John Foster Dulles

John Foster Dulles
John Foster Dulles
52. ministr zahraničních věcí USA
	Ve funkci:; 26. ledna 1953 – 22. dubna 1959
Prezident	Dwight D. Eisenhower
Jmenující	Thomas E. Dewey
Předchůdce	Dean Acheson
Nástupce	Christian Herter
Senátor USA za stát New York
	Ve funkci:; 7. července 1949 – 8. listopadu 1949
Předchůdce	Robert F. Wagner
Nástupce	Herbert H. Lehman
Stranická příslušnost
Členství	Republikánská strana
Vojenská služba
Služba	armáda USA
Hodnost	Major
Vyznamenání	Prezidentská medaile svobody
Narození	25. února 1888; Washington, D.C. USA
Úmrtí	24. května 1959; (ve věku 71 let); Washington, D.C. USA
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Arlingtonský národní hřbitov (38°52′30″ s. š., 77°4′29″ z. d.)
Rodiče	Allen Macy Dulles a Edith Foster
Alma mater	Princeton University; George Washington University Law School
Profese	právník, diplomat a politik
Náboženství	presbyterián
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Foster Dulles [džon fostr dal^es] (25. února 1888 Washington, D.C. – 24. května 1959 Washington, D.C.) byl americký diplomat a politik, v letech 1953–1959 za vlády presidenta Eisenhowera ministr zahraničí Spojených států. Byl rozhodným odpůrcem komunismu a jedním z hlavních architektů Studené války.

Život a působení

Narodil se jako první ze šesti dětí presbyteriánského duchovního, jeho dědeček byl rovněž ministrem zahraničí USA. Studoval s vynikajícím prospěchem práva a filosofii na Princetonu, kde byl posluchačem Woodrowa Wilsona, rok na pařížské Sorbonně, kde poslouchal i přednášky Henri Bergsona a promoval na George Washington University. Roku 1912 se oženil s Jane Avery a měli tři děti. Nejmladší Avery Dulles se stal katolickým knězem a kardinálem.

Pro špatný zrak nebyl v roce 1914^[zdroj?] odveden, ale působil jako plánovač tras amerických lodí, a to s takovým úspěchem, že se jako asistent účastnil Pařížské mírové konference. Tam se seznámil s významnými ekonomy J. M. Keynesem a J. Monetem, s nimiž později spolupracoval. Jako advokát pracoval pro různé mezinárodní firmy a snažil se aspoň finančně podporovat německé demokratické vlády. Nástup Hitlera k moci chápal jako důsledek "zpackaného" Versailleského míru.

Politická kariéra

Roku 1946 se účastnil zakládající ho zasedání Organizace spojených národů i přípravy jejich Charty a působil tam jako americký zástupce. Jeho postoj vůči Sovětskému svazu silně ovlivnil Stalinův zákaz účasti Československa a dalších východoevropských států na Marshallově plánu (1947). Roku 1952 se v Paříži setkal s Dwightem Eisenhowerem a udělal na něj svým nesmlouvavým postojem takový dojem, že se o rok později stal jeho zahraničním ministrem. Mladší bratr Allen Dulles se stal ředitelem CIA. Proti Trumanově strategii "omezování" (containment) vůči Sovětskému svazu prosazoval "osvobození" jeho satelitů a budoval NATO jako odstrašující vojenskou sílu. Podporoval Francii ve válce v Indočíně, ale 1956 odmítl britsko-francouzsko-izraelské obsazení Suezského průplavu (Suezská krize).

V listopadu 1956 byla u něho diagnostikována rakovina tlustého střeva a krátce před smrtí byl vyznamenán Medailí svobody. Je pohřben na Národním hřbitově v Arlingtonu a washingtonské mezinárodní letiště nese jeho jméno.

Odkazy

Literatura

D, Diner, Porozumět dvacátému století. Brno: CDK 2010
Guhin, M. A., John Foster Dulles: a statesman and his times. New York: Columbia UP. 1972
M. Šůra, Až na pokraj války : John Foster Dulles a zahraniční politika USA. Praha: MF 1978

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu John Foster Dulles na Wikimedia Commons
(anglicky)John Foster Dulles Papers v Manuscript Library, Princeton University
(anglicky)Papers of John Foster Dulles, Dwight D. Eisenhower Presidential Library Archivováno 17. 3. 2016 na Wayback Machine.

Šablona:Osobnost roku Time 1951–1975