Přeskočit na obsah

Lošák jelení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLošák jelení
alternativní popis obrázku chybí
Lošák jelení. Na spodní straně klobouku plodnice v popředí jsou patrné nápadné husté ostny
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřídahouby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řádplesňákotvaré (Thelephorales)
Čeleďbělozubovité (Bankeraceae)
Rodlošák (Sarcodon)
Binomické jméno
Sarcodon imbricatus
(L.) P. Karst.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lošák jelení (Sarcodon imbricatus, syn.: Hydnum imbricatum) je jedlá stopkovýtrusá houba charakteristická tmavým šupinatým kloboukem a zejména ostny hustě pokrývajícími spodní stranu klobouku.

Popis

  • Klobouk je nepravidelně okrouhlý, veprostřed vmáčklý nebo nálevkovitý, pokrytý mohutnými, tuhými a černohnědými či černými šupinami, které soustředně odstávají od středu klobouku a směrem k okrajům se zmenšují. Barvy je rezavě hnědavé, šedohnědé až černohnědé; v průměru má 5 – 20 cm. Hymenofor pokrytý výtrusorodým rouškem je tvořen několik mm dlouhými šedobílými až šedými křehkými ostny, které hustě pokrývají spodní stranu klobouku.
  • Třeň je krátký, tlustý, šedavý.

Výskyt

lošák jelení

Roste nehojně až vzácně v jehličnatých lesích většinou pod smrky a borovicemi na písčitých půdách, koncem léta a na podzim. Do Červeného seznamu hub České republiky je lošák jelení zařazen v kategorii téměř ohrožený druh (NT)[1].

Použití

V mládí je jedlý, má výraznou kořenitou chuť. V dobách kdy býval hojnější byl často sbírán a prodáván na trzích.

Podobné druhy

  • Lošák šupinatý (Sarcodon squamosus) se odlišuje několika nepříliš zřetelnými znaky, hlavně spíše šedou barvou, šupinami přitisklejšími ke klobouku a kratšími ostny. Liší se především ekologií, oproti lošáku jelenímu, který roste v úživnějších smrčinách v mykorhize se smrkem, roste lošák šupinatý v mykorhize s borovicí, hlavně v oligotrofních borech.
  • Lošák hořký (Sarcodon scabrosus) má spíše hnědou barvu, drobné šupiny a především nazelenalou až olivově zelenou bázi třeně a ostře hořkou chuť; roste pod borovicemi i listnáči a není jedlý.

Odkazy

Reference

  1. HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online. 

Literatura

  • DVOŘÁK, Daniel; HROUDA, Petr. Ježaté houby / lošáky a korálovce. Brno: Masarykova univerzita, 2005. ISBN 80-210-3801-2. 

Externí odkazy