13. prosince 2023 | |
| Předseda vlády | Donald Tusk |
| Předchůdce | Dorota Bojemska |
| Poslankyně Sejmu | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 12. říjma 2019 | |
| Volební obvod | 6 - Vratislav (2019-23) 23 - Slupsk (od 2023) |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Razem (2015–2019) Nová levice |
| Narození | 20. ledna 1984 (40 let) Vratislav |
| Alma mater | Všeobecné lyceum č. III Adama Miskiewicze ve Vratislavi (1999–2003) Vratislavská univerzita (2003–2008) Vratislavská univerzita (do 2009) |
| Profese | aktivistka, politička a filozofka |
| Commons | Agnieszka Dziemianowicz-Bąk |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Agnieszka Ewa Dziemianowiczová-Bąková (* 20. ledna 1984, Vratislav) je polská levicová politička a sociální aktivistka. Od roku 13. prosince 2023 ministryně rodiny, práce a sociálních věcí ve třetí vládě Donalda Tuska, od listopadu 2019 je poslankyní Sejmu.
Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]
Od prosince 2015 do února 2019 byla Dziemianowiczová-Bąková členkou Národní rady strany Razem (Společně).[1] Zastupovala Razem v celoevropském hnutí Demokracie v Evropě 2025 (DiEM25).
V roce 2016 zařadil časopis Foreign Policy Dziemianowiczová-Bąková spolu s Barbarou Nowackou za jejich roli při organizaci černého protestu proti úplnému zákazu potratů v Polsku na svůj každoroční seznam 100 nejvlivnějších světových myslitelů.[2]
V únoru 2019 Razem opustila kvůli neshodám ohledně strategie strany v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu.[3] V srpnu 2019 byla zvolena do koordinačního kolektivu DiEM25.[4]
Dziemianowiczová-Bąková byla 13. října 2019 zvolena do Sejmu, když jako kandidátka Levice ve vratislavském obvodě získala 14 257 hlasů.
Kromě protestů proti potratovým zákonům se Dziemianowiczová-Bąková aktivně účastnila také protestů za práva LGBT v Polsku.[5] V září 2020 získala od organizace Campaign Against Homophobia cenu Equality Crowns za politiku. Prohlásila, že si přeje, aby takové ocenění nebylo nutné.[6]
V prosinci 2023 se stala ministryní rodiny, práce a sociálních věcí ve třetí vládě Donalda Tuska.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Agnieszka Dziemianowicz-Bąk na anglické Wikipedii.
- ↑ Agnieszka Dziemianowicz-Bąk [online]. oko.press [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Global Thinkers 2016. 2016globalthinkers.foreignpolicy.com [online]. [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SUTOWSKI, Michał. Dziemianowicz-Bąk: Gdybym została, mogłabym pożałować. krytykapolityczna.pl [online]. 2019-02-27 [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ The results are in: here’s who was elected to lead our movement - DiEM25 Communications [online]. diem25.org, 2019-08-29 [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CIOBANU, Claudia. Mass Arrest of LGBT People Marks Turning Point for Poland. balkaninsight.com [online]. 2020-08-13 [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CHRZCZONOVICZ, Magdalena; SZCZĘŚNIAK, Agata. OKO.press z Koroną Równości! Nagrodzono też Wandę Traczyk-Stawską, Agnieszkę Dziemianowicz-Bąk, Atlas Nienawiści. oko.press [online]. 2020-09-27 [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Agnieszka Dziemianowiczová-Bąková na Wikimedia Commons
