Přeskočit na obsah

2,3,7,8-tetrachlordibenzodioxin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
2,3,7,8-tetrachlordibenzodioxin
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Prostorový model
Prostorový model
Obecné
Systematický název2,3,7,8-tetrachloroxanthren
2,3,7,8-tetrachlordibenzo[b,e][1,4]dioxin
Triviální název2,3,7,8-tetrachlordibenzo-p-dioxin, dioxin, TCDD
Sumární vzorecC12H4Cl4O2
Vzhledbezbarvá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS1746-01-6
Vlastnosti
Molární hmotnost321,98 g/mol
Teplota tání305 °C
Teplota varu421 °C
Hustota1,643 g/cm3
Rozpustnost ve vodě2×10−4 mg/l (25 °C)
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

TCDD (2,3,7,8-tetrachlordibenzo[b,e][1,4]dioxin, někdy také nesprávně jen dioxin) je bezbarvá nebo bílá krystalická látka, vysoce toxická a znečišťující přírodní prostředí. Patří do širší skupiny tzv. dioxinů, jejímž je nejvýznamnějším zástupcem. Po chemické stránce patří mezi kyslíkaté heterocyklické sloučeniny, odvozené od 1,4-dioxanu.

Vzniká jako vedlejší produkt při výrobě herbicidů, resp. jejich polotovarů jako 2,4,5-trichlorfenolu a 2-(2,4,5-trichlorfenoxy)propionové kyseliny. Vytváří se také neúplnou oxidací 1,2-dichlorbenzenu, což je příčinou jeho výskytu v kouřových plynech špatně technologicky řešených spaloven komunálního odpadu, obsahujícího chlorované plasty, především polyvinylchlorid (PVC).

Případy expozice

[editovat | editovat zdroj]

Dioxin zavinil desítky katastrof.

Byl například významnou nežádoucí příměsí postřiku Agent Orange, který užívala armáda USA během války ve Vietnamu a který následně způsobil značně zdravotní problémy jak americkým vojákům, tak zasaženým obyvatelům jižního Vietnamu. Dioxin také zamořil v 60. letech 20. století areál podniku Spolana Neratovice, který vyráběl a dodával dioxinem kontaminovanou složku pro výrobu Agent Orange.[2]

Znám je také kvůli úniku na milánském předměstí Seveso v roce 1976.[3] [4]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Dioxin je prakticky nerozpustný ve vodě, výborně se však rozpouští v nepolárních rozpouštědlech, jako např. v benzínu, benzenu, toluenu a tucích. Proto se přijat potravou hromadí v tukových tkáních živočichů včetně člověka.

Je velmi odolný proti oxidaci vzdušným kyslíkem, proto v přírodě přetrvává velmi dlouhou dobu. Existují pokusy vypěstovat kmeny bakterií, které by z jeho molekuly odbourávaly atomy chloru a přeměňovaly tuto látku na dibenzo[b,e][1,4]dioxin, který je méně škodlivý a v přírodě se rozkládá rychleji.

Fyziologické působení

[editovat | editovat zdroj]

Do organizmu se může dostávat nejrůznějšími způsoby: vdechnutím prachu, v potravě nebo pokožkou. Ve vysokých koncentracích způsobuje dioxin záněty kůže (alergická dermatitida, chlorakné), při vdechnutí vyvolává záněty sliznic a plicní tkáně, což může končit i smrtí. Dalšími nejvíce postiženými orgány jsou oči, játra a ledviny. Smrtná dávka u krys LD50 při podání v potravě je pouhých 20 μg/kg.

I při dlouhodobé expozici dioxinem v menší koncentraci (při nižších dávkách) dochází k řadě typických příznaků/následků: Pigmentové poruchy (např. zmnožení pigmentových skvrn), cévní poruchy, ateroskleróza, zvýšení krevního tlaku, urychlení stárnutí (zejména díky poškození genetického aparátu buňky), hormonální poruchy, poruchy plodnosti (narušení reprodukčních funkcí), poruchy imunity; dioxin působí karcinogenně, teratogenně, mutagenně a hepatotoxicky, dochází k narušení nervů, postižení očí, jater a ledvin.

Dioxiny jsou schopny se bioakumulovat v tukových tkáních živočichů a lidí. [5]

  1. a b 2,3,7,8-Tetrachlorodibenzo-P-dioxin. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Miroslav Šuta: Agent Orange a Spolana Archivováno 18. 7. 2011 na Wayback Machine., Literární noviny, 2008/24
  3. Bardoděj, Z.: Chemie v hygieně a toxikologii. LFH UK, Praha 1988
  4. Před třiceti lety došlo k dioxinové havárii v Sevesu, ecn.cz, 10.7.2006
  5. Archivovaná kopie. arnika.org [online]. [cit. 2012-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-03. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]