Ilja Prigogine
| Ilja Prigogine | |
|---|---|
 Ilja Prigogine (1977) | |
| Narození | 12.jul. / 25. ledna 1917greg. nebo 25. ledna 1917 Moskva  Ruské impérium |
| Úmrtí | 28. května 2003 (ve věku 86 let) Brusel  Belgie |
| Alma mater | Svobodná univerzita v Bruselu |
| Povolání | filozof, fyzik, vysokoškolský učitel, chemik a spisovatel literatury faktu |
| Zaměstnavatelé | Texaská univerzita v Austinu Svobodná univerzita v Bruselu Chicagská univerzita |
| Ocenění | Francquiho cena (1955) Bourke Award (1972) Cotheniova medaile (1975) Rumfordova medaile (1976) Nobelova cena za chemii (1977) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ilja Prigogine ([prigožin][1], někdy psán českou transkripcí jako Prigožin[2][3][4], rusky Илья́ Рома́нович Приго́жин, Ilja Romanovič Prigožin, 25. ledna 1917 Moskva, Rusko – 28. května 2003 Brusel, Belgie) byl rusko-belgický fyzikální chemik a filozof známý svými výzkumy disipativních struktur, komplexních systémů a ireverzibility. Nositel Nobelovy ceny za chemii za výzkum v termodynamice (1977).
Život
Narodil se v Moskvě, ale roku 1927 jeho rodina emigrovala do Belgie. Zde vystudoval chemii na Svobodné univerzitě v Bruselu. Po studiích na univerzitě zůstal jako vědecký pracovník a začal se věnovat zejména termodynamice. Nakonec rozvinul teorii samoorganizace systémů, za niž roku 1977 obdržel Nobelovu cenu za chemii. Termodynamickou teorii se pokusil též převést do filozofie, napsal například známou knihu Řád z chaosu (česky vyšlo roku 2001 v nakladatelství Mladá fronta).
Dílo
Jádrem jeho díla je teorie samoorganizace. Nejprve se věnoval studiu termodynamických systémů, jež se blíží k termodynamické rovnováze. U té příležitosti zjistil, že naopak extrémně nerovnovážné systémy mají zcela překvapující vlastnosti. Proto přesunul svou pozornost právě na tyto, tzv. otevřené systémy. Tím založil tzv. nelineární termodynamiku.
Ve vývoji nerovnovážných systémů se podle něj objevují tzv. kritické body, jakési křižovatky, na nichž se rozhoduje, jakou cestou se vývoj systému bude dále ubírat. Nelze předem určit, kterou cestu systém v kritickém bodě zvolí, u složitých systémů je navíc kritických bodů tolik, že jejich vývoj prakticky nelze vůbec předvídat. Nicméně Prigogine si všiml, že po průchodu kritickým bodem se chování systému významně mění – systém se počíná chovat vysoce organizovaně. Tuto vlastnost nazval samoorganizací systémů. Právě tuto myšlenku také zobecnil ve svém díle filozofickém. Při té příležitosti zkoumal řadu sociálních a přírodních jevů, slavná je například jeho analýza budování termitiště.
Bibliografie
- Introduction à la thermodynamique des processus irréversibles (1968)
- Structure, stabilité et fluctuations (1971)
- Physique, temps et devenir (1980)
- La Nouvelle alliance (1986)
- Entre le temps et l'éternité (1988)
- A la rencontre du complexe (1992)
- Les Lois du chaos (1993)
- Thermodynamique, des moteurs thermiques aux structures dissipatives (1996)
- La Fin des certitudes (1996)
- L'Homme devant l'incertain (2001)
- Le Monde s'est-il créé tout seul? (2008)
Odkazy
Reference
- ↑ Ilustrovaný encyklopedický slovník, J-Pri. Praha : Academia 1981. S. 955.
- ↑ http://books.google.cz/books?id=uDSgA6UvY68C&pg=PA386&lpg=PA386&dq=prigo%C5%BEin&source=bl&ots=upg2z3TNzV&sig=Y_8Q8jOKEzPFLBbDvCa0CHuIYWg&hl=cs&sa=X&ei=JHc4Uqf7DIemtAapjYHACw&ved=0CDYQ6AEwAQ#v=onepage&q=prigo%C5%BEin&f=false
- ↑ http://books.google.cz/books?id=tgI5Vz7AsMwC&pg=PA162&dq=prigo%C5%BEin&hl=cs&sa=X&ei=lXc4UtmnNcGEtAaO9YGwBg&ved=0CFoQ6AEwBw#v=onepage&q=prigo%C5%BEin&f=false
- ↑ http://aleph.nkp.cz/F/83F2IINMVRAR2CFEAY8F9LC67EAQVBK2A6QD6QX6TANGA1B3DH-67081?func=accref&acc_sequence=000228240
Literatura
- HAŠKOVEC, Vít, MÜLLER, Ondřej: Galerie géniů aneb kdo byl kdo. Věda, filozofie, umění. Praha : Albatros 1999. ISBN 80-00-00763-0.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ilja Prigogine na Wikimedia Commons 
Osoba Ilja Prigogine ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ilja Prigogine
Šablona:Nositelé Nobelovy ceny za chemii 1976-2000
