Ernst Detlof von Krassow
| baron Ernst Detlof von Krassow | |
|---|---|
| Narození | 1660 Herrenhaus Pansevitz |
| Úmrtí | 23. ledna 1714 (ve věku 53–54 let) Harburg |
| Choť | Augusta Vilemína von Wolffrath |
| Děti | Augusta Vilemína von Krassow, Ulrike Eleonora von Krassow, Anna Margaretha von Krassow, Carl Wilhelm von Krassow |
| Rodiče | Christianu Krassow, Elisabeth von Berglasen |
| Příbuzní | Adam Philipp von Krassow (sourozenec) |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Generálporučík |
| Války | Devítiletá válka, Severní válka |
| Bitvy | Bitva u Fraustadtu, Bitva u Kalisze |
 multimediální obsah na Commons | |
Ernst Detlof von Krassov (1660 Pansevitz – 23. ledna 1714 Harburg) byl švédským generálporučíkem během Severní války.
Životopis
Ernst Detlof Krassow se narodil ve Švédském Pomořansku otci Christianu Krassow (1620–1671) a jeho druhé manželce Margaretha von Holstein.[1] V raném věku vstoupil do švédské armády. V roce 1677 byl přijat jako praporčík pěchoty, která byla během války proti Dánsku nasazena ve švédské provincii Skåne. Zúčastnil se bitvy u Landskrony, kde se vyznamenal svou odvahou. Následující rok byl povýšen na poručíka. V roce 1688 se stal majorem pluku: Eskirne, který patřil samotnému švédskému králi Karlu XI. Byl vyslán podpořit Nizozemsko v Devítileté válce. V bitvě u Fleuru v roce 1690 byl nucen převzít velení, když padl velitel Carl Gustav Erskine a byl zajat jeho zástupce Jöran Johan Knorring. Následně bojoval jeho pluk až do chvíle, kdy zbylo pouhých 30 mužů a následně se vzdal. Jiří Friedrich von Waldeck mu jako velitel spojeneckých vojsk poděkoval za jeho odhodlání. Nizozemský král Vilém III. ho jmenoval podplukovníkem. Ernst von Krassow byl zajat Francouzi a poslán do Paříže. Následně se vrátil zpět do Nizozemí, zúčastnil se oblehání Namuru, který dobyl a za své služby byl nizozemským králem povýšen na plukovníka. V roce 1697 byl v Rijswijku podepsán mír a on se mohl vrátit do Pomořanska. V roce 1702 byl jeho pluk vyslán k posílení armády švédského krále Karla XII. v Polsku. Během útoku na Lvov v roce 1704 byl raněn. Následně se léčil ve Švédsku. V roce 1706 patřil se svým plukem k jednotkám generála Carla Gustava Rehnskiölda a měl velký podíl na vítězství v bitvě u Fraustadtu. Byl povýšen na generálmajora. Jeho jednotky se účastnily obrany Velkopolska, v bitvě u Kalisze byli Švédové poraženy sasko-ruskými jednotkami. Byl povýšen švédským králem do šlechtického stavu s titulem baron. V roce 1708 velel pomocnému sboru, který zůstal v Polsku na ochranu polského krále Stanislava I. Leszczyńského. Po porážce Švédska v bitvě u Poltavy byla jeho pozice oslabena a musel se stáhnout z Polska. Na podzim roku 1710 získal křeslo ve švédské vládě v Pomořansku, byl také vojenský velitelem Pomořanska. V roce 1713 byl povýšen na generálporučíka. V roce 1714 zemřel. Po smrti bylo jeho tělo na přání švédského krále převezeno do Rujány, kde bylo pohřbeno.
Rodina
Jeho bratrem byl generál Adam Philipp von Krassow z Mecklenburska. Ernst Detlof von Krassow byl ženatý s Augustou Vilemínou von Wolffrath († 1721), dcerou císařské rady. Měli spolu tři dcery a jednoho syna:
- Augusta Vilemína (1689–1696)
- Ulrike Eleonora (1693–1754) ⚭︎ 1708 Kurt Christoph von Schwerin (1684–1757)
- Anna Margaretha (1698–1726) ⚭︎ 1725 Jacob Staël von Holstein († 1730)
- Carl Wilhelm von Krassow (1699–1735), císařský generálmajor[1][2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst Detlof von Krassow na německé Wikipedii.
- ↑ a b von Krassow. freepages.rootsweb.com [online]. [cit. 2020-11-07]. Dostupné online.
- ↑ HOLBEK, Finn. Skeel, Schaffalitzky og Ahlefeldt. Stamtavler over danske adelsslægter, samt familierne Holbek, Bruun og Santasilia.. finnholbek.dk [online]. [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. (dánsky)
Literatura
- Julius von Bohlen: Geschichte des adlichen, freiherrlichen und gräflichen Geschlechts von Krassow. 1. Teil: Genealogie, Grundbesitz etc. Schneider, 1853, S. 40–82 (/books.google.de).
- . In: Herman Hofberg, Frithiof Heurlin, Viktor Millqvist, Olof Rubenson (Hrsg.): . 2. Auflage. Band 1: A–K. Albert Bonniers Verlag, Stockholm 1906, S. 612 (schwedisch, runeberg.org).
- Sven Grauers: E Detlof Krassow, von. In: Svenskt biografiskt lexikon. Band 21 (1975–1977), S. 530 f.
