Nordkalottleden
| Nordkalottleden | |
|---|---|
 Na Nordkalottleden jsou časté jednoduché visuté mostky; zde nedaleko jezera Bovrojávri (Norsko) | |
| Základní informace | |
| Typ | dálková pěší trasa |
| Délka | asi 800 km |
| Datum otevření | 1993 |
| Obtížnost | náročná |
| Sezóna | celoročně |
| Lokalizace | |
| Poloha | Norsko, Finsko, Švédsko |
| Start | Kautokeino 69°0′40″ s. š., 23°2′28″ v. d. |
| Cíl | Sulitjelma 67°7′59″ s. š., 16°4′50″ v. d. |
| Zajímavosti | Národní park Abisko |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nordkalottleden (švédsky; česky Cesta Severní Kalotou, švédsky Nordkalottleden, norsky: Nordkalottruta, finsky: Kalottireitti) je značená turistická stezka v polární oblasti v severských zemích, v oblasti Severní Kalota. Cesta má celkovou délku 800 km a leží podél hranice Norska, Švédska a Finska. Začíná v Kautokeino v severním Norsku a končí na jihu ve vesnici Sulitjelma (Norsko) nebo případně v osadě Kvikkjokk (Švédsko). Z 800 km cesty leží 380 km v Norsku, 350 km ve Švédsku a 70 km ve Finsku. Stezka celkem patnáctkrát překračuje hranici.
V roce 1977 se začalo s plánováním turistické stezky na severu. Byly do ní zahrnuty stávající cesty a byla doplněna novými cestami. Do cesty byly zařazeny části cesty švédských stezek Padjelantaleden a Kungsleden, dále norské stezky Nordlandsruta a cesty staré hranice u Tromso. Tyto plány byly dokončeny v roce 1989 a Nordkalottleden byla slavnostně otevřena v roce 1993 na Treriksrösetu (Mohyle třech zemí) aneb na trojmezí Norska, Švédska a Finska.
Cesta prochází národním parkem Øvre Dividal, národním parkem Reisa, národním parkem Rohkunborri, národním parkem Abisko a národním parkem Padjelanta. Tam, kde byla cesta Nordkalottleden nově vytvořena, je řídce a částečně stále viditelně značena kamennými mužiky a barvou. Protože jsou značky řídké, tak je zásadní mít s sebou na cestě kvalitní mapu. Často, zejména na začátku léta, je také cesta zaplavena, takže je nezbytné dělat zacházky od původní trasy. V některých místech se musí brodit řeky a potoky, protože částečně chybí mosty. Ve většině úseků jsou ve vzdálenostech 10-20 kilometrů postaveny chaty a další přístřešky na přenocování. Chaty jsou většinou vybavené zařízením na vaření, postelemi a palivovým dřívím. V chatách se obvykle vyžaduje poplatek za přespání. Očekává se, že všichni turisté berou na vědomí právo veřejné přístupnosti krajiny a že se obecně budou šetrně chovat k přírodě a životnímu prostředí.
Další zajímavá místa na stezce
- Kautokeino (Norsko)
- vodopád Pihtsusköngäs (Finsko)
- vesnice Kilpisjärvi (Finsko)
- Přírodní rezervace Malla (Finsko)
- Innset (Norsko)
- Abisko (Švédsko)
- Skjomdalen (Norsko)
- Nikkaluokta (Švédsko)
- Ritsem (Švédsko)
- Sulitjelma (Norsko)
- Kvikkjokk (Švédsko)
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nordkalottruta na anglické Wikipedii a Nordkalottleden na německé Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nordkalottleden na Wikimedia Commons - (česky) Cestopis ze severní části stezky
- (česky) Cestopis z jižní části stezky
- (švédsky) Popis stezky
- (anglicky) Podrobný popis severní části stezky
