Mantila

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Goya: Portrét Vévodkyně z Alby, 1797, olej na plátně, 210 x 149 cm, Hispánská společnost v Americe, New York.

Mantila je krajkový přehoz přes hlavu a prsa. Původně šlo o součást španělského kroje, ale je používán např. i anastenariky v Řecku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na konci 16. století se začínají objevovat první lehké krajkované mantily ve Španělsku, dokonce i na obrazech Velázqueze. Královna Izabela II. Španělská (1833-1868) dala podnět k nošení mantil i ve vyšších společenských vrstvách.

Jinde v Evropě 19. století (období romantismu) se v zimě šily šaty z vlněných látek, upnuté až ke krku, přes ně se pak oblékaly široké mantily. Jejich okraje byly zdobeny výšivkami a v zimě pak kožešinou. Po smrti královny Isabel v r. 1868 se mantily ve Španělsku přestaly téměř nosit a kolem r. 1900 byly k vidění pouze při významnějších událostech, jako byly býčí zápasy, svatby a katolické svátky.

Podle jejího vzoru ženy přistupují k papeži v mantilách dodnes, ačkoli v 2. polovině 20. století to přestalo být pravidlem.


V textech písní[editovat | editovat zdroj]

Waldemar Matuška: Slavíci z Madridu

Nebe je modrý a zlatý
Ženy krásný a cudný
Mantily sváteční šaty
Oči jako dvě studny
Zmoudřel jsem stranou od lidí
Jsem jak ta zahrada stinná
Kdo chce ať mi závidí
já si dám sklenici vína


Karel Kryl: Hlas
V měsíci září, kdy jablka zrají,
kdy mantilu noci svit měsíce protkal,
když dozněla hymna, již v půlnoci hrají,
já poprvé tehdy jsem Satana potkal.


Iveta Bartošová: Seňorita Juanita
Pod krajkovou mantilou zklamání a slzy mám,
jsme tu s nocí opilou - spolu a každý sám.
Ty jsi stále v duchu s ní, v tom flamengu touha zní.
Snad mě nejvíc zranilo to, jak tě málo znám.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]