Přeskočit na obsah

Pištec černohlavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPištec černohlavý
alternativní popis obrázku chybí
Pištec černohlavý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďpištcovití (Pachycephalidae)
Rodpištec (Pitohui)
Binomické jméno
Pitohui dichrous
Bonaparte, 1850
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pištec černohlavý (Pitohui dichrous Bonaparte 1850) je pták z řádu pěvců, vyskytující se na Nové Guineji.

Je velký asi 23 cm a váží asi 65 gramů (asi jako drozd), má černé, oranžové a hnědé peří, je všežravý.[2]

Jde o jednoho z mála známých jedovatých ptáků; v jeho peří a kůži je obsažen batrachotoxin, stejný jed, jaký „používají“ jihoamerické žáby z rodu pralesničkovitých. U pištců je jed obsažen v poměrně malém množství (v peří jednoho ptáka jsou obsaženy asi 2–3 µg jedu a v kůži 15–25 µg, zatímco v kůži jedné pralesničky asi 100–1000 µg jedu); při doteku způsobuje u člověka pálení kůže. Jed slouží hlavně k ochraně před predátory. Podobně jako pralesničky však pištci jed neprodukují sami, ale získávají ho z potravy, konkrétně z brouků z rodu bradavičníkovitých.

Jedovatých je také několik dalších ptáků z této čeledi, např. pištec proměnlivý a pištec pralesní, a také jiný příbuzný novoguinejský pták, kosovec šoupálčí.[3] Jedovatost byla objevena náhodně ornitologem Jackem Dumbachererm, když se poškrábal při vyprošťování pištce z ornitologické sítě. Domorodci ale o této vlastnosti věděli již dříve.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hooded Pitohui na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. http://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=43
  3. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id30156/
  4. Archivovaná kopie. www.calacademy.org [online]. [cit. 2012-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-18. 

Externí odkazy