Adolf von Harnack
Adolf von Harnack (17. května 1851, Tartu Estonsko – 10. června 1930, Heidelberg Bádensko) byl německý protestantský teolog a významný odborník na dějiny dogmatu a dějiny náboženství. Narodil se v rodině německého profesora teologie. Šel v otcových šlépějích a stal se profesorem teologie v Lipsku (1876), Giessenu (1879), Marburgu (1886) a nakonec v Berlíně (1888-1921). Pro své liberální názory upadl v nemilost u církevních autorit. Státní moc mu naopak byla nakloněna a císař Vilém II ho roku 1914 povýšil do šlechtického stavu.
Harnack byl především historik dogmatu.
Věřil, že evangelium bylo zdeformováno vlivem řecké filozofie a tento proces "helenizace" se snažil prozkoumat. Ježíšovo jednoduché náboženství se podle něho, zvlášť pod vlivem apoštola Pavla změnilo na náboženství o Ježíšovi, jež se pak transformovalo v dogma o vtělení Božího syna. Podle Harnacka je nutno vzít v úvahu i působení Ježíšova učení v průběhu věků. Harnack podrobně zkoumal Ježíšovo učení a uvažoval o něm ve třech směrech.1. Boží království a jeho příchod.2.Bůh Otec a nekonečná hodnota jeho duše.3.Vyšší spravedlnost a přikázání lásky. Harnack dále sleduje postup evangelia křesťanskými dějinami.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf von Harnack ve Wikimedia Commons
Osoba Adolf von Harnack ve Wikicitátech
