Rudolf Furtmüller
| Rudolf Furtmüller | |
|---|---|
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1873 – 1879 | |
| Ve funkci: 1885 – 1891 | |
| Poslanec Dolnorakouského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1871 – 1890 | |
| Starosta Stockerau | |
| Ve funkci: 1870 – 1891 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ústavní strana (mladoněmci–Klub pokroku) (Sjednoc. levice) (Německý klub) (Sjednoc. něm. levice) |
| Narození | 2. května 1837 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 11. června 1911 Stockerau  Rakousko-Uhersko |
| Ocenění | Řád Františka Josefa |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Rudolf Furtmüller (2. května 1837 Vídeň[1][2] – 11. června 1911 Stockerau[1][2]) byl rakouský politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady a starosta Stockerau.
Biografie
Působil jako majitel nemovitostí a poštmistr ve Stockerau.[1]
V mládí přišel o matku. Základní školu navštěvoval ve Vídni a v Českých Budějovicích. Pak studoval na vyšší reálné škole a roku 1855 dobrovolně nastoupil do armády, k 4. regimentu polní artilérie. V roce 1859 byl povýšen na podporučíka. Z armády vystoupil 24. října 1860. Následně převzal poštovský úřad v Stockerau. 19. srpna 1861 mu císař udělil privilegium erbovního poštmistra. Téhož roku se oženil s Franziskou Öttl. Byl aktivní i veřejně a politicky. Zvolen byl do obecní rady a od srpna 1870 do 3. ledna 1891 vykonával úřad starosty Stockerau. Jako starosta musel zvládnout ekonomické dopady odchodu vojenské posádky z města a regulace Dunaje, při níž se koryto řeky a s ním související lodní přeprava vzdálila od Stockerau. V roce 1884 se ve městě konala úspěšná zemědělsko-živnostenská výstava. Došlo k rozvoji průmyslu, k založení živnostenské odborné školy a výstavbě nové budovy dívčí školy. V roce 1871 byla otevřena veřejná nemocnice, roku 1874 provedena přístavba radnice a roku 1888 otevřena plynárna. V lednu 1891 z funkce starosty odstoupil a město mu tehdy udělilo čestné občanství. V červnu 1896 získal Řád Františka Josefa.[2]
V letech 1871–1890 rovněž zasedal jako poslanec Dolnorakouského zemského sněmu. Na sněmu byl členem stavebního a správního výboru.[2]
Byl také poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii městskou v Dolních Rakousích, obvod Korneuburg, Stockerau, Zistersdorf. Do parlamentu se vrátil ve volbách roku 1885, nyní za kurii venkovských obcí, obvod Korneuburg, Ober-Hollabrunn atd.[3] V roce 1873 se uvádí jako Rudolf Furtmüller, majitel nemovitostí a c. k. poštmistr, bytem Stockerau.[4]
V roce 1873 do parlamentu nastupoval za blok ústavověrných (tzv. Ústavní strana, centralisticky a provídeňsky orientovaná), v jehož rámci představoval mladoněmecké křídlo.[5] V roce 1878 zasedal v mladoněmeckém poslaneckém Klubu pokroku.[6] Po volbách roku 1885 patřil do klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů německých liberálů.[7] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německý klub.[8] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[9]
V červenci 1895 odešel z poštmistrovské funkce na penzi. Zemřel v červnu 1911.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 91. (německy)
- ↑ a b c d e BÜRGERMEISTER RUDOLF FURTMÜLLER [online]. stockerau.at [cit. 2015-06-29]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=126&size=45
- ↑ Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662
- ↑ Strany na říšské radě. Posel z Prahy. Duben 1878, čís. 90, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
- ↑ Südsteirische Post, 13. 4. 1887, č. 29, s. 3.
- ↑ Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.