Agenor Gołuchowski starší
Agenor Romuald Gołuchowski | |
---|---|
Ministr vnitra Rakouského císařství | |
Ve funkci: 22. srpen 1859 – 13. prosinec 1860 | |
Panovník | František Josef I. |
Předseda vlády | Johann Bernhard von Rechberg |
Předchůdce | Alexander Bach |
Nástupce | Anton von Schmerling |
Skutečný tajný rada | |
Panovník | František Josef I. |
Místodržitel v Haliči a Vladiměři | |
Ve funkci: 20. červenec 1871 – 3. srpen 1875 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Ludwig Possinger-Choborski (zastupující) |
Nástupce | Alfréd Josef Potocki |
Ve funkci: 20. říjen 1866 – 7. říjen 1867 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Franz von Paumgarten |
Nástupce | Ludwig Possinger-Choborski (zastupující) |
Ve funkci: 15. leden 1849 – 13. prosinec 1859 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Václav Michal Zaleski |
Nástupce | Joseph von Kalchberg (zastupující) |
Zastupující místodržitel v Haliči a Vladiměři | |
Ve funkci: červenec 1848 – červenec 1848 | |
Panovník | Ferdinand I. |
Předchůdce | Wilhelm von Hammerstein (řádný) |
Nástupce | Václav Michal Zaleski (řádný) |
Narození | 8. února 1812 Skala-Podilska |
Úmrtí | 3. srpna 1875 (ve věku 63 let) Lvov |
Choť | Maria Karolina Józefa Baworowska |
Rodiče | Wojciech Stanisław Gołuchowski |
Děti | Agenor Gołuchowski mladší Adam Gołuchowski Zofia Maria Klementyna Starzeńska |
Příbuzní | Artur Gołuchowski (sourozenec) Wojciech Agenor Gołuchowski a Agenor Maria Gołuchowski (vnoučata) |
Profese | politik a majitel půdy |
Ocenění | Řád sv. Stanislava Řád železné koruny rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského |
Podpis | |
Commons | Agenor Romuald Gołuchowski |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Agenor Gołuchowski (8. února 1812 Lvov – 3. srpna 1875 Lvov) byl šlechtic z Haliče a rakouský politik.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se do starobylého šlechtického rodu pocházejícího z Polska. Jeho kořeny sahají až do 14. století. Roku 1849 se Gołuchowski stal místodržitelem v Haliči.[1] V jím spravované zemi se věnoval podpoře vzdělanosti, když ve městě Lvov nechal zřídit polské gymnázium a v Ternopilu zbudoval reálku.[2] Když pak roku 1859 opustil svou funkci ministra vnitra Alexander Bach, nastoupil na jeho místo. Předsedou vlády tehdy byl Johann Rechberg, přesto Gołuchowski ovlivňoval vnitřní chod monarchie.[1]
Z této pozice se snažil zmírnit dopady krize, která postihla Rakouské císařství po prohrané válce s Itálií. Realizoval vládní úsporná opatření, ale vzhledem k tomu, že toto řešení dle názoru panovníka Františka Josefa I. nepřinášelo kýžený efekt, svolal Gołuchowski roku 1860 rozmnoženou říšskou radu, jejíž rokování ho inspirovala k reformě císařství. Plán počítal s federalizací monarchie. Aristokracie s návrhem souhlasila a panovník ho svým Říjnovým diplomem vydaným dne 20. října 1860 uvedl v platnost.[1]
Návrh se ovšem nezamlouval liberálům, a to jak centralistickým německým, tak rovněž maďarským, kteří vnímali domluvené jako přílišné zasahování do uherských práv. Jejich averze ještě vzrostla s tím, jak začaly být publikovány jednotlivé návrhy této reformy. Jakmile se na stranu vzbouřenců přidaly i maďarské aristokratické kruhy, které vlivem podpory vlády ztratily podporu v Uhrách, musel ministr vnitra Gołuchowski roku 1860 abdikovat.[1]
V následujících letech 1866 až 1868 a pak opětovně 1871 až 1875 zastával svou původní funkci místodržícího v Haliči. Syn Agenor Maria Gołuchowski se posléze stal ministrem zahraničí v nové rakousko-uherské monarchii.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f AUGUSTA, Pavel, a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 1. vyd. Prachatice: Rovina, 1992. 411 s. ISBN 80-900810-2-9. Heslo Gołuchowski Agenor Romuald hrabě, s. 86.
- ↑ POKORNÁ, Tereza. Rakouská Halič: dějiny jedné korunní země. 1. vyd. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2013. 6 s. Dostupné online. Kapitola Halič v rukou Habsburků, s. 4.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Agenor Romuald Gołuchowski na Wikimedia Commons