Kanopa
Kanopa je označení jedné ze sady čtyř nádob, které ve starověkém Egyptě sloužily k uložení vnitřních orgánů vyjímaných z těla zemřelého při mumifikaci.[1] Název byl v novověku odvozen od jména města Kanóbu evropskými starožitníky,[2] kteří chybně zaměňovali kanopy s místní podobou boha Usira, uctívaného zde od ptolemaiovské doby v podobě baňaté vázy s lidskou hlavou.[1]
Kanopy jsou doloženy nejdříve od konce 4. dynastie,[3] běžně se vyskytují od období 5. dynastie.[1] Nejstarší známý doklad ukládání vyjímaných vnitřních orgánů do zvláštní nádoby (nikoli ještě později typického tvaru) pochází z pyramidového komplexu panovníka Chufua v Gíze: na dně šachty před východní stranou jeho pyramidy byly nalezeny součásti pohřební výbavy Chufuovy matky královny Hetepheres I., mezi nimi ve výklenku v západní stěně i alabastrová skříňka příčkami rozdělená do čtyř přihrádek s uloženými vnitřnostmi.[3] Doposud nejstarší známý exemplář jednotlivé nádoby byl nalezen ve vedlejší pyramidě Radžedefova pyramidového komplexu v Abú Rawáši,[4] nejstarší známý soubor kanop patřil královně Meresanch III.[5]
Kanopy byly zhotovovány z vápence, alabastru, fajánse, keramiky, později i z bronzu. Původně byly kryty plochým víkem zpravidla ze stejného materiálu (někdy ovšem i dřevěným), od závěru První přechodné doby mívalo víko podobu lidské hlavy, která snad měla představovat zemřelého; v Nové říši je na tomto typu uzávěrů patrní snaha o portrét.[5] Od konce 18. dynastie dostávalo víko každé z kanop často podobu jednoho ze čtyř pohřebních bohů – tzv. synů Horových, kteří jsou pokládáni za ochránce v kanopách uložených orgánů:
Za jejich ochránkyně ovšem současně byly pokládány čtyři bohyně (ve stejném pořadí): Neit, Nebthet, Eset a Selket.
Od 12. dynastie bývaly kanopy ukládány do zvláštní kanopické schrány (někdy složené z vícenásobných do sebe vložených schrán) v podobě zmenšené rakve (později různých tvarů, např. model naa) a takto podle prostorových možností umísťovány ve východním výklenku pohřební komory.[6] Od doby 21. dynastie, kdy dochází ke zdokonalení techniky mumifikace, nebyly vnitřnosti zemřelého ukládány do kanop, ale po provedení mumifikace vkládány v balíčcích zpět do těla nebo mezi obě stehna a na ně byly položeny voskové figurky Horových synů. Kanopy, které ovšem zůstaly nadále součástí pohřební výbavy, zůstávaly buď prázdné nebo vůbec nebyly zhotovovány jako duté.[7] K občasnému oživení jejich funkce došlo v období 26. dynastie za tzv. sajské renesance.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 241n.
- ↑ DAVID(OVÁ), Rosalie. Náboženství a magie starověkého Egypta. Překlad Hana Vymazalová. Praha: BB/art, 2006. 485 s. ISBN 80-7341-698-0. S. 37.
- ↑ a b VERNER, Miroslav. Pyramidy. 2., přepracované a rozšířené vyd. Praha: Academia, 2008. 407 s. ISBN 978-80-200-1617-1. S. 161.
- ↑ HAWASS, Zahi. Království faraonů. Překlad Renata Landgráfová, Hana Navrátilová. Praha: Euromedia Group, 2006. 415 s. ISBN 80-242-1727-9. S. 293.
- ↑ a b KREJČÍ, Jaromír; MAGDOLEN, Dušan. Zajímavosti ze země pyramid, aneb 100 nej ze starého Egypta. Praha: Libri, 2005. 414 s. ISBN 80-7277-251-1. S. 151.
- ↑ DAVID(OVÁ), Rosalie. Náboženství a magie starověkého Egypta. Překlad Hana Vymazalová. Praha: BB/art, 2006. 485 s. ISBN 80-7341-698-0. S. 175.
- ↑ STROUHAL, Evžen. Život starých Egypťanů. Praha: Panorama, 1989. 327 s. ISBN 80-7038-089-6. S. 309.
- ↑ DAVID(OVÁ), Rosalie. Náboženství a magie starověkého Egypta. Překlad Hana Vymazalová. Praha: BB/art, 2006. 485 s. ISBN 80-7341-698-0. S. 302.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kanopa na Wikimedia Commons
