Přeskočit na obsah

Štramberské uši

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Štramberské uši
Štramberské uši
Štramberské uši
Základní informace
Místo původuČesko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štramberské uši (v minulosti také Uši Tatarských) je cukrářský výrobek z perníkového těsta ve tvaru kornoutu, který se tradičně peče v moravském městě Štramberku a okolí.

O tradici pečení "Štramberských uší" se poprvé písemně zmínil v roce 1835 Gregor Wolny.[1]

Obchodní značku Štramberské uši může od roku 2000 nést pouze produkt vyrobený na území města Štramberk. Na počátku roku 2006 získala Česká republika od Evropské komise souhlas s udělením ochrany zeměpisného označení původu pro tento potravinářský výrobek a od roku 2007 jsou Štramberské uši prvním českým potravinářským výrobkem, kterému EU tuto ochranu přiznává v rámci standardní procedury.[2]

V roce 2006 ve městě působilo osm výrobců s přidělenou licencí.

Legenda o původu cukroví

[editovat | editovat zdroj]
Štramberské ucho

Podle místní pověsti se původ cukrovinky váže k mongolskému tažení v roce 1241, kdy si nepřátelské vojsko rozložilo tábor na úpatí blízkého kopce Kotouč. Podle pověsti místní obyvatelé po noční bouři prokopali hráz rybníka a ležení vytopili. Když voda opadla, našli prý na místě vaky s nasolenýma lidskýma ušima, které Mongolové utínali křesťanům a posílali svému chánovi. Vedle pověstí o oněch bojích s Tatary[3] udržovalo místní obyvatelstvo každoročně ve výroční dny svátku Nanebevstoupení Páně slavné Štramberské poutě,[4] při kterých se pekly perníkové „uši a ruce” (Wallfahrern am Christi Himmelfahrtstage aus Pfefferfuchen gebackene Ohren und Hände verfauft)[1][5][6] či později jen „tatarské uši”.[7]

Tuto pověst uvádějí mj.

Podle tradice, která se váže k poutnímu místu Svatý Hostýn, i na tomto místě roku 1241 hledali lidé útočiště před Tatary. Modlili se k Panně Marii, která pak zapálila bleskem tatarské ležení pod horou Hostýn a seslala na ně prudký déšť s přívaly vody a tím je zahnala na útěk.[12] Tuto legendu zaznamenal roku 1665 jezuita Bohuslav Balbín.[13] U Tatarů se údajně traduje, že byli v dávných dobách poraženi na Moravě.[14]

  1. 1 2 3 WOLNY, Gregor. Die Markgrafschaft Mähren: Prerauer Kreis. [s.l.]: Selbstverl. 564 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: tr8AAAAAcAAJ.
  2. Brusel začal chránit uši ze Štramberku. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2007-01-10 [cit. 2017-06-13]. Dostupné online.
  3. Digitální knihovna: Pověst Tatarské uši. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-12-17]. Dostupné online.
  4. 1 2 Hlídka: měsíčník vědecký se zvláštním zřetelem k apologetice a filosofii. V Brně: Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských, 07.1933, 50(7). s. 256.
  5. 1 2 Moravia: ein Blatt zur Unterhaltung, zur Kunde des Vaterlandes, des gesellschaftlichen und industriellen Fortschrittes. Brünn: [s.n., 24.02.1848, 11(24). s. 94.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-12-17]. Dostupné online.
  6. 1 2 Prerauer Kreis: I. Band. [s.l.]: [s.n.] 556 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: w7lhAAAAcAAJ.
  7. 1 2 KARAS, Josef František. V soumraku: hrst povídek z časů pobělohorských. Praha: B. Kočí, 1925. s. 291.
  8. Tatarské uši, in:Web města Štramberka
  9. POLÁŠEK, Jaromír. [s.l.]: [s.n.], 2006. 43 s. ISBN 978-80-87712-31-3.
  10. Štramberské uši a jejich pověst
  11. Štramberk - Moravský Betlém, ISBN 978-80-254-4522-8
  12. http://www.hostyn.cz/historie/historie3_pout_mista.htm
  13. KRÁLÍK, Oldřich. Historická skutečnost a postupná mytizace mongolského vpádu na Moravu roku 1241: příspěvek k ideologii předbřeznové Moravy. Olomouc: Socialistická akademie, 1969, 47 s. (Edice: Knihovnička Střední Moravy; sv. 2.) [Přetištěno na str. 158–202 antologie: KRÁLÍK, Oldřich. Osvobozená slova. Praha: Torst, 1995, 575 s. ISBN 80-85639-59-9.]
  14. http://www.hostyn.cz/historie/historie2_tatari.htm

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]