Přeskočit na obsah

Alexandr Šljapnikov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alexandr Šljapnikov
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Sovětského svazu (1918–1933)
Ruská sociálnědemokratická dělnická strana (bolševická) (1912–1918)
Ruská sociálně demokratická dělnická strana (1901–1912)

Narození18.jul. / 30. srpna 1885greg.
Murom
Úmrtí2. září 1937 (ve věku 52 let)
Moskva
Příčina úmrtístřelná rána
Místo pohřbeníDonský hřbitov
Profesedělník, odborář, politik, státník a revolucionář
CommonsAlexander Shliapnikov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Gavrilovič Šljapnikov (Александр Гаврилович Шляпников, 30. srpna 1885 Murom2. září 1937 Moskva) byl ruský revolucionář. Pocházel ze starověrecké rodiny, od dětství musel manuálně pracovat, aby po otcově předčasné smrti uživil rodinu. V šestnácti letech odešel z rodné Muromi do Petrohradu, kde pracoval jako soustružník v Něvských loděnicích. V roce 1901 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany a v roce 1903 se přidal k její bolševické frakci. Za účast v revoluci roku 1905 byl vězněn a v roce 1908 odešel do exilu, žil ve Francii, Německu a Anglii, udržoval milostný poměr s Alexandrou Kollontajovou. Za první světové války se vrátil do Ruska pod falešným jménem Jacob Noe a v době únorové revoluce byl nejvýše postaveným představitelem komunistů na ruském území, ale po návratu Lenina a jeho skupiny byl odsunut do pozadí. Po ustavení Rady lidových komisařů zastával v letech 1917–1918 pozici lidového komisaře práce, pak byl vyslán jako člen vojenského sovětu na jižní frontu, později působil jako odborový funkcionář a obchodní přidělenec ve Francii. Ve dvacátých letech byl jedním z vůdců takzvané dělnické opozice. Vydal historickou práci Sedmnáctý rok, která však byla kvůli rozporům s oficiální interpretací revolučních událostí záhy zakázána. V roce 1932 byl vyloučen z komunistické strany a v roce 1935 odsouzen k vyhnanství v Astrachani, záhy nato však byl znovu zatčen a obviněn z účasti ve spikleneckém centru, proti němuž byly vedeny Moskevské procesy. Odolal však nátlaku a odmítl podle připraveného scénáře přiznat svoji vinu, byl proto zastřelen ještě před zahájením procesu. V roce 1963 byl rehabilitován a v roce 1988 bylo zrušeno jeho vyloučení ze strany.

Literatura

Externí odkazy