Adaloald
| Adaloald | |
|---|---|
 | |
| Narození | 602 Monza |
| Úmrtí | 626 (ve věku 23–24 let) Ravenna |
| Povolání | panovník |
| Choť | Theuderichova dcera neznámého jména[1] |
| Děti | Agilulptus (?)[2] |
| Rodiče | Agilulf[2] a Theodelinda[2] |
| Rod | Bavorská dynastie |
| Příbuzní | Gundeberga (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adaloald také Adalwald či Adulubaldus (602 Monza[3] – 626 Ravenna[4]) byl v letech 615–626 králem Langobardů.[5]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Adaloald se narodil v roce 602 jako syn krále Agilulfa a královny Theodelindy.[3] Následující rok byl pokřtěn Secundem z Trentu[3] jako katolík, což představovalo jasné distancování od tehdy převážně ariánského vyznání Langobardů. V červenci 604[6] se milánském cirku na základě veřejné aklamace stal podle římských tradic spoluvládcem. Na této oslavě král Agilulf zařídil zasnoubení Adaloalda s dcerou Theudeberta II., krále Franků.[7] Když jeho otec v roce 616 zemřel, byl Adaloald ještě nezletilý a tak jeho matka Theodelinda převzala nad královstvím Langobardů regentství.[8][9] Během regentství se královna marně snažila přimět Langobardy, aby se od ariánství přiklonili ke katolicismu. Během Adaloaldovy vlády byly opraveny kostely a „ctihodná místa“ byly obdarována hmotnými statky a penězi.[8] I přesto, že byl Adaloald katolického vyznání, byl ohleduplný k ariánskému vyznání, kterému se přikláněla většina Langobardů. Vizigótský král Sisebut ho v dopise varoval, aby proti ariánským kacířům jednal s větší horlivostí.[10]
Brzy po Adaloaldově vládě vedl exarcha Eleutherius neúspěšnou válku proti Langobardům pod vedením jejich generála Sundraria, která skončila porážkou Eleutheria a pro Byzantskou říši slib tributu pro Langobardy.[11]
Řehoř z Tours ve svém díle Historia Francorum zmiňuje, že Adaloald v roce 624 vykazoval známky duševní choroby,[12] ale události po roce 624 ostatní zdroje popisují značně protichudně. Proti Adaloaldovi a politice jeho matky Theodelindy se patrně zvedl odpor langobardské šlechty, která v roce 626 na trůn dosadila Adaloaldova švagra Arioalda, vévody z Turína.[8] Adaloald byl svržen a patrně otráven.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adaloald na německé Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b c Paulus Diaconus - Historia Langobardum IV, 25. The Origin of the Lombard Nation Written c. 650 AD Archivováno 11. 3. 2022 na Wayback Machine. (anglicky)
- ↑ Adaload - British Museum. www.britishmuseum.org [online]. [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DEACON, Paul The. History of the Langobards. [s.l.]: Рипол Классик Dostupné online. ISBN 978-1-176-39910-5. S. 190. (anglicky)
- ↑ SETTIPANI, Christian; KERREBROUCK, Patrick van. La préhistoire des Capétiens: 481-987. [s.l.]: P. Van Kerrebrouck, 1993. Dostupné online. ISBN 978-2-9501509-3-6. S. 84. (francouzsky)
- ↑ DIACONUS, Paulus. Historia Langobardorum IV, 30. [s.l.]: Litres Dostupné online. ISBN 978-5-04-238218-5. (anglicky)
- ↑ a b c DIACONUS, Paulus. Historia Langobardorum IV, 41. [s.l.]: Litres Dostupné online. ISBN 978-5-04-238218-5. (anglicky)
- ↑ VITIELLO, Massimiliano. Amalasuintha: The Transformation of Queenship in the Post-Roman World. [s.l.]: University of Pennsylvania Press Dostupné online. ISBN 978-0-8122-9434-7. S. 218. (anglicky)
- ↑ HODGKIN, Thomas. Italy and Her Invaders: Vol. 6. [s.l.]: Hansebooks, 2018. 664 s. Dostupné online. ISBN 9783337684051. S. 150. (anglicky)
- ↑ HODGKIN, Thomas. Italy and Her Invaders: Vol. 6. [s.l.]: Hansebooks, 2018. 664 s. Dostupné online. ISBN 9783337684051. S. 155. (anglicky)
- ↑ a b ŘEHOŘ Z TOURS. Fredegarii Scholastici Chronicum cum suis Continuatoribus, sive appendix ad santi Gregorii episcopi Turonensis Historiam Francorum.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (latinsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adaloald na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Agilulf |
Langobardský král 615–626 |
Nástupce: Arioald |