Iser Be'eri
| Iser Be'eri | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | איסר בירנצווייג |
| Narození | 1901 nebo 30. ledna 1901 Będzin |
| Úmrtí | 30. ledna 1958 nebo 1. ledna 1958 Izrael |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Židovský hřbitov Carmel Beach |
| Povolání | agent a důstojník |
| Funkce | Head of Military Intelligence of Israel |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Iser Be'eri (hebrejsky: איסר בארי, žil 1901 – 30. ledna 1958), známý jako Velký Iser,[1] byl ředitel zpravodajské služby Hagany – Šaj, který se podílel na reorganizaci izraelských zpravodajských služeb. Je jedním ze zakladatelů izraelské vojenské výzvědné služby, v jejímž čele stál v letech 1948 až 1949.[2] Během své služby se zapletl do několika afér, v jejichž důsledku musel zpravodajskou službu opustit a byl propuštěn z armády a degradován.
Biografie
Narodil se v Będzinu v Ruském impériu (dnešní Polsko) a byl jedním ze skupiny mladých mužů, známých jako „Šest z Bedzinu,“ kteří později založili osadu Migdal.[3] V roce 1921 podnikl aliju do britské mandátní Palestiny, kde se stal členem organizace ha-Kibuc ha-arci. Až do roku 1938 pracoval ve stavebnictví a v letech 1944 až 1945 řídil Israel Military Industries a v letech 1946 až 1947 továrnu Na'aman.
V roce 1938 vstoupil do Hagany, kde před svým jmenováním velitelem oblasti Kfar Gil'adi působil v pracovních praporech. V roce 1947 se stal příslušníkem Šaj, která byla zpravodajskou službou Hagany, a od února 1948 stanul v jejím čele.[4] V červnu 1948 rozhodl izraelský premiér David Ben Gurion o reformě a reorganizaci izraelských tajných služeb a pověřil Be'eriho a Chajima Herzoga zřízením vojenské výzvědné služby (Šerut ha-modi'in) při generálním štábu, pod jejíž odpovědnost by spadalo „bitevní a taktické zpravodajství, kontrarozvědná činnost, cenzura, monitorování rozhlasu a vysílaček a speciální povinnosti.“[4] V čele této zpravodajské služby stanul Be'eri a Herzog byl jeho zástupcem.[4] Be'eri však nebyl oblíben především v důsledku neustálého honu na vnitřního nepřítele.[1] Ředitel Šin Bet (a posléze i Mosadu) Iser Har'el kritizoval Be'eriho slovy: „Většinu času věnoval raději policejním záležitostem než válečným povinnostem. Hned na začátku prostě rozhodl, že ten a ten je zrádce a špión. To co se s tím člověkem dělo potom, ho už nezajímalo.“[1]
Pád a odchod ze zpravodajských služeb
V květnu 1948 dospěl k přesvědčení, že jeden z vůdců vládní strany Mapaj, Aba Chuši, spolupracuje s Brity. Nechal proto zatknout Chušiho blízkého přítele, kterého následně jeho lidé tři dny mučili, aby ho poté, když nezískali informace, propustili.[1] Be'eri rovněž nechal vyrobit podvrhy telegramů, které by dokládaly Chušiho napojení na britskou tajnou službu.[1] V létě téhož roku se zase na základě armádního vyšetřování ukázalo, že Be'eri nechal popravit arabského armádního informátora Ali Kásima, o kterém se domníval, že je dvojí agent.[1] Be'eri byl následně propuštěn ze zpravodajské služby a obviněn ze zabití za polehčujících okolností. Při následném neveřejném přelíčení válečného soudu byl odsouzen za zabití.[1] Poté, co se zjistilo, že jsou zmíněné telegramy padělky byl navíc „vyhozen z armády v hodnosti vojína.“[1]
V červenci 1949 byl zatčen v souvislosti s obviněním ze zabití Me'ira Tobianského, veterána Britské armády, Hagany a vedoucího židovského představitele Palestinské elektrárenské společnosti.[1] Tobianski byl obviněn ze špionáže pro Brity a 29. června 1949 v následném přelíčení polního vojenského soudu vedeném Be'erim, Davidem Karonem, Binjaminem Giblim a Avrahamem Kidronem (Kramerem), odsouzen k trestu smrti. Vykonání rozsudku bylo provedeno bezprostředně poté popravčí četou tvořenou šesti vojáky Palmachu ve vesnici Bejt Džis.[1]
V roce 1949 byl Tobianského proces přezkoumán izraelskou armádou. Tobianski byl následně posmrtně zproštěn obvinění ze špionáže, premiér Ben Gurion jej in memoriam povýšil do hodnosti kapitána a bylo rozhodnuto o vyplácení státní penze Tobianského vdově.[5] Be'eri byl postaven před soud, který jej shledal vinným a vzhledem k mimořádným službám pro stát jej odsoudil k jednomu dni odnětí svobody.[5] Po procesu se z něj stal zlomený muž, který následně žil v ústraní až do srdečního infarktu v lednu 1958, na jehož následky zemřel.[6] O léta později byl posmrtně zproštěn viny.[5]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isser Be'eri na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j BLACK, Ian; MORRIS, Benny. Mossad - izraelské tajné války. Praha: Jota, 2006. 632 s. ISBN 80-7217-392-8. S. 77–78. Dále jen: Mossad - izraelské tajné války.
- ↑ Heads of Israeli Military Intelligence (A’man) [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2011-06-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SCHERZ-BUSCH, Nira. “Rutka’s Notebook, January - April 1943” The Diary of Rutka Laskier, called “The Polish Anne Frank” [online]. Jewish Federation of Madison, 2008 [cit. 2011-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-08. (anglicky)
- ↑ a b c Mossad - izraelské tajné války. S. 73-74
- ↑ a b c Mossad - izraelské tajné války. S. 79
- ↑ STEVEN, Stewart. The Spymasters of Israel. New York: Ballantine Books, 1986. 400 s. Dostupné online. ISBN 978-0345339270. S. 26. (anglicky)
