Železniční doprava v Bosně a Hercegovině

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Osobní vlak ŽFBH v úseku Brčko - Tuzla

Železniční sít Bosny a Hercegoviny tvoří 1031 km železničních tratí. Většina tratí je jednokolejných, pouze úsek Doboj – Jelina dvoukolejný. Síť není hustá a de facto je složena ze dvou hlavních linií. Linie Západ – Východ je tvořena tratí mezi městy Dobriljn (hr. přechod s Chorvatskem) či Bihać a městem Zvornik (hr. přechod se Srbskem). Linie Sever – Jih pak vede od Bosanského Šamace (hr. přechod s Chorvatskem) do města Čapljina (hr. přechod s Chorvatskem). Linie se kříží ve městě Doboj. Železniční doprava je zajišťována dvěma společnostmi, které reprezentují etnické rozdělení Bosny a Hercegoviny. Železnice Federace Bosny a Hercegoviny (ŽFBH) spravují hlavně linii Sever – Jih (Rjačka-Čapljna) a dále krátký úsek linie Západ Východ (Petrovo Novo – Capećice). Pod správu Železnic Republiky Srbské (ŽRS) linie Západ – Východ a její severní odbočky k chorvatským hranicím. Željeznice Republike Srpske sídlí v Doboji a ŽFBH v Sarajevu. Hlavními zákazníky ŽFBH jsou průmyslové podniky, jako například chemický závod v Tuzle, železárny v Zenici a Tuzle a další. Mezi významné železniční tratě patří například trať z Bosanského Šamacu do Sarajeva nebo úsek ze Zvorniku na východě země do Bihaće.

Vozový park[editovat | editovat zdroj]

Složení vozového parku se výrazně neliší od jiných nástupnických států bývalé Jugoslávie. V roce 2007 bylo objednáno 9+5 moderních souprav typu Talgo 21. V roce 2010 byly dodány první dvě soupravy, zbylé by měly být dodány do konce roku 2011. Od jízdního řádu 2010/2011 měly být nasazeny na spoj Sarajevo - Bělehrad, kvůli problémům se schvalováním k tomu ovšem nedošlo.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První železniční trať byla zprovozněna 24. 12. 1872 mezi městy Banja Luka a Dobrljina. Délka úseku byla 101 km a byl součásti plánů Osmanské říše na propojení Istanbulu s Vídní. Krátce po okupaci Rakouskem-Uherskem v roce 1878 byla zintenzivněna výstavba železnice. V roce 1879 se začalo s budováním tratě spojující Bosanski Brod se Sarajevem. Byla otevřena o tři roky později v roce 1882. Dále se budovalo spojení s městy Metković a Mostar a dále do vnitrozemí. Trať byla otevřena v roce 1886 a zajistila spojení ze Sarajeva s Jadranem. Po 2. světové válce se budují úseky Brčko – Banovici, Šamac – Sarajevo, prodlužuje se trať z Metkoviće, až na pobřeží Jaderského moře, do města Ploče. Mezi lety 1966 až 1978 jsou úzkorozchodné tratě rušeny. První elektrifikovanou tratí se stává spojení mezi Sarajevem a městem Ploče. V roce 1969 po ní projíždí první elektrická lokomotiva a elektrifikace pokračuje i na tratích ze Sarajeva do Bihaće a dále do Kninu. V první polovině 90. let byla železniční infrastruktura poničena válečným konfliktem. Následky nebyly dodnes odstraněny a bez podpory mezinárodních organizací není v silách tamní vlády provozovat a udržovat vlaková spojení na území Bosny a Hercegoviny.

Mezinárodní spojení[editovat | editovat zdroj]

V současnosti (2017) nefunguje žádné mezinárodní spojení, do roku 2016 existovalo spojení s chorvatským Záhřebem, do roku 2012 existovalo spojení s maďarskou Budapeští, srbským Bělehradem a vlak ze Záhřebu pokračoval ze Sarajeva do chorvatského Ploče. Železnice Republiky Srbské považují za mezinárodní spojení také vlaky spojující Doboj se Sarajevem, ačkoliv obě města leží na území BiH. Ještě v 80. letech existovalo přímé spojení ze Sarajeva do Německa.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Željeznice Bosne i Hercegovine na bosenské Wikipedii.