Šála
Šála nebo též šál je pruh tkaniny (často pletený) sloužící k zakrytí krku nebo také hlavy a ramen.
Použití[editovat | editovat zdroj]
V chladných krajích se používá k tepelné ochraně krku, jindy slouží pouze k okrase nebo jako divadelní rekvizita, například kožešinové boa. Šál ve funkci šátku slouží z náboženských důvodů (hidžáb, rituální černobílý šál ortodoxních Židů) či jako symbol příslušnosti ke komunitě. Například ve Velké Británii a ve Spojených státech se nosí šály jako symbol příslušnosti k univerzitě či koleji. Šály s logem a v barvách sportovního klubu jsou rozšířené po celém světě. Šála ve spojení se společenským oděvem bývala v 19. století symbolem nekonvenčních umělců (např. Aristide Bruant, Vincent van Gogh). Šála bývá součástí kroje či symbolem etnické skupiny, například kostkovaná šála skotských klanů, španělská mantila z černé krajky, nebo turecký šál, typický pestrobarevnými podélnými proužky. Šála může být pevně spojena se svetrem, smokingem nebo kabátem jako jeho šálový límec[1].
Šála jako atribut svaté Ludmily[editovat | editovat zdroj]
Šála (závoj) je atributem svaté Ludmily, která jí měla být zaškrcena.[2]
Materiály[editovat | editovat zdroj]
- Vlna: zvláště mohér,merino, kašmírová vlna, pašmína;
- hedvábí, často syntetické: polyakryl,
- bavlněná příze: žinylka, šitá či paličkovaná krajka, viskóza
- kožešina: boa z ocásků, liška (s hlavičkou a klipsem zakusující se do vlastního ocasu)
- pštrosí peří - užívá se na boa, oblíbená divadelní rekvizita[3]
Designéři šály[editovat | editovat zdroj]
- Zika Ascher a jeho návrháři: Henry Moore, Graham Sutherland, Pablo Picasso, Henri Matisse, André Derain
Osobnosti proslulé šálou[editovat | editovat zdroj]
- Isadora Duncanová - americká tanečnice; šála vpletená do kola auta ji uškrtila.
- Aristide Bruant - pařížský kabaretiér
- Pavel Dostál, ministr kultury ČR, přezdívaný Ministr Šála[4]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Typy ženských šátků. blvcklimit.ua [online]. [cit. 2021-03-14]. Dostupné online.
- ↑ CHLUMSKÝ, Jan. Životopisy svatých - sv. Ludmila [online]. Dostupné online.
- ↑ Dana Haklová: Michaelo, péřové boa jedině do operety!. Žena-In. 27. 10. 2011. Dostupné online.
- ↑ František Dostál: Vzpomínka na ministra „Šálu“. Parlamentní listy. 27. 7. 2015. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ludmila Kybalová - Olga Herbenová - Milena Lamarová:Obrazová encyklopedie módy. Artia Praha 1972, heslo šála, obr. 746-748
- Ottův slovník naučný, svazek 24, heslo Šál
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu šála na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo šála ve Wikislovníku
