Bitva u Ačanského ostrohu
| Bitva u Ačanského ostrohu | |||
|---|---|---|---|
| Trvání | 24. březnajul./ 3. dubna 1652greg. | ||
| Místo | na řece Amur u jezera Boloň, nedaleko Ačansku | ||
| Výsledek | vítězství Rusů | ||
| Strany | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Ačanského ostrohu roku 1652 byla prvním ozbrojeným střetnutím mezi kozáky ruského carství a vojskem říše Čching v rusko-čchingském konfliktu o Poamuří. V boji zvítězili Rusové.
Před bojem
Na podzim 1651 oddíl dvou set ruských kozáků a dobrovolníků pod vedením Jerofeje Chabarova doplul po proudu Amuru na jeho dolní tok, do zemí Ačanů (předků Ulčů a Nanajců), kde se Rusové rozhodli přezimovat a na levém břehu Amuru zabrali sídliště domorodců jako zimoviště, Ačanský ostroh. Ležel nedaleko dnešní vesnice Ačansk. Dřevěná palisáda vyplétaná proutím[1] však ohradila pouze nevelký prostor, takže část domů, v nichž se kozáci usadili, zůstala vně opevnění. Navíc Chabarov nepřipravil pozice pro děla, což mu spolubojovníci později vytýkali. Zřejmě většina Rusů byla vyzbrojena píšťalami s doutnákovými zámky, kromě toho měli jedno větší měděné dělo a dvě malá železná.[2] Dne 8. říjnajul./ 18. října 1651greg. je napadlo necelá tisícovka Ačanů a Ďučerů.[1] Útok byl odražen, přičemž padlo 117 domorodců, ale pouze jeden Rus. Poté během zimy kozáci při výpadech do okolí brali místní náčelníky a jejich příbuzné za rukojmí, které následně vyměňovali za jasak a potraviny.[1]
Po neúspěchu samostatného útoku na Rusy stařešinové Ačanů a Ďučerů požádali o pomoc čchingskou posádku v Ninggutě. Koncem roku 1651 se ninggutští velitelé Chajse a Sifu rozhodli vytáhnout proti Rusům se 600 vojáky, vyzbrojenými vesměs chladnými zbraněmi, měli pouze 6 lehkých děl, 30 píšťal (se třemi až čtyřmi krátkými hlavněmi) a 12 granátů (hliněné „hrnce“ plněné střelným prachem, určené k ničení nepřátelského opevnění).[1] Mandžuský oddíl se po zimních cestách pohyboval pomalu, vzdálenost cca 1100 km[2] k ruskému zimovišti šel tři měsíce. Cestou Mandžuové přibrali oddíly Ačanů a Ďučerů, takže celková síla vojska převýšila 2000 mužů.[1]
Bitva
Mandžuům se podařilo nepozorovaně přijít k Ačanskému ostrohu, na úsvitu 24. březnajul./ 3. dubna 1652greg. se objevili před ním.[2] Hlídající kozák vyvolal poplach, brána ostrohu byla zavřena, kozáci nocující v domech před branou spěšně přelézali palisádu, aby se dostali dovnitř.
Mandžuové zahájili palbu na ostroh z děl i píšťal, na kterou Rusové odpovídali z vlastních zbraní, přestřelka trvala celý den. K večeru Mandžuové pod ochranou domů před branou postoupili až k samé palisádě a vysekali v ní průchod. Na průlom však kozáci soustředili palbu všech svých děl podpořených střelci z pušek a útočníky rozstříleli. Mandžuové utrpěli velké ztráty a ustoupili.[2]
Chabarov se rozhodl využít úspěch a zorganizoval výpad. Výpadu se účastnilo 156 Rusů, zbylých 50 je podporovalo palbou zpoza palisády. Kozáci zaútočili na zbylé Mandžuy a obrátili je na útěk. Získali několik zajatců, osm praporů, dvě železná děla, 17 píšťal, 830 koní a zásoby potravin.[1] Na bojišti zůstalo 676 zabitých nepřátel. Rusové měli pouze 10 mrtvých[1] a 78 raněných.
Důsledky bitvy
Přestože zvítězili, Rusové chápali, že se střetli s mnohem nebezpečnějším protivníkem, než byli oddíly místních kmenů. Na jaře 1652 opustili Ačanský ostroh a na šesti lodích odpluli vzhůru po Amuru.[1]
Čchingská vláda také považovala nového protivníka za nebezpečného. Chajse a jeho zástupce Sifu byli potrestáni popravou (Chajse) a sto ranami bičem (Sifu);[2] velení v Ninggutě převzal zkušený vojevůdce Šarhuda, který začal systematickou přípravu na boj s Rusy zahrnující organizaci vojska z místních obyvatel, výstavbu říčního loďstva, přípravu zásob potravin. V dalším střetu s Rusy na Sungari roku 1654 Mandžuové zvítězili.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Бой у Ачанского острога na ruské Wikipedii.
Literatura
- ВАСИЛЬЕВ, Ю. М. Где искать Ачанский городокъ?. Вестник ДВО РАН. 2002, čís. 1. Dostupné online. (rusky)
- КРАСНОШТАНОВ, Г.Б. Ерофей Павлович Хабаров : документ. повествование. Хабаровск: РИОТИП, 2008. 744 s. ISBN 978-5-88570-107-5. (rusky)
- ЛЕОНТЬЕВА, Г. А. Землепроходец Ерофей Павлович Хабаров: Кн. для учащихся ст. классов. М: Просвещение, 1991. 144 s. ISBN 5-09-001904-5. (rusky)
- МАХИНОВ, А. Н.; ШВЕЦОВ, В. Г. Ачанское сражение на нижнем Амуре в 1652 году. Военно-исторический журнал. 2013, čís. 1, s. 72–75. Dostupné online. (rusky)