Radomir
| Radomir Радомир | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 42°32′45″ s. š., 22°57′44″ v. d. |
| Nadmořská výška | 764 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) UTC+03:00 (letní čas) |
| Stát |  Bulharsko |
| oblast | Pernická |
| obština | Radomir |
  Radomir | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 47,5 km² |
| Počet obyvatel | 14 870 (2020[1]) |
| Hustota zalidnění | 313,1 obyv./km² |
| Etnické složení | Bulhaři |
| Náboženské složení | pravoslaví |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 2400 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Radomir (bulharsky Радомир) je město ležící v západním Bulharsku, ve stejnojmenné kotlině, na jihozápadním úpatí pohoří Golo Bărdo svažujícím se k řece Struma. Je správním střediskem obštiny Radomir a má okolo 14 tisíc obyvatel.
Historie
Radomir je středověké město ležící v místě pravěkého a starověkého sídliště, jehož jméno se nedochovalo. Záhy poté, co bylo Bulharsko podrobeno Osmanskou říší, vypuklo ve zdejší oblasti v roce 1418 povstání, které reagovalo na vysoké daňové zatížení uvalené muslimskými vládci. Povstání bylo potlačeno veškeré obyvatelstvo v počtu 6 až 7 tisíc vysídleno s tím, že někteří byli prodáni do otroctví. Uprázdněné území bylo dosídleno především sem přivezenými Cikány, Gagauzy a Arvanity. V oné době zde byla postavena mešita (nedochovala se), lázně (dochovaly se ve špatném stavu). Zhruba 50 až 60 let po vzpouře se část obyvatel navrátila a od té doby tu celkem pokojně koexistovala obě náboženství (křesťanství a islám).
Bulharské národní obrození se zde začalo projevovat poměrně pozdě a bylo svázáno se vznikem církevní školy v roce 1826. V 30. letech 19. století tudy projel geolog Ami Boué a popsal ho jako malé městečko s necelými 2 000 až 3 000 obyvateli, docela podobné vesnici. Nad náměstím, které je trochu v svahu, je budova místního správce s harémem a zahradami obklopenými zdmi. Na samotném náměstí je dobře zařízená hospoda, kterou vlastní Řek z Janiny.[2] Podle svědectví amerických misionářů, kteří město navštívili v roce 1862, zde žilo převážně turecké obyvatelstvo a Bulhaři neměli vlastní školu.[3]. Škola byla postavena až v roce 1868.
Radomir se stal součástí Bulharského knížectví v roce 1878. 24. září 1918 zde v důsledku porážky u Dobrého Pole vypuklo vojenské povstání a povstalci vedení Rajko Daskalovem tři dny poté vyhlásili Bulharsko republikou a vytáhli na Sofii, kde však utrpěli porážku. Celkový počet obětí na obou stranách se odhaduje na 430. V roce 1976 byla poblíž města zahájena výstavba jednoho z posledních megalomanských projektů komunistického režimu – továrny na těžké stroje Radomira, který zůstal nedokončen.
Obyvatelstvo
Ve městě žije 13 485 obyvatel a je zde trvale hlášeno 14 870 obyvatel.[1] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[4][p 1]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.
Reference
- ↑ a b Тримесечни таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.09.2020 г. (по области, общини и населени места) [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2020-09-15 [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ BOUÉ, Ami. La Turquie d'Europe ; observations sur la géographie, la géologie, l'histoire naturelle, etc.. Paříž: Arthus Bertrand, 2010. 548 s. ISBN 978-1-146-01687-2. (francouzsky)
- ↑ ŠAŠKO, Filip. Американски пътеписи за България през XIX век. Sofie: Планета – 3, 2010. 224 s. ISBN 95-499-2658-3. S. 64. (bulharsky)
- ↑ НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Radomir na Wikimedia Commons
