Úsilov (tvrz)
| Úsilov | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický renesanční |
| Další majitelé | Příchovští z Příchovic Vidršpergárové z Vidršpergu |
| Poloha | |
| Adresa | Úsilov,  Česko |
| Souřadnice | 49°23′47,7″ s. š., 13°7′35,88″ v. d. |
  Úsilov | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 32570/4-4564 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Úsilov je tvrz ve stejnojmenné vesnici v okrese Domažlice. Tvrz byla založena pravděpodobně v polovině patnáctého století vladyckým rodem Výrků z Rýzmberka. Jako panské sídlo sloužila do konce sedmnáctého století, kdy byl Úsilov připojen k větším statkům, a nepotřebná tvrz byla od té doby používána jen k hospodářským účelům. Budova tvrze je chráněna jako kulturní památka.[1]
Historie
Kdy byla založena úsilovská tvrz, není jisté. Předpokládá se, že vznikla v polovině patnáctého století za Výrků z Rýzmberka,[2][3] ale je možné, že existovala už na přelomu čtrnáctého a patnáctého století, kdy Úsilov patřil Vilémovi z Úsilova, po kterém ji roku 1403 zdědila dcera Eliška.[3] Dalším známým majitelem byl Jan Výrek z Rýzmberka, připomínaný v Úsilově roku 1451 poté, co prodal svou tvrz ve Výrově. Zemřel po roce 1456 a majetek po něm zdědili synové Vilém, Nechval a Jindřich. Po Vilémově smrti roku 1472 zůstal Úsilov zbývajícím bratrům, kteří v témže roce patřili k předním účastníkům vladyckých protibavorských bojů. Přistoupili na mírové jednání s Albrechtem Bavorským, při kterých požadovali úhradu škody způsobené jim ve službách knížete Ludvíka. Jednání byla zdlouhavá a v zimě roku 1473 je ukončil bavorský vpád do Čech, při kterém útočníci Úsilov, Černíkov a několik dalších vesnic vypálili. Nechval poté žil ještě v roce 1481 a Jindřich, který se přestěhoval do Černíkova, roku 1484 spravoval Úsilov nejspíš jako poručník.[4]
Úsilov poté až do roku 1514 patřil Janovi z Rýzmberka, který byl Nechvalovým nebo Jindřichovým synem. Janovým nástupcem byl Jindřich Švihovský z Rýzmberka, který statek Úsilov s tvrzí, dvorem a pustými vesnicemi Svilov a Slibkov prodal před rokem 1541 Zdeborovi z Příchovic.[3] Svilov a Slibkov patřily k vesnicím vypáleným v roce 1473. Do desk zemských byl prodej zaznamenán až roku 1545, kdy už statek patřil Zdeborovu synovi Jindřichovi z Příchovic.[4] Příchovští úsilovskou tvrz pravděpodobně rozšířili o novou obytnou budovu označovanou později jako nová tvrz.[3]
Posledním z rodu Příchovských v Úsilově byl Jan z Příchovic, který po otcově smrti v roce 1559 zdědil celý statek. Jan panství rozšířil o Loučim a Bukovou a oženil se s Annou z Vidršperka, která po něm Úsilov v roce 1574 zdědila. Vdova svého manžela o mnoho nepřežila, a její majetek včetně Vilova a Slavíkovic tak podle Janovy závěti připadl Bohuslavu Vidršpergárovi a jeho synům. S tímto nesouhlasil Šebestián Vlasatý z Domaslavi, ale roku 1577 se nároků za finanční náhradu vzdal.[4]
Úsilov tak získal Balcar Vidršpergár z Vidršpergu, po němž jej převzal syn Jan mladší Vidršpergár. Jan během stavovského povstání v letech 1618–1620 sloužil ve stavovském vojsku, ale podařilo se mu prokázat, že byl ke službě donucen násilím, takže nebyl nijak potrestán.[4] Roku 1624 však musel kvůli velkým dluhům Úsilov prodat za 23 500 kop míšeňských grošů Janu Filipu Kracovi ze Šarfenšteina, majiteli rýzmberského panství. Jan Filip byl v té době císařským plukovníkem, ale roku 1633 přešel na stranu Švédů, za což byl po zajetí roku 1635 popraven a jeho majetek zkonfiskován. Královská komora statek prodala Janu Oldřichu Burghauserovi, který kupní cenu vyplatil různým věřitelům.[3] Jeho dcera Marie Jakuba se provdala za císařského velitele Jana Filipa Schütze a po nich malé panství zdědil syn František Schütz, který je roku 1661 prodal Markétě Lidmile Vencelíkové, rozené Lapáčkové ze Rzavého. Ta Úsilov roku 1694 vyměnila s hrabětem Františkem Hartmanem z Klenového za Drslavice.[4] Od roku 1695 tak Úsilov patřil k roupovskému panství, roku 1711 byl připojen k Poleni a o devět let později k Chudenicím, u kterých zůstal až do zrušení poddanství. Od konce sedmnáctého století tvrz ztratila svou sídelní funkci a začala chátrat.[3] Už koncem sedmnáctého století byla popsána jako zpustlá. Byly v ní jen chlévy, sýpka a dvě udržované světnice pro správce a čeleď.[2]
Ve 21. století využívá část budovy obec Úsilov a část slouží k bydlení.[2]
Stavební podoba
Jádrem tvrze bývala dvoupatrová budova s půdorysem o rozměrech 15 × 11 metrů s přízemními zdmi silnými dva metry. Nejspíše v patnáctém století byla rozšířena o věž s čtvercovým půdorysem 9 × 9 metrů a čtyřmi až pěti patry. Při četných úpravách byla tato podoba značně pozměněna a v dochované podobě má budova tři křídla s obytnou částí a bývalou sýpkou, v nichž se projevují pozdně gotické, renesanční a barokní prvky. K původní tvrzi patří mimo jiné část kamenného portálu s okosenou hranou.[2] Příkop, který tvořil součást opevnění, se nedochoval.[3]
Křídlo s novodobým vstupem bylo postavené v šestnáctém století. Vstupní místnost v něm je zaklenutá křížovou klenbou, v dalších prostorách v interiéru jsou použité valené klenby s výsečemi, ale podoba prvního patra je výsledkem novodobých úprav.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-02-04]. Identifikátor záznamu 144160 : Tvrz. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e Tvrz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-02-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Úsilov – tvrz, s. 373–374.
- ↑ a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek IX. Domažlicko a Klatovsko. Praha: František Šimáček, 1893. 268 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze na Chuděnsku, s. 56–57.