Přeskočit na obsah

Riegrovo náměstí (Kroměříž)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Riegerovo náměstí.
Riegrovo náměstí
Riegrovo náměstí s dominantním sloupem nejsvětější Trojice
Riegrovo náměstí s dominantním sloupem nejsvětější Trojice
Umístění
StátČeskoČesko Česko
MěstoKroměříž
Poloha
Začíná naMasarykovo náměstí
Končí naMoravcova ulice
Historie
Datum vzniku1567
Denominace1911
Pojmenováno poFrantišek Ladislav Rieger
Starší názvySpodní náměstí
Nový trh
Zelený trh
Koňský trh[1]
Další údaje
Typnáměstí
Délka400 m
Šířka70 m
Počet adres53[2]
PSČ767 01
Kód ulice240257
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Riegrovo náměstí je veřejné prostranství v centru Kroměříže. Má tvar postupně se rozšiřujícího písmene „L“ a je rozděleno protínající spojnicí mezi ulicemi Šafaříkovou a Prusinovského na dvě části a po které se dostanete z třídy 1.máje (tvořící průjezd městem) kolem Starého pivovaru a radnice na Velké náměstí. Náměstí nese jméno politika a učence Františka Ladislava Riegra, který zde v jednom z měšťanských domů (č. p. 161/11) bydlel jako poslanec v době konání říšského sněmu v Kroměříži v letech 1848 - 49.

Popis

Dominantou západní části náměstí je morový sloup Nejsvětější Trojice datovaný rokem 1725 (nemovitá Kulturní památka České republiky[3] s číslem 39566/7-6009). Jeho autor, sochař Jan Václav Sturmer, vytvořil dílo poutající zraky chodců svou zdobností a bohatosti figurální výzdoby. Vrchol trojsloupí tvoří sousoší Nejsvětější Trojice, ve spodní části jsou na podstavcích umístěny sochy sedmi světců: svaté Anny, svaté Rozálie, svatého Eligia, svatého Wolfganga, svatého Šebastiána, svatého Karla Boromejskéko a svatého Františka Xaverského.

Architektonickou dominantou východní části náměstí je barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie (při kostele byl od 16. století i křesťanský hřbitov zrušený v roce 1788) s dochovaným raně středověkým jádrem věže (nemovitá Kulturní památka České republiky[4] s číslem 33844/7-6009). V jeho sousedství jsou situovány emeritní domy (dnes farní úřad) s kaplí svatého Jana Nepomuckého v klenbě vyzdobené freskou od Jana Jiřího Etgense (nemovitá Kulturní památka České republiky[5] s číslem 41883/7-6009) a původní část separační zdi s výklenky. Zeď postavená uvnitř hradeb v roce 1680 oddělovala od města židovské ghetto. Městské hradby doposud stojí na hranicích pozemků za jižní frontou jednotlivých domů. Ozdobou východní části Riegrova náměstí je i kašna s původní barokní středovou sochou putta s delfínem od Andrease Zahnera (nemovitá Kulturní památka České republiky[6] s číslem 23390/7-6009).

Pamětní desky na původních šenkovních a měšťanských domech připomínají, že zde v době konání říšského sněmu bydlel nejen František Ladislav Rieger, ale i celá řada dalších významných osobností, např. František Jaroslav Čech (otec básníka Svatopluka Čecha), přírodovědec Jan Svatopluk Presl nebo dramatik a novinář Josef Kajetán Tyl. Další pamětní desky na náměstí jsou věnovány Františku Slaměníkovi (autorem je kroměřížský sochař Sylvestr Harna), českému pedagogu a badateli o Janu Ámosu Komenském a akademickému malíři Vladimíru Škrancovi. Sylvestr Harna i Vladimír Škranc jsou pohřbeni na kroměřížském hřbitově.

V západní části náměstí se v měšťanském domě Blahoslavův sbor zapsaném jako nemovitá Kulturní památka České republiky[7] s číslem 39566/7-6009 nachází Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Kroměříži. O kousek dál stojí další nemovitá Kulturní památka České republiky[8] s číslem 30382/7-6009 - Měšťanský dům Hirnlův. V roce 1868 koupil profesor chirurgie a babictví olomouckých lékařských studií a rektor olomoucké univerzity František Jan Mošner takzvaný Lampartovský dům č.p.136 (nyní č.p. 133). V tomto domě také zemřel a je pohřben na kroměřížském hřbitově v rodinné hrobce svého zetě Jana Kozánka.[9] Dům zvaný Trtinovský na rohu Šafaříkovy ulice byl v letech 1921-1945 sídlem kroměřížské knihovny.[10]

Na celém náměstí je celkem sedmnáct objektů zařazených na seznamu kulturních památek České republiky.

V obou částech náměstí provozuje město prostřednictvím společnosti Kroměřížské technické služby, s.r.o. placené parkoviště.

Galerie

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. MARKÉTA MERCOVÁ. Kroměřížské ulice – Vývoj pojmenování. Kroměříž: SOkA Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, 1999. 88 s. ISBN 80-85945-19-3. 
  2. Ověřování adres v registru
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-10-25]. Identifikátor záznamu 151597 : sloup se sousoším Nejsvětější Trojice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  4. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-10-25]. Identifikátor záznamu 145511 : kostel Nanebevzetí P. Marie. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  5. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-10-25]. Identifikátor záznamu 154015 : jiná církevně správní stavba - emeritní dům s kaplí (děkanství). Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [3]. 
  6. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-10-25]. Identifikátor záznamu 134391 : kašna. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [4]. 
  7. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-11-25]. Identifikátor záznamu 138683 : měšťanský dům Blahoslavův sbor. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [5]. 
  8. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-25]. Identifikátor záznamu 141823 : Měšťanský dům Hirnlův. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [6]. 
  9. Informační tabulky "MĚSTSKÁ PAMÁTKOVÁ REZERVACE KROMĚŘÍŽ", text Spáčil, Jindřich, Kroměřížské technické služby, s.r.o., Kroměříž
  10. 70 let muzea v Kroměříži, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž 2003, 75 s, ISBN 80-85945-32-0.

Literatura