Železniční doprava ve Vatikánu
Vatikánská železnice tvoří nejkratší síť železničních tratí na světě. Má celkovou délku 1270,41 m a pouze jedinou stanici. Koleje mají standardní rozchod 1435 mm a jsou napojeny na italskou železniční síť. Trať vede z Vatikánu na nádraží sv. Petra v Římě. Tunel na konci trati (již na území Vatikánu) je slepý a může sloužit jako depo.
Historie
Stavební práce začaly 3. dubna 1929 během pontifikátu Pia XI. po podepsání Lateránských smluv. Výstavbu plně financovala Itálie. Zkušební provoz byl zahájen v roce 1932, první lokomotiva vjela do Vatikánu v březnu tohoto roku. Železniční spojení Vatikánu s Itálií však bylo oficiálně odsouhlaseno až 12. září 1934. Slavnostní předání stavby pod správu Vatikánu se konalo 2. října 1934.
Pro osobní dopravu byla trať užívaná jen zřídka, zejména při slavnostních a ceremoniálních příležitostech. Sám Pius XI. vlastní kolejovou dopravu nikdy nevyužil, vatikánskou železnici poprvé vyzkoušel až Jan XXIII. Zamýšlená výroba speciálního papežského vlaku pro Pia XI. nebyla nikdy realizována. Větší význam měla železnice pro dopravu zboží, avšak jen do té doby, než byla tato doprava nahrazena levnějšími a pružnějšími automobily.
Jasmínový viadukt
Údolí mezi římskou stanicí sv. Petra a Vatikánem železnice překonává přes Jasmínový viadukt, zděný z cihel a travertinu. Viadukt má osm oblouků o světlosti 15,3 m, celkovou délku 143,12 m a šířku 9,5 m. Masivní sloupy jsou zdobeny znaky Savojska a fasces lictoriae.
Vstupní brána s obloukovým vjezdem o světlosti 16,7 m je stavěná z cihel a travertinu. Klenáky oblouku jsou z obou stran vjezdu zdobeny velkými znaky Pia XI. Bránu uzavírají dvoudílná posuvná masivní železná vrata.
Vatikánské nádraží
Vatikánské nádraží z roku 1933 je umístěno při jižní hradební zdi. Budovu navrhl architekt Giuseppe Momo v eklektickém slohu. Má délku 61 m a šířku 21,5 m, střední část je vysoká 16,85 m a boční křídla dosahují výšky 5,95 m. Protože byla budova postavena zejména pro reprezentativní účely a měla hostit významnější návštěvy, byla vybavena luxusním nábytkem a bohatými dekoracemi.
Vnější zdi jsou obloženy travertinem. Fasáda je prostá, zdobená několika sochařskými díly, jejichž autorem je Eduardo Rubino. Nad vchodem je umístěn znak Pia XI., podpíraný dvěma lidskými postavami. Ty symbolizují Myšlenku a Čin. Boční křídla zdobí na severovýchodní straně dva velké basreliéfy s biblickými motivy cestování – loď sv. Petra a jeho zázračný úlovek na jižním křídle a ohnivý kočár proroka Eliáše na severním křídle. Přední část přístavku nad vchodem zdobí malá fontánka.
Pod reliéfem s Eliášovým ohnivým vozem jsou v travertinovém obkladu zdi zřetelné záseky. Jedná se o pozůstatky bomby, která spadla na Vatikán v roce 1943.
Literatura
- Collins, P. Michael 2009: Vatikán.
- Denzler, Georg – Jöckle, Clemens 2007: Vatikán – význam, dějiny, umění.
- Sopouch, Jaromír – Sopouchová, Hana 1991: Za památkami Říma a Vatikánu.
- Pecold, Lumír 1992: Vatikán.
Externí odkazy
- (italsky) Vatikánská železnice
