Přeskočit na obsah

Bratr Řehoř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bratr Řehoř
reliéf Řehoře Krajčího na fasádě evangelického kostela v Praze na Vinohradech
reliéf Řehoře Krajčího na fasádě evangelického kostela v Praze na Vinohradech
Narození1420
Úmrtí12. srpna 1474 (ve věku 53–54 let)
Brandýs nad Orlicí
Povoláníspisovatel
Nábož. vyznáníkatolická církev
Jednota bratrská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bratr Řehoř, také Řehoř Krajčí (1420 – 12. srpna 1474 Brandýs nad Orlicí) byl jednou z nejvýznamnějších osobností české reformace. Byl ústřední postavou v prostředí laických skupin zejména husitského původu, z nichž se po polovině 15. století vytvořila Jednota bratrská.

Život

O jeho původu jsou k dispozici pouze kusé informace. Bratrské Nekrologium jej označuje za člověka rytířského stavu[1] a na základě toho lze předpokládat, že pocházel z nepříliš zámožné šlechtické rodiny. Sporadické pokusy o jeho identifikaci s některou historicky doloženou postavou[2] byly jinými badateli odmítnuty.[3] V letech 1448‒1457/1458 pobýval jako laický bratr v pražském klášteře Na Slovanech, ale nestal se knězem. Stýkal se s Petrem Paynem, Petrem Chelčickým a později též Martinem Lupáčem. Některé prameny jej označují za synovce husitského kněze a kazatele Jana Rokycany.[1]

Jako patron a patriarcha[1] stál po polovině 15. století u zrodu Jednoty bratrské. Vedl skupinu Rokycanových posluchačů, která někdy mezi lety 1457‒1458 odešla z Prahy a usadila v Kunvaldu u Žamberka, kde chtěla vytvořit neformální středisko intenzivní laické zbožnosti. Postupná integrace dalších podobně orientovaných skupin (čemuž vydatně napomáhal Řehoř svým misijním působením) vedla k početnímu růstu společenství a ke zvětšující se nezávislosti na hlavním proudu utrakvistů i římské církvi. Tento proces vyvolal napětí mezi Řehořem a utrakvisty, reprezentovanými Janem Rokycanou. Jeho vyvrcholením byla pronásledování, která Jednotu postihla na počátku 60. let 15. století. Podle zpráv Nekrologia měl být při nich Řehoř dokonce podroben mučení.[1]

Snaha o větší nezávislost vyvrcholila v Jednotě zřízením vlastního kněžského řádu, k němuž došlo v roce 1467 ve Lhotce u Rychnova nad Kněžnou. Řehoř se sice jedním z prvních tří volených kněží nestal, ale jeho vlivem se v Jednotě již dříve prosadil systém monarchické organizace s jediným správcem a přísnými pravidly, která mimo jiné zakazovala jakoukoli účast na úřední moci, nedovolovala bratřím provozovat obchod a jiná z jejich pohledu mravně závadná zaměstnání.[4] Ke konci svého života se Řehoř usadil v Brandýse nad Orlicí, kde si vystavěl tu chaloupku, kteráž tu byla, kady se vcházelo do zámku Orlíku a dům, kterýž sloul Srub. Podle zprávy téhož pramene byl pohřben nad Brandejsem na Vorlíku ve včelnici.[1]

Dílo

  • Psání panu podkomořímu Království českého. (1461, rkp.) List byl napsán v teplickém vězení a je adresován Vaňkovi Valečovskému z Kněžmosta, jednomu z předních rádců a důvěrníků krále Jiřího z Poděbrad. Vztahuje se k prvnímu pronásledování a žádá zastavení perzekuce bratří.
  • Sedm listů Mistru Janovi Rokycanovi (1468‒1469, 1470‒1471, rkp.). Listy, na jejichž formulacích měl Řehoř zřejmě rozhodující podíl, jsou prvním pokusem o souvislejší formulaci bratrského učení a vznikly ve snaze přesvědčit Rokycanu, aby přestal pronásledovat bratry.
  • Psání o moci světské neb o moci mečové. (1468–1471, rkp.). Spis, který je Řehořovi připsán na základě údaje čtvrtého svazku sbírky Acta Unitatis Fratrum, je přepracováním Chelčického spisu O trojím lidu a zabývá se poměrem světské moci a pravé církve, resp. pravých křesťanů.
  • O církvi svaté. (1470, rkp.). Řehořovo autorství je určeno na základě informace Dekretů Jednoty bratrské z roku 1495.[5] Spis tematicky i organicky předchází traktát Kterak se mají lidé míti k církvi římské, je rozdělen na dvě části bez zvláštního nadpisu, které lze pojmout jako dva samostatné celky, pojednávající o kněžích a o svátostech.
  • O ouzké cestě Kristově (1470, rkp.). Spis, v němž se bratří obracejí k lidem všech stavů, vznikl v době druhého pronásledování Jednoty jako obrana bratrského učení.
  • Spis o dobrých a zlých knězích (1470, rkp.). Bratři obhajují založení vlastního kněžského řádu a zabývají se otázkou platnosti církevních úkonů (zejména vysluhování svátostí) v případě, že se kněz opakovaně dopouští mravních přestupků.
  • O zmaření slova (ca 1470, rkp.). Obsahově úzce souvisí s předcházejícím Spisem o dobrých a zlých knězích, jehož hlavní myšlenky opakuje, takže oba spisy bývají někdy pokládány za jeden literární útvar.
  • List panu Albrechtovi Kostkovi z Postupic (1470/1471, rkp.). Řehořovo autorství je pravděpodobné, stejně jako podíl jeho druhů na sepsání listu. Řehoř Albrechta informuje, že bratří žádali slyšení před univerzitními mistry a před králem, avšak nebylo jim vyhověno. Žádají alespoň, aby jim byla dopřána svoboda, jaké se těší pravoslavní v Polském království, aby mohli sloužit Bohu v pravdě víry pána Krista, v správě a v naučení apoštolském.
  • Kterak se lidé mají míti k církvi římské. (1471, rkp.). Řehořovo autorství je určeno na základě informace Dekretů Jednoty bratrské z roku 1495.[5] Spis shrnuje bratrské představy o tom, co je základem pravé církve, co ji udržuje při životu a podle čeho ji lze poznat. Podrobuje kritice mravní stav dobového kněžstva a hájí zřízení vlastního kněžského řádu.

Kromě těchto spisů je Řehoř autorem několika desítek pastoračních listů, zčásti dochovaných v pátém svazku sbírky Acta Unitatis Fratrum.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e FIEDLER (ed.) 1863, 219.
  2. ↑ BARTOŠ 1970.
  3. ↑ FLEGL 1974.
  4. ↑ Teprve synod v Rychnově nad Kněžnou odmítl roku 1495 Řehořem prosazovanou přísnost a usnesl se, že jeho názory nemají být (společně s některými jeho spisy, silně ovlivněnými myšlenkami Petra Chelčického) nadále pro Jednotu závazné. Současně stál na počátku organizačních změn, jimiž bylo vedení Jednoty od počátku 15. století svěřeno do rukou zvětšujícího se počtu biskupů a úzké rady. Srov. FIEDLER (ed.) 1863, 219 a GINDELY (ed.) 1865, 2.
  5. ↑ a b GINDELY (ed.) 1865, 2.

Edice

  • BIDLO, Jaroslav (ed.). Akty Jednoty bratrské. Sv. 1. Brno 1915 (edice 1.‒6. listu M. Janu Rokycanovi, listu panu Albrechtovi Kostkovi z Postupic a traktátů O zmaření slova, Spis o dobrých a zlých kněžích, O ouzké cestě Kristově, O církvi svaté a Kterak se lidé mají míti k církvi římské)
  • BIDLO, Jaroslav (ed.). Akty Jednoty bratrské. Sv. 2. Brno 1923 (edice 7. listu M. Janu Rokycanovi)
  • FIEDLER, Joseph (ed.). Todtenbuch der Geistlichkeit der Böhmischen Brüder. Fontes rerum Austriacarum. Oesterreichische Geschichts-Quellen. Abt. 1. Scriptores. Bd. 5. Wien 1863, 219 (životopisné údaje podle bratrského Nekrologia)
  • GINDELY, Anton (ed.). Dekrety Jednoty bratrské. Praha 1865, 2, 36, 83, 224.

Literatura

  • BARTOŠ, František Michálek. Bratr Řehoř, tvůrce Jednoty bratrské. Praha 1924
  • BARTOŠ, František Michálek. Světci a kacíři. Praha 1949, 224‒243
  • BARTOŠ, František Michálek. Původ a rodina Bratra Řehoře, tvůrce Jednoty bratrské. In: Jihočeský sborník historický 39 (1970), 58–66
  • CEDLOVÁ, Marie. Náboženské názory Petra Chelčického a bratra Řehoře i jejich vzájemný poměr. In: Časopis Národního musea. Oddíl duchovědný 106 (1932), 63–115, 278–322
  • FLEGL, Michal. K otázce původu bratra Řehoře. In: Křesťanská revue 41 (1974), 219–223
  • FLEGL, Michal. K otázce sociálního původu bratra Řehoře a jeho literárních počátků. In: Listy filologické 100 (1977), 88–94
  • JIREČEK, Josef. Rukověť k dějinám literatury české do konce 18. věku ve spůsobě slovníka životopisného a knihoslovného. Sv. 2. Praha 1876, 163‒168
  • KAŇÁK, Miloslav et al. Význačné postavy Jednoty bratrské a jejich dílo. Praha 1957, 21‒38
  • Lexikon české literatury. Sv 3/II. Praha 2000, 1387
  • LOCHMAN, Jan Milíč. Bruder Gregor. In: Dietrich Meyer (Hg.). Lebensbilder aus der Brüdergemeine, Herrnhut 2007, 5‒9
  • LOSKOT, František. Bratr Řehoř: obrázek z doby náboženského přerodu. Praha: Havlíček (časopis), 1912. 48 s. Dostupné online. 
  • MICHÁLEK, Emanuel. Podněty Jana Milíče a Řehoře Krajčího k rozvoji spisovné češtiny. In: Naše řeč 58 (1975), 20–24
  • MÜLLER, Joseph Theodor. Dějiny Jednoty bratrské. Sv. 1. Praha 1923 (podle rejstříku)
  • Ottův slovník naučný. Sv. 21. Praha 1904. [Heslo „Řehoř bratr, zvaný Krajčí" je na str. 427‒428; autor Kamil Krofta.] Dostupné online
  • PESCHKE, Erhard. Bruder Gregors Lehre von der Kirche. In: Wissenschaftliche Zeitschrift der Universität Rostock. Gesellschafts- und sprachwissenschaftliche Reihe 7 (1957–1958), Heft 1, 23–32
  • PESCHKE, Erhard. Bauleute der Unität. Bruder Lukas von Prag und Bruder Gregor. Hamburg 1958 (Herrnhuter Hefte, 12)
  • ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské. Praha 1957 (podle rejstříku)
  • VÁLKA, Josef. Dialog Bratra Řehoře s mocí mečovou. In: Studia Comeniana et historica 37 (2007), č. 77–78, 106–116

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bratr_Řehoř&oldid=21247069“