Agenor Gołuchowski starší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Agenor Gołuchowski
Agenor Gołuchowski cropped.jpg
Ministr vnitra Rakouského císařství
Ve funkci:
22. srpen 1859 – 13. prosinec 1860
Předseda vládyJohann Bernhard Rechberg
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceAlexander Bach
NástupceAnton von Schmerling
Skutečný tajný rada
PanovníkFrantišek Josef I.
Místodržitel v Haliči a Vladiměři
Ve funkci:
20. červenec 1871 – 3. srpen 1875
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceLudwig Possinger-Choborski (zastupující)
NástupceAlfréd Josef Potocki
Ve funkci:
20. říjen 1866 – 7. říjen 1867
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceFranz von Paumgarten
NástupceLudwig Possinger-Choborski (zastupující)
Ve funkci:
15. leden 1849 – 13. prosinec 1859
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceVáclav Michal Zaleski
NástupceJoseph von Kalchberg (zastupující)
Zastupující místodržitel v Haliči a Vladiměři
Ve funkci:
červenec 1848 – červenec 1848
PanovníkFerdinand I.
PředchůdceWilhelm von Hammerstein (řádný)
NástupceVáclav Michal Zaleski (řádný)

Narození8. února 1812
Skala-Podilska
Úmrtí3. srpna 1875 (ve věku 63 let)
Lvov
NárodnostPoláci
DětiAgenor Gołuchowski mladší
Adam Gołuchowski
PříbuzníArtur Gołuchowski (sourozenec)
Wojciech Agenor Gołuchowski (vnuk)
Profesepolitik
PodpisAgenor Gołuchowski, podpis
CommonsAgenor Gołuchowski (senior)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Agenor Gołuchowski (8. února 1812 Lvov3. srpna 1875 Lvov) byl šlechtic z Haliče a rakouský politik.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do starobylého šlechtického rodu pocházejícího z Polska. Jeho kořeny sahají až do 14. století. Roku 1849 se Gołuchowski stal místodržitelem v Haliči.[1] V jím spravované zemi se věnoval podpoře vzdělanosti, když ve městě Lvov nechal zřídit polské gymnázium a v Ternopilu zbudoval reálku.[2] Když pak roku 1859 opustil svou funkci ministra vnitra Alexander Bach, nastoupil na jeho místo. Předsedou vlády tehdy byl Johann Rechberg, přesto Gołuchowski ovlivňoval vnitřní chod monarchie.[1]

Z této pozice se snažil zmírnit dopady krize, která postihla Rakouské císařství po prohrané válce s Itálií. Realizoval vládní úsporná opatření, ale vzhledem k tomu, že toto řešení dle názoru panovníka Františka Josefa I. nepřinášelo kýžený efekt, svolal Gołuchowski roku 1860 rozmnoženou říšskou radu, jejíž rokování ho inspirovala k reformě císařství. Plán počítal s federalizací monarchie. Aristokracie s návrhem souhlasila a panovník ho svým Říjnovým diplomem vydaným dne 20. října 1860 uvedl v platnost.[1]

Návrh se ovšem nezamlouval liberálům, a to jak centralistickým německým, tak rovněž maďarským, kteří vnímali domluvené jako přílišné zasahování do uherských práv. Jejich averze ještě vzrostla s tím, jak začaly být publikovány jednotlivé návrhy této reformy. Jakmile se na stranu vzbouřenců přidaly i maďarské aristokratické kruhy, které vlivem podpory vlády ztratily podporu v Uhrách, musel ministr vnitra Gołuchowski roku 1860 abdikovat.[1]

V následujících letech 1866 až 1868 a pak opětovně 1871 až 1875 zastával svou původní funkci místodržícího v Haliči. Syn Agenor Maria Gołuchowski se posléze stal ministrem zahraničí v nové rakousko-uherské monarchii.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f AUGUSTA, Pavel, a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 1. vyd. Prachatice: Rovina, 1992. 411 s. ISBN 80-900810-2-9. Heslo Gołuchowski Agenor Romuald hrabě, s. 86. 
  2. POKORNÁ, Tereza. Rakouská Halič: dějiny jedné korunní země. 1. vyd. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2013. 6 s. Dostupné online. Kapitola Halič v rukou Habsburků, s. 4. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]