Přeskočit na obsah

Krystyna Łyczywek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Krystyna Łyczywek
Narození24. srpna 1920
Poznaň
Úmrtí22. dubna 2021 (ve věku 100 let)
Štětín
Místo pohřbeníCentral Cemetery in Szczecin
Alma materUniverzita Adama Mickiewicze v Poznani
Povolánífotografka, překladatelka, novinářka, literární historička a romanistka
Manžel(ka)Roman Łyczywek
Oceněnírytíř Řádu znovuzrozeného Polska (2002)
zlatá medaile Gloria Artis za přínos kultuře (2010)
důstojník Řádu čestné legie (2013)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Krystyna Łyczywek: Ulice Osvobození ve Štětíně, 1948

Christine Antonina Lyczywek roz. Wiza[p 1] (24. srpna 1920, Poznaň – 22. dubna 2021[1][2][3]) byla polská romanistka, překladatelka francouzské literatury, novinářka, fotografka, čestná členka svazu Związek Polskich Artystów Fotografików (ZPAF), Polského fotoklubu, Štětínské fotografické společnosti (STF)[4], Katalánského fotoklubu, nebo Polsko-amerického fotografického klubu[5] v New Yorku.

Životopis

Narodila se v Poznani, ve vlastenecké rodině velkopolských povstalců. Otec Władysław Wiza nedovolil svým dvěma dcerám učit se německy (kvůli čistotě jejich polštiny) – francouzsky a latinsky se naučily velmi brzy. Krystyna Wiza chodila do uršulínské školy. Od čtrnácti let (od smrti svého otce) se živila doučováním. Působila ve skautingu, postupně jako společnice, strážkyně a družka 17. družiny Wandy Malczewské. Maturovala v roce 1938[6] a začala studovat románskou filologii na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani (1938–1939)[7].

Během druhé světové války působila v Szary Szeregi (Akademický skautský klub). V roce 1943 jí kvůli vlně zatýkání bylo nařízeno odcestovat do Varšavy pod falešnými doklady, podle nichž byla o něco starší. Ve Varšavě složila přísahu v Zemské armádě a stala se styčnou důstojnicí pro kontrarozvědku. V letech 1943–1944 pokračovala ve studiích romantismu na tajné univerzitě Uniwersytet Ziem Zachodnich[6][7]. Pracovala také v maltské nemocnici jako zdravotní sestra[6]. Podílela se na Varšavském povstání jako spolueditorka časopisu W walce a jako styčná důstojnice v praporu „Łukasiński“[6].

V červenci 1945 odešel její manžel Roman Łyczywek z Poznaně do Štětína spolu s týmem prvního polského starosty města Piotra Zaremby. Jeho žena se k němu připojila v říjnu a nesla jejich tři a půl měsíce starého syna v plátěném koši[8]. Trvale se usadila v tomto městě[6][9][8]. Vystudovala univerzitu v Poznani (1945–1946), napsala diplomovou práci o francouzském spisovateli Maupassantovi La vie de Maupassant à travers ses contes. Do roku 1946 pracovala jako učitelka francouzštiny na vysoké škole strojírenské ve Štětíně a v následujících letech podnikla mnoho různých aktivit, aby popularizovala francouzskou kulturu v Polsku a posilovala francouzsko-polské kontakty.[p 2][10] Fotografovala také zpočátku amatérsky a portrétovala svého syna. Brzy se fotografie stala její životní vášní.[7][9]

Aktivita

U příležitosti udělování titulu čestné občanky města Štětína Krystyně Łyczywekové (2013)[11] bylo napsáno:

Pokud by se disciplína „životní aktivita“ objevila na seznamu olympijských soutěží, Krystyna Łyczywek by překonala všechny rekordy a získala zlatou medaili.[12]

Byla mimo jiné zakladatelkou Štětínské fotografické společnosti (v letech 1963–1975 byla viceprezidentkou a prezidentkou společnosti). V roce 1964 se stala členkou svazu Związek Polskich Artystów Fotografików (ZPAF, Asociace polských uměleckých fotografů). V letech 1970–2008 reprezentovala Polsko na kongresech Mezinárodní federace umělecké fotografie (FIAP), kde pracovala v audiovizuální, statutární a jubilejní komisi, byla novinářskou reportérkou Světové komise pro mládež v oblasti fotografie, organizátorkou pěti sympozií věnovaných dějinám polské fotografie, sedmnácti mezioborových a mezinárodních seminářů Dialogy v Polsku, členka nebo předsedkyně poroty na 132 soutěžích a výstavách fotografií v Polsku i v zahraničí. V letech 1977–2002 byla prezidentkou štětínské pobočky ZPAF[8][13][14].

Tvorba

Tématem jejích fotografických prací jsou především lidé: Ludzie na ulicach miast, Dzień powszedni Francji, Podróże, Dzieci tego świata, Niepełnosprawni (Lidé v ulicích města, Francouzský všední den, Cesty, Děti tohoto světa, Lidé se zdravotním postižením a krajina: Szczecińskie fascynacje, Chińskie impresje, Maroko, Bretania wczoraj i dziś, Krajobrazy morskie, Szczecin i Paryż inaczej, Dziennik prywatny 2004, Jeden dzień w Warszawie (Štětínské fascinace, Čínské dojmy, Maroko, Bretaň včera i dnes, Mořské krajiny, Štětín a Paříž jinak, Soukromý deník 2004, Jeden den ve Varšavě)[8][13].

V letech 1948–2009 se zúčastnila přibližně stopadesáti kolektivních výstav v Polsku a dalších zemích, kde získávala řadu ocenění a vyznamenání. V letech 1957–2009 byla její díla vystavena na přibližně 160 samostatných výstavách v Polsku, Finsku, Francii, Řecku, Nizozemsku, Japonsku, Německu, Rumunsku, Spojených státech a Itálii. Asi 1700 fotografií Krystyny Łyczywekové bylo publikováno v turistických brožurách, časopisech, knihách a albech[8].

Její práce jsou ve sbírkách Národní knihovny v Paříži, muzea Ludwigových v Kolíně nad Rýnem, Národního muzea ve Vratislavi, Muzea dějin fotografie v Krakově a Musée français de la photographie v Bièvres[15], v Pomořanské knihovně ve Štětíně a v soukromých sbírkách v Polsku a v zahraničí[8][13].

Publikovala asi 1400 článků v polském a zahraničním tisku (český, francouzský, bulharský, španělský, holandský, německý, švýcarský, maďarský, italský). Vydala vlastní knihy, mimo jiné: Diaporama, Od kropli wody do oceanu, Rozmowy o fotografii (Diaporama, Od kapky vody do oceánu, Promluvy o fotografii – tři svazky). Do polštiny přeložila pět knih od svého oblíbeného autora Maupassanta včetně Pravá láska (sbírka povídek, 1949), Topielec (a další povídky) (1993), V Bretani (1996), Kroniki (kterou považuje za nejzajímavější[16], vydání z roku 2004), Sicílie (2008)[7][13][17].

Životopis Krystyny Łyczywekové byl publikován v Mezinárodní encyklopedii fotografů od roku 1839 do současnosti (publ. Auer-Auer, Švýcarsko) a ve Sborníku polské fotografie 1839–1989 (publ. Lucrum; Polští fotografové)[8].

Ceny a ocenění

Je laureátkou Honneur et Reconnaissance order of France-Pologne Institute a titulů: Artiste FIAP (AFIAP), Excellence FIAP for Services Rendered (ESFIAP), Honorary Excellence FIAP (HonEFIAP). Za vynikající výsledky v oblasti fotografování, získala 1. stupeň ocenění od ministra kultury a umění, Jana Bułhaka (vyznamenání udělené Federací amatérských fotografických asociací v Polsku a zlatá medaile „Meritorious for Polish Photography“ (ocenění udělené kapitolou Fotoklubu Polské republiky)[18]). V roce 2010 získala zlatou medaili za zásluhy o kulturu – Gloria Artis[14]. V roce 2013 jí byl udělen důstojnický kříž Řádu čestné legie[19][20] a získala titul čestného občana Štětína[8][11]. V roce 2002 jí byl udělen Rytířský kříž Řádu znovuzrozeného Polska.

Rodinný život

Během Varšavského povstání se provdala za Romana Łyczywka (kterého dříve poznala v Poznani), později prvního poválečného právníka ze Štětína – obhájce během soudu s členy odborového svazu solidarity. Manžel zemřel krátce po 50. výročí svatby. Syn Włodzimierz (* 1945) a dva vnuci se stali právníky. Fotografují dvě mladší děti Krystyna a Romana Łyczywek: syn Lech (* 1948) jako amatér a dcera Ewa profesionálně[9] (od roku 1983 členka ZPAF[21]).

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V Encyklopedii Štětína se uvádí její dívčí jméno Wiza; na webu Powstańcze biogramy [2] (Archiv orální historie veřejnosti. Muzeum varšavského povstání) bylo pravděpodobně omylem zadáno jméno Wize.
  2. ↑ Rozsah činností mimo jiné ilustruje program „Dny francouzské kultury“ ve Štětíně ve dnech 19. – 29. dubna 2010 (schůzky naplánované na 13. – 18. dubna byly zrušeny z důvodu národního smutku po smolenské katastrofě).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Krystyna Łyczywek na polské Wikipedii.

  1. ↑ Nie żyje Krystyna Łyczywek. Pionierka Szczecina miała sto lat
  2. ↑ Tadeusz Białecki: Łyczywek Krystyna. W: Praca zbiorowa, red. Tadeusz Białecki: Encyklopedia Szczecina. T. A–O. Szczecin: Uniwersytet Szczeciński, Instytut Historii, Zakład Historii Pomorza Zachodniego, 1999, s. 574. ISBN 8387341452.
  3. ↑ Nie żyje Krystyna Łyczywek. Pionierka Szczecina i fotografka, której zdjęcia podziwiał cały świat
  4. ↑ Szczecińskie Towarzystwo Fotograficzne. W: Baza ngo.pl [on-line]. [dostęp 2015-10-25].
  5. ↑ PAPC Lista członkowska . W: Strona internetowa Polsko-Amerykańskiego Klubu Fotografika w Nowym Jorku [on-line]. www.polishphotoclub.org. [dostęp 2015-10-25].
  6. ↑ a b c d e Krystyna Łyczywek. W: Archiwum Historii Mówionej > Powstańcze biogramy [on-line]. Muzeum Powstania Warszawskiego. [dostęp 2015-10-25].
  7. ↑ a b c d Życiorys Krystyny Łyczywek. W: Strona internetowa Towarzystwa Przyjaźni Polsko-Francuskiej, oddział Wrocław [on-line]. www.tppf.wroclaw.pl. [dostęp 2015-10-26].
  8. ↑ a b c d e f g h Pani Krystyna Łyczywek. W: Honorowi Obywatele Miasta Szczecin w: bip.um.szczecin.pl [on-line]. Urząd Miasta Szczecin. [dostęp 2015-10-25].
  9. ↑ a b c Krystyna Pohl: Krystyna Łyczywek - niezwykła kobieta zwykłego dnia. W: GS24.pl [on-line]. 15 lutego 2008. [dostęp 2015-10-26].
  10. ↑ Dni kultury francuskiej, Szczecin kwiecień 2010. W: Wyborcza.pl [on-line]. Agora SA. [dostęp 2016-12-23].
  11. ↑ a b Krystyna Łyczywek Honorową Obywatelką. Dar Szczecina i zespół Szczecinianie Ambasadorami. W: Wyborcza.pl Szczecin [on-line]. GS24.pl, 27 maja 2013. [dostęp 2015-10-25].
  12. ↑ Ewa Podgajna. Krystyna Łyczywek Honorową Szczecinianką. Radni jednogłośni [online]. 2013-05-27. Wyborcza.pl > Szczecin > Wiadomości. 
  13. ↑ a b c d Łyczywek Krystyna. W: Strona internetowa Okręgu Szczecińskiego ZPAF; Biogram [on-line]. zpaf.szczecin.pl. [dostęp 2016-05-16].
  14. ↑ a b Złota Gloria Artis dla Krystyny Łyczywek. mkidn.gov.pl, 2010-11-22. [dostęp 2012-11-22].
  15. ↑ Le musée de la photographie . W: Strona internetowa Decouvrir Bièvres [on-line]. www.bievres.fr. [dostęp 2015-10-25].
  16. ↑ Andrzej Kutys: „Szczecin ma prawdziwy skarb. To Krystyna Łyczywek” [WIDEO]. W: Radio Szczecin > Kultura > Wiadomości [on-line]. radioszczecin.pl, 2013-10-22. [dostęp 2015-10-26].
  17. ↑ Wyniki dla Wszystkie pola= Krystyna Łyczywek. W: Katalog Książnicy Pomorskiej [on-line]. ksiaznica.szczecin.pl. [dostęp 2015-10-26].
  18. ↑ Zbyszko Rzeźniacki: O Federacji Amatorskich Stowarzyszeń Fotograficznych w Polsce. W: Artykuł z czasopisma 'Magazyn Fotograficzny „FOTO"' nr.10/1984 [on-line]. Maciej Rzeźniacki, 25.09.2003. [dostęp 2015-10-26].
  19. ↑ Szczecinianka Krystyna Łyczywek otrzymała Krzyż Oficerski. Ambasador Pierre Buhler wręczył Krystynie Łyczywek Krzyż Oficerski orderu Legii Honorowej. W: GS24.pl Serwis Głosu Szczecińskiego [on-line]. www.gs24.pl, 22 października 2013. [dostęp 2015-10-25].
  20. ↑ Ambasador Pierre Buhler: Wręczenie odznaczenia Oficera Orderu Legii Honorowej Krystynie Łyczywek. W: Strona internetowa Ambasady Francji w Polsce > Wywiady, wypowiedzi i przemówienia Ambasadora [on-line]. ambafrance-pl, 22 października 2013. [dostęp 2016-12-23].
  21. ↑ Łyczywek Ewa. W: Stron internetowa ZPAF [on-line]. zpaf.szczecin.pl. [dostęp 2016-05-16].

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Krystyna_Łyczywek&oldid=21168015“