Milhostov (Zádub-Závišín)
| Milhostov | |
|---|---|
_train_station_2010-09-18.jpg) Železniční zastávka | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Zádub-Závišín |
| Okres | Cheb |
| Kraj | Karlovarský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°57′32″ s. š., 12°45′29″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 46 (2021)[1] |
| Katastrální území | Milhostov u Mariánských Lázní (2,21 km²) |
| PSČ | 354 84 |
| Počet domů | 13 (2021)[2] |
  Milhostov | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 189685 |
| Kód k. ú. | 789682 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Milhostov (německy Millestau) je malá vesnice, část obce Zádub-Závišín v okrese Cheb. Nachází se asi 1,5 km na jihovýchod od Zádubu-Závišína. Je zde evidováno 37 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo 48 obyvatel.[4]
Milhostov leží v katastrálním území Milhostov u Mariánských Lázní o rozloze 2,21 km2.[5]
Obec Milhostov připadla pod správní území MěNV Mariánské Lázně dnem 1. dubna 1976. V minulosti byl Milhostov samostatnou katastrální obcí se 220 hektary. Patřil pod politickou obec Ovesné Kladruby, která mu byla i farní obcí a zeměpisně největším sousedem.
Poloha
Milhostov leží 5 km jihovýchodně od MariánskýchLázní ve svahu údolí Jilmového potoka ve výšce 700 m n. m. Se okolím je obec spojena železnicí a špatnou silnicí – odbočkou ze silnice Závišín – Ovesné Kladruby. Severně od obce se tyčí nejvyšší hora Tepelské vrchoviny Podhorní vrch (846 m n. m.), východně nad Jilmovým potokem se táhne výšina ve směru na Ovesné Kladruby, zakončená na jihu Jilmovým vrchem (Ulmberg m n. m.). Severně na západ se táhne výšina cca 720 m n. m. Severním směrem leží Zádub a za ním je Závišín. Silniční poměry zkreslují polohu Milhostova vůči sousedním sídlům. Zádub, Vlkovice a Ovesné Kladruby leží přibližně stejně daleko v různých směrech.
Název
Tato ves – po celý čas existence čistě zemědělská – se poprvé uvádí v potvrzovací listině papeže Řehoře X. z 23. května 1273, která obsahuje seznam obcí, patřících premonstrátskému klášteru Teplá. Zapsána je jako „Milhoztouo“. Ještě v roce 1495, za krále Jiřího z Poděbrad, se uvádí jako „Milhostowo“. Německý název „Millestau“ se objevuje až později a teprve v roce 1854 je určen úřední název Milhostov, a něm.Muellestau. A.PROFOUS vysvětluje původ názvu od osobního jména Milhost, Milgost a uvádí příklady výskytu tohoto jména z let 1120-1182. Ves stejného jména v Čechách neexistovala a až po 2. světové válce se objevil název Milhostov pro jinou obec na Chebsku.
Historie
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1273.[6] Historie obce je nejvíce spjata s historií její farnosti – Ovesnými Kladruby. Spolu s nimi pak patřila po 700 let pod premonstrátský klášter Teplá (1193–1848) s výjimkou dvou krátkých období v 16. století, kdy byla krátce v rukou Pluhů z Bečova a podruhé pánů Šliků, podobně, jako okolní vesnice. Mihostovští byli křtěni, ženili se a byli pochováváni v Ovesných Kladrubech, kam patřili farností.
Ovesné Kladruby byly místem, kam chodily děti do školy, kde bylo zprvu nádraží a kde byla policejní stanice. Zvláště v zimě byla cesta do školy pro metrové závěje velice obtížná. Nadané děti pokračovaly na měšťanské škole v Teplé a až do roku 1938 začaly chodit do Mariánských Lázní. Populární byla Landwirtschaftliche Volksbildungsschule ve Vlkovicích, která měla 2 zimní semestry.
Milhostov patřil mezi značně staré obce založené kolonizací Hroznaty, nebo jeho otce Sezimy a není vyloučen původ ještě starší. Šlo o typickou okrouhlici, se 14 dvory v uzavřeném kruhu. Vesnice ležela na svahu údolí Jilmového potoka a pouze starý mlýn na potoce ležel stranou (měl čp.15). Vhodná poloha se týkala i povětrnostních podmínek, kdy výšina na západě chránila obec před převládajícími větry. A.GNIRS psal, že ves se znovu osídlila v 15. stol., snad vymřela po černém moru r.1381. Podle GNIRSE se ves vyvíjela ze tří čtyřhranných svobodných dvorů, které stávaly na různých místech ve svahu. Z nich nejzachovalejší byl dvůr „U Hutererů“, který shořel 1943. Gnirsova domněnka o třech dvorech je sporná, protože ještě indikační skica Milhostovského katastru (1833) zachycuje zcela jednoznačně ves v podobě okrouhlice.
Milhostovské mofety
.jpg)
Asi 1 km jižně od Milhostova a 1 km severně od Martinova, nedaleko od soutoku Jilmového potoka a Kladrubského potoka se nachází v nadmořské výšce 620 m n. m. přírodní památka Milhostovské mofety. Jsou to malé krátery v zemi, do hloubky asi 50 cm, jimiž uniká z nitra země na povrch přírodní sirouhličitých plyn. Výstupní cesty plynu tvoří pukliny vzniklé pohybem starších zlomů a na ně kolmých zlomů vytvořených vulkanickou činností Podhorního vrchu.[7] Za deště se malé krátery naplní vodou, kterou plyn probublává. Vývěry lze pozorovat i v okolí u břehů Jilmového potoka. Plynné vývěry jsou obdobného charakteru jako u výskytu mofet na přírodní památce Sirňák, vzdálené přibližně 4 km. Mofety působí jako přírodní pasti, v mofetových kráterech jsou běžné nálezy uhynulých drobných hlodavců a brouků. Příčinou jejich smrti je oxid uhličitý, který je hlavní součástí plynu. [8] Místo je v terénu označeno informační tabulí.
Obyvatelstvo
Podle sčítání 1930 zde žilo v 27 domech 147 obyvatel. 147 obyvatel se hlásilo k německé národnosti. Žilo zde 147 římských katolíků.[9]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 155 | 163 | 157 | 135 | 161 | 148 | 147 | 58 | 41 | 28 | 22 | 19 | 16 | 48 |
| Počet domů | 24 | 25 | 24 | 24 | 24 | 26 | 27 | 14 | . | 8 | 8 | 9 | 9 | 15 |
Odkazy
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 270.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-04.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 344.
- ↑ PP Milhostovské mofety [online]. AOPK ČR [cit. 2015-06-02]. Dostupné online.
- ↑ WIESNER, Stanislav. Milhostovské mofety. Časopis Arnika. 1990, čís. 26, s. 207–208.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 182.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011 [online]. 2015-12-21 [cit. 2016-04-13]. Dostupné online.
Literatura
- Ing. Richard Švandrlík, Mariánské Lázně 2005
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Milhostov na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Milhostov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Katastrální mapa katastru Milhostov u Mariánských Lázní na webu ČÚZK
