Štefan Janšák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Štefan Janšák
Štefan Janšák.jpg
Narození 14. září 1886
Osuské
Úmrtí 8. července 1972 (ve věku 85 let)
Bratislava
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm III. třída, in memoriam (1991)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štefan Janšák ( 14. září 1886, Osuské, Rakousko-Uhersko8. duben 1972, Bratislava, Československo) byl slovenský archeolog, diplomat, stavební odborník a spisovatel. Měl mnohostranné zájmy, ze svých mnohočetných cest zanechal množství zajímavých fotografií.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z řemeslnicko-rolnické evangelické rodiny s úzkými kulturními a jazykovými vazbami na Čechy a Moravu. Jeho talent rozpoznal senický právník Štefan Fajnor, který ho podporoval v dalším studiu. Reálné gymnázium ukončil v Hodoníně, ve studiu pokračoval na Vysoké škole technické v Brně, kterou ukončil v roce 1914. Pro nemoc ho neodvedli do vojska a zůstal pracovat na technice v Brně jako asistent.

Již v roce 1907 publikoval v Lidových novinách články, které státní zástupce vyhodnotil jako pobuřování proti uherskému státu. Janšák byl celkově vězněn osm měsíců. Úzce spolupracoval se svým učitelem a sponzorem – poslancem uherského sněmu doktorem Pavlem Blahou.

Po roce 1918 se zapojil do politické činnosti. Vzápětí byl jmenován referenta pro veřejné práce na Šrobárově ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska, kde zastupoval i P. Blahu na čele referátu pro zemědělství. V roce 1920 se jako hospodářský expert československé vlády zúčastnil Pařížské mírové konferenci. V letech 1921–1923 se za československou stranu podílel na přípravě obchodní smlouvy s Maďarskem, v letech 1938–1939 se účastnil práce Slovensko-maďarské delimitační komise.

Během meziválečného období zastával různé významné funkce. Byl předsedou Spolku československých inženýrů na Slovensku, členem předsednictva Obchodní a průmyslové komory v Bratislavě a Svazu slovenských průmyslníků. Významným státním úředníkem zůstal i po roce 1945. Byl pověřencem SNR a napomáhal při obnově válkou zničeného Slovenska. Své prožité dětství popsal v románech Byly časy byly… a Poslední suplikant.

Jak diplomat se zasloužil o rozvoj dobrých vztahů s Francií, jak překladatel překládal díla z francouzské literatury. Dlouhá léta byl předsedou společnosti Alliance Francaise v Bratislavě a podstatnou měrou se zasloužil o otevření gymnázia s francouzským vyučovacím jazykem v Bratislavě.

Patří k zakladatelům slovenské archeologie, zanechal množství archeologických nálezů (mj. je objevitelem keltského opevněného hradiště na vrchu Pohanská v roce 1928) z vykopávek ze Slovenska, jeho sbírka obsidiánů patří k největší v střední Evropě a je součástí Slovenského národního muzea v Martine.

Na sklonku života působil jako vědec a pedagog. Zemřel na následky těžké nemoci a je pohřben na hřbitově v Bratislavě. V roce 1991 se stal nositelem Řádu Tomáše Garrigue Masaryka III. třídy in memoriam.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Život a dílo Štefana Janšák prezentuje i dokumentární film z televizního cyklu Historická panorama – Štefan Janšák (Slovenská televize 1999, scénář Alena Bártlová, režie Fedor Bartko).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Mírová smlouva s Maďary. Několik poznámek na maďarské požadavky. (Tiskem Universum Kučera, 1920, 55 s.)
  • Některé nově objevené hradiště slovenské. (Sborník muzejní České Společnosti, ročník XXII, 1928)
  • Slovenské hradiště z doby Hallstattském. (Sborník muzejní České Společnosti, sešit 1-2, roč. XXIII, 1929)
  • Staré osídlení Slovenska. (Sborník muzejní České Společnosti, sešit 1-2, roč. XXIV, 1930)
  • Staré osídlení Slovenska. (Sborník muzejní České Společnosti, sešit 1-2, roč. XXV, 1931)
  • Staré osídlení Slovenska. (Sborník muzejní České Společnosti, sešit 1-2, roč. XXVI, 1932)
  • Slovensko v době uherského feudalismu. Bratislava: Československé Zemědělské muzeum, 1932.
  • Život Štefana Fajnora. Bratislava: Bibliothek, 1935.
  • Pravěké sídliště s obsidiánových Industrial na východním Slovensku. Bratislava: Učená společnost Šafárikova, 1935. 260 s.
  • Umění v životě Dr. Pavla blahu. Bratislava: Justitia, 1944. 103 s.
  • Lovci hliněných perel. Liptovský Mikuláš: Tranoscius, 1944. 131 s.
  • Život Dr. Pavla blahu. 2 sv. Trnava: Spolek sv. Vojtěcha, 1947.
  • Byly časy, byly ..., Bratislava: Tatran, 1971.
  • Poslední suplikant, Bratislava: Tatran, 1973.
  • Brány do dávnověku. Bratislava: Tatran, 1966. 299 s. [Druhé vydání: Bratislava: Tatran, 1986. 196 s.]
  • Současníci o Trianonu. Deák, Ladislav (ed.). Bratislava: Kubko Goral, 1996. 64 s.
  • Vstup Slováků mezi svobodné národy. Bratislava Vydavatelství Spolku slov. spisovatelů, 2006. ISBN 80-8061-259-5
  • Tři literární portréty: Ján Petrikovich, Andrej Halas, Július Bodnár. Martin: Vydavatelství Matice slovenské, 2015. 119 s. ISBN 978-80-8115-222-1

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Štefan Janšák na slovenské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PERSTICKÁ, Dagmar. OSOBNOSTI. Nositelé Řádu Tomáše Garrigue Masaryka 1991 a 1992. Brno: Státní vědecká knihovna, 1993. 435 s. ISBN 80-7051-067-6. S. 109–112. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]