Byzantská Kréta
| Kréta Κρήτη (Krḗtē)
| |||||||||||
Geografie
| |||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||
okolo 250 000
| |||||||||||
křesťanské, později řecké ortodoxní
| |||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||
| |||||||||||
Ostrov Kréta se dostal pod správu Byzantské říše ve dvou obdobích. První zahrnuje období od konce Římské nadvlády ve 3. století po zabrání ostrova Andalůskými vyhnanci okolo roku 820. A druhé období začíná po osvobození v roce 961 a končí v roce 1205, kdy ostrov získali Janov a Benátky.
Historie
První byzantské období
Za římské vlády tvořila Kréta spojenou provincii s Kyrenaikou, které nesla název Creta et Cyrenaica. Za vlády Diokleciána (284 – 305) se stala Kréta samostatnou provincií, ale Konstantin Veliký (284 – 305) ji podřídil Moesii a později Makedonii. [1][2][3] Ovšem nějaké správní orgány jako například ctihodný Koinon ostrova přetrvávaly až do konce 4. století,[4] ale jako všude jinde v říši byly tyto provinční občanské úřady opuštěné tváří v tvář rostoucí síle císařských úředníků.
Během této doby byl ostrov velmi klidnou provinční stojatou vodou v okrajové části řecko-římského světa.[5] Tamní biskupové dokonce chybí na prvním nikajském koncilu na rozdíl od biskupů ze sousedních ostrovů jako je Kós a Rhodos.[6] V výjimkou útoku Vandalů v roce 457 a velkých zemětřesení v letech 365, 415, 448 a 531, která zničila mnoho měst, zůstal ostrov klidný a prosperující, jak o tom svědčí četné a rozlehlé památky z tohoto období.[7][8][9] V 6. století je Kréta označena tak, že ji řídí konzul z hlavního města Gortynu spolu s dalšími 22 městy.[4] Počet obyvatel se v této době odhaduje na vysoké číslo 250 000. Pro porovnání má v současnosti (2011) 623 065 obyvatel.[10] V této době bylo náboženství téměř bezvýhradně křesťanské s výjimkou několika židů žijících v městských centrech.[11]
Dobývání Kréty Araby
Mír byl rozbit v 7. století. Kréta utrpěla první nájezd Slovanů v roce 623,[7][12] následují arabské nájezdy v letech 654 a 670 během první vlny muslimského dobývání[13][14] a poté znovu během prvních desetiletí 8. století, zejména za chalífy Valída I. (705–715).[15] Poté zůstal ostrov relativně v bezpečí v područí archóna jmenovaného z Konstantinopole.[2][16] V roce 732 převedl císař Leon III. Syrský ostrov z pravomoci papeže konstantinopolskému patriarchovi.[7] Byzantská vláda skončila na konci 20. let 8. století, kdy ostrov začala dobývat početná skupina vyhnanců z muslimského Španělska. Byzantinci se opakovaně snažili nájezdníky vyhnat a zdá se, že strategos jmenoval části ostrova, které dosud obsazeny nejsou. Postupně bylo založeno město Chandax (dnešní Iraklio), které se stalo hlavním městem nového Krétského emirátu.[2][7][17] Pád Kréty do rukou Arabů přinesl Byzantincům problémy, protože otevřel pobřeží a ostrovy Egejského moře pirátství.[7]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Byzantine Crete na anglické Wikipedii.
- ↑ Kazhdan (1991), p. 545
- ↑ a b c Nesbitt & Oikonomides (1994), p. 94
- ↑ Detorakis (1986), pp. 128–129
- ↑ a b Detorakis (1986), p. 129
- ↑ Detorakis (1986), p. 128
- ↑ Hetherington (2001), p. 60
- ↑ a b c d e Kazhdan (1991), p. 546
- ↑ Hetherington (2001), p. 61
- ↑ Detorakis (1986), pp. 131–132
- ↑ Archivovaná kopie. www.statistics.gr [online]. [cit. 2014-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-25.
- ↑ Detorakis (1986), pp. 130–131
- ↑ Detorakis (1986), p. 132
- ↑ Treadgold (1997), pp. 313, 325
- ↑ Detorakis (1986), pp. 132–133
- ↑ Detorakis (1986), p. 133
- ↑ Treadgold (1997), p. 378
- ↑ Makrypoulias (2000), pp. 347–348