Agenor Gołuchowski starší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Agenor Gołuchowski
Agenor Gołuchowski cropped.jpg
Ministr vnitra Rakouského císařství
Ve funkci:
22. srpen 1859 – 13. prosinec 1860
Předseda vládyJohann Bernhard Rechberg
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceAlexander Bach
NástupceAnton von Schmerling
Skutečný tajný rada
PanovníkFrantišek Josef I.
Místodržitel v Haliči a Vladiměři
Ve funkci:
20. červenec 1871 – 3. srpen 1875
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceLudwig Possinger-Choborski (zastupující)
NástupceAlfréd Josef Potocki
Ve funkci:
20. říjen 1866 – 7. říjen 1867
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceFranz von Paumgarten
NástupceLudwig Possinger-Choborski (zastupující)
Ve funkci:
15. leden 1849 – 13. prosinec 1859
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceVáclav Michal Zaleski
NástupceJoseph von Kalchberg (zastupující)
Zastupující místodržitel v Haliči a Vladiměři
Ve funkci:
červenec 1848 – červenec 1848
PanovníkFerdinand I.
PředchůdceWilhelm von Hammerstein (řádný)
NástupceVáclav Michal Zaleski (řádný)

Narození8. února 1812
Skala-Podilska
Úmrtí3. srpna 1875 (ve věku 63 let)
Lvov
NárodnostPoláci
RodičeWojciech Stanisław Gołuchowski
DětiAgenor Gołuchowski mladší
Adam Gołuchowski
PříbuzníArtur Gołuchowski (sourozenec)
Wojciech Agenor Gołuchowski (vnuk)
Profesepolitik a majitel půdy
OceněníŘád sv. Stanislava
Řád železné koruny
Královský uherský řád sv. Štěpána
PodpisAgenor Gołuchowski, podpis
CommonsAgenor Gołuchowski (senior)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Agenor Gołuchowski (8. února 1812 Lvov3. srpna 1875 Lvov) byl šlechtic z Haliče a rakouský politik.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do starobylého šlechtického rodu pocházejícího z Polska. Jeho kořeny sahají až do 14. století. Roku 1849 se Gołuchowski stal místodržitelem v Haliči.[1] V jím spravované zemi se věnoval podpoře vzdělanosti, když ve městě Lvov nechal zřídit polské gymnázium a v Ternopilu zbudoval reálku.[2] Když pak roku 1859 opustil svou funkci ministra vnitra Alexander Bach, nastoupil na jeho místo. Předsedou vlády tehdy byl Johann Rechberg, přesto Gołuchowski ovlivňoval vnitřní chod monarchie.[1]

Z této pozice se snažil zmírnit dopady krize, která postihla Rakouské císařství po prohrané válce s Itálií. Realizoval vládní úsporná opatření, ale vzhledem k tomu, že toto řešení dle názoru panovníka Františka Josefa I. nepřinášelo kýžený efekt, svolal Gołuchowski roku 1860 rozmnoženou říšskou radu, jejíž rokování ho inspirovala k reformě císařství. Plán počítal s federalizací monarchie. Aristokracie s návrhem souhlasila a panovník ho svým Říjnovým diplomem vydaným dne 20. října 1860 uvedl v platnost.[1]

Návrh se ovšem nezamlouval liberálům, a to jak centralistickým německým, tak rovněž maďarským, kteří vnímali domluvené jako přílišné zasahování do uherských práv. Jejich averze ještě vzrostla s tím, jak začaly být publikovány jednotlivé návrhy této reformy. Jakmile se na stranu vzbouřenců přidaly i maďarské aristokratické kruhy, které vlivem podpory vlády ztratily podporu v Uhrách, musel ministr vnitra Gołuchowski roku 1860 abdikovat.[1]

V následujících letech 1866 až 1868 a pak opětovně 1871 až 1875 zastával svou původní funkci místodržícího v Haliči. Syn Agenor Maria Gołuchowski se posléze stal ministrem zahraničí v nové rakousko-uherské monarchii.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f AUGUSTA, Pavel, a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 1. vyd. Prachatice: Rovina, 1992. 411 s. ISBN 80-900810-2-9. Heslo Gołuchowski Agenor Romuald hrabě, s. 86. 
  2. POKORNÁ, Tereza. Rakouská Halič: dějiny jedné korunní země. 1. vyd. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2013. 6 s. Dostupné online. Kapitola Halič v rukou Habsburků, s. 4. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]