Přeskočit na obsah

Újezdec (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Újezdec
Celkový pohled
Celkový pohled
Základní informace
Slohgotický
Výstavba13. století
Zánik17. století
StavebníkPřemysl Otakar II.
Další majitelépáni z Újezdce, Kořenští z Terešova
Poloha
AdresaÚjezd (Albrechtice nad Vltavou), Albrechtice nad Vltavou, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Újezdec
Újezdec
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Újezdec je zaniklý hrad ve vesnici Újezdokrese Písek nedaleko od Týna nad Vltavou. Stával v nadmořské výšce 385 m v severozápadní části vesnice, jejíž zástavba téměř zcela zbytky hradu pohltila. Dochovaly se jen drobné fragmenty zdí.

Přes velmi fragmentární zachovalost, navrhl Tomáš Durdík zařadit stavbu mezi hrady s obvodovou zástavbou. Dále předpokládá, že patřil mezi hrady, jejichž úkolem bylo čelit zvětšujícímu se významu rodu jihočeských Vítkovců a kontrolovat tok Vltavy.[1]

Podle archeologických nálezů byl hrad založen ve 13. století během vlády krále Přemysla Otakara II., který byl jeho pravděpodobným zakladatelem. První písemná zmínka pochází až z roku 1322, kdy se nacházel v majetku Záviše z Robné, nejvyššího komorníka českého království. Jeho potomci používali přídomek z Újezdce. Závišův vnuk Jan z Újezdce se dostal do sporu s Janem mladším z Hradce, jehož vojsko nakonec v roce 1408 hrad dobylo. Koncem března 1420 měli blízko hradu své vojenské ležení husité v čele s Janem Žižkou z Trocnova.[2] Podruhé byl hrad v držení Jetřicha z Újezdce dobyt v roce 1467 vojskem Burjana Bechyněho z Lažan a hrad získal Lvem z Rožmitálu. Následovalo období soudních sporů, které nakonec Újezdečtí vyhráli, a Jan z Újezdce hrad v roce 1491 prodal Petru Kořenskému z Terešova. Hrad poté začal chátrat, protože noví majitelé sídlili ve Vlhlavech, a v roce 1548 je uváděn jako pustý. Ještě z roku 1648 však pochází zpráva o poškození švédským vojskem a v roce 1776 jsou zmiňovány dva byty, které však již mohly být součástí mladších usedlostí, na jejichž stavbu bylo rozebráno hradní zdivo. Na kresbách hradu z 19. století je vidět vysoký bergfrit, jehož zbytek byl stržen ve dvacátých letech 20. století.[3][4]

Stavební podoba

[editovat | editovat zdroj]

Půdorys hradu byl oválný s rozměry 60 × 40 m. Přístupovou stranu na severozápadě a jihozápadě chránil široký příkop, který byl později z velké části zasypán. Podobně velikost areálu neodpovídá středověké podobě, protože byl terasovitě rozšířen. Dominantní stavbou hradu bývala 20 m vysoká okrouhlá věž, pravděpodobně bergfrit, členěná do tří pater. Na vstupní straně se dochoval amorfní zbytek zdiva brány nebo jiné budovy. Na severu a na východě se nacházejí zbytky obvodové hradby. Palác stával na severovýchodní straně a dochovala se z něj část příčky nebo čelní zdi u domu čp. 13. Součástí paláce bylo kružbové okno, jehož části byly druhotně použity při stavbě usedlosti čp. 1.[1][3]

  1. a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Újezdec, s. 572–573. 
  2. TOMEK, Václav Vladivoj. Jan Žižka. Praha: V ráji, 1993. ISBN 80-900875-7-4, ISBN 978-80-900875-7-6. OCLC 30483854 S. 30. 
  3. a b DURDÍK, Tomáš; SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků: Jižní Čechy. Praha: Agentura Pankrác, 2002. 184 s. ISBN 80-902873-5-2. Kapitola Újezdec, s. 124–126. 
  4. TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Jižní Čechy. Svazek V. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Újezd – hrad, s. 202. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Písecko. Svazek VII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 445 s. Kapitola Újezdec a Neznašov, s. 212–217. 
  • SUDOVÁ, Martina. Hrady na Vltavotýnsku: Týn, Újezdec a Karlshaus. Plzeň: Petr Mikota, 2003. Zapomenuté hrady, tvrze a místa (Petr Mikota).
  • ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech, 2. díl. Praha: Libri, 2005. 768 s. ISBN 80-7277-208-2. Kapitola Újezdec, s. 548–551. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]