Železniční doprava v Bosně a Hercegovině

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Osobní vlak ŽFBH v úseku Brčko - Tuzla
Vlak na nádraží v Zenici.
Vlak na nádraží v Doboj.i

Železniční sít Bosny a Hercegoviny tvoří 1031 km železničních tratí. Většina tratí je jednokolejných, pouze úsek Doboj – Jelina dvoukolejný. Síť není hustá a de facto je složena ze dvou hlavních linií. Linie Západ – Východ je tvořena tratí mezi městy Dobriljn (hr. přechod s Chorvatskem) či Bihać a městem Zvornik (hr. přechod se Srbskem). Linie Sever – Jih pak vede od Bosanského Šamace (hr. přechod s Chorvatskem) do města Čapljina (hr. přechod s Chorvatskem). Linie se kříží ve městě Doboj. Železniční doprava je zajišťována dvěma společnostmi, které reprezentují etnické rozdělení Bosny a Hercegoviny. Železnice Federace Bosny a Hercegoviny (ŽFBH) spravují hlavně linii Sever – Jih (Rjačka-Čapljna) a dále krátký úsek linie Západ Východ (Petrovo Novo – Capećice). Pod správu Železnic Republiky Srbské (ŽRS) linie Západ – Východ a její severní odbočky k chorvatským hranicím. Željeznice Republike Srpske sídlí v Doboji a ŽFBH v Sarajevu. Hlavními zákazníky ŽFBH jsou průmyslové podniky, jako například chemický závod v Tuzle, železárny v Zenici a Tuzle a další. Mezi významné železniční tratě patří například trať z Bosanského Šamacu do Sarajeva nebo úsek ze Zvorniku na východě země do Bihaće.

Vozový park[editovat | editovat zdroj]

Složení vozového parku se výrazně neliší od jiných nástupnických států bývalé Jugoslávie. V roce 2007 bylo objednáno 9+5 moderních souprav typu Talgo 21. V roce 2010 byly dodány první dvě soupravy, zbylé by měly být dodány do konce roku 2011. Od jízdního řádu 2010/2011 měly být nasazeny na spoj Sarajevo - Bělehrad, kvůli problémům se schvalováním k tomu ovšem nedošlo.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První železniční trať byla zprovozněna 24. 12. 1872 mezi městy Banja Luka a Dobrljinem. Délka úseku byla 101 km a byl součásti plánů Osmanské říše na propojení Istanbulu s Vídní.[zdroj?] Krátce po okupaci Rakouskem-Uherskem v roce 1878 byla zintenzivněna výstavba železnice. V roce 1879 se začalo s budováním tratě spojující Bosanski Brod se Sarajevem. Byla otevřena o tři roky později v roce 1882. Dále se budovalo spojení s městy Metković a Mostar a dále do vnitrozemí. Trať byla otevřena v roce 1886 a zajistila spojení ze Sarajeva s pobřežím Jaderského moře. Na začátku 20. století byly budovány některé krátké železniční úseky místního významu. Na území Bosny a Hercegoviny zasahovala např. i trať Gabela–Zelenika. Výstavbu dalších tratí zpožďoval nedostatek financí a náročný terén, který vyžadoval nemalé investice. Na počátku 20. století byla rovněž budována i Bosenská východní dráha.

Po první světové válce zdědilo Království Jugoslávie stejný problém, se kterým se potýkalo Rakousko-Uhersko, a sice nedokončenou železniční sítí na území Bosny. Na rozdíl od Rakouska však neměl jugoslávský stát dostatek prostředků na dokončení železniční sítě, a tak výstavba pokračovala pomalu. Stavbu několika tratí (např. Železniční trať Sunja–Knin nebo Železniční trať Tuzla–Zvornik) přerušil začátek druhé světové války. Přestože tehdejší královská vláda chtěla realizovat rozsáhlé plány na rozvoj železniční infrastruktury v celé Jugoslávii, světová hospodářská krize a nedostatky prostředků omezily její vize.

Po druhé světové válce se k moci dostali komunisté a vyhlásili rozsáhlý plán industrializace země, který shrnuli do prvního pětiletého plánu. V rámci něj byla předvídána výstavba nových továren na území Bosny a Hercegoviny a také nových železnic. Původní úzkorozchodné trati v centru Bosny byly přebudovány a vznikly zcela nové tratě, jako např. Brčko–Banovići, Sarajevo–Ploče nebo Šamac–Sarajevo, případně Podlugovi–Droškovac. Úzkorozchodné tratě byly postupně rušeny, a to v letech 19661978. První elektrifikovanou tratí se stává spojení mezi Sarajevem a městem Ploče. V roce 1969 po ní projela první elektrická lokomotiva a elektrifikace následně pokračovala i na tratích ze Sarajeva do Bihaće a dále do Kninu. V první polovině 90. let byla železniční infrastruktura poničena válečným konfliktem. Následky nebyly dodnes odstraněny a bez podpory mezinárodních organizací není v silách tamní vlády provozovat a udržovat vlaková spojení na území Bosny a Hercegoviny.

Mezinárodní spojení[editovat | editovat zdroj]

V současnosti (2017) nefunguje žádné mezinárodní spojení, do roku 2016 existovalo spojení s chorvatským Záhřebem, do roku 2012 existovalo spojení s maďarskou Budapeští, srbským Bělehradem a vlak ze Záhřebu pokračoval ze Sarajeva do chorvatského Ploče. Železnice Republiky Srbské považují za mezinárodní spojení také vlaky spojující Doboj se Sarajevem, ačkoliv obě města leží na území BiH. Ještě v 80. letech existovalo přímé spojení ze Sarajeva do Německa.[zdroj?]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Željeznice Bosne i Hercegovine na bosenské Wikipedii.