Isadora Duncanová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Isadora Duncanová
Isadora Duncan portrait.jpg
Narození 27. května 1877 nebo 26. května 1877
San Francisco
Úmrtí 14. září 1927 (ve věku 50 let)
Nice
Příčina úmrtí autonehoda
Místo pohřbení Hřbitov Père-Lachaise
Manžel(ka) Sergej Alexandrovič Jesenin (1922–1923)
Partner(ka) Jules Grandjouan
Paris Singer
André Caplet
Mercedes de Acosta
Edward Gordon Craig
Děti Deirdre Craig
Patrick Augustus Duncan
Deidre Beatrice Craig
Příbuzní Raymond Duncan a Augustin Duncan (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isadora Duncanová, vlastním jménem Dora Angela Duncan, (26. května 1877 San Francisco14. září 1927 Nice) byla americká tanečnice.

Profesní charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Tanec nestudovala systematickým způsobem, ale vytvořila originální, neopakovatelný styl vyjádření založený na své vlastní filozofii, opírajíc se o nové tendence moderního tance, jehož byla průkopnicí. Viděla v tanci výraz volné mysli a radikálně se vzepřela omezením, která nařizoval klasický tanec. Chtěla znovu objevit krásu pohybu lidského těla. Její vliv byl ohromný, jak na vývoj scénického umění, tak na nastupující generace tanečníků. Odhodila klasický bílý kostým i střevíčky, tančila oděná do řecké tuniky, bosá a s rozpuštěnými vlasy, což byla pro tehdejší publikum šokující novinka. Jako první se ukázala na scéně oděná pouze do přiléhavého trikotu.

Ohlas v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Vystoupila v Čechách v sérii představení v západočeských lázních v srpnu 1902 ( v Mariánských lázních, ve Františkových lázních, v Karlových Varech a neověřeně v Teplicích). V českém prostředí byla v povědomí především jako vzor a příklad, kterým bylo po roce 1904 poměřováno domácí taneční snažení.

Ve 30. letech byla v Čechách založena taneční škola s filosofiíí Isadory Duncan. Škola byla založena Jarmilou Jeřábkovou, která studovala u Duncaniny sestry Elizabethy. Díky ní a jejím žačkám se dostávalo duncanovské hnutí v Čechách osobitý charakter a schopnost dalšího vývoje.

Zároveň byla námětem Liboru Vaculíkovi k vytvoření baletního představení Isadora.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Paul Berger: Isadora Duncanová

Měla tři děti, jedno s divadelním režisérem Gordonem Craigem, druhé s Parisem Singerem, synem majitele továrny na šicí stroje Isaaca Singera, třetí dítě, syn, zemřel při porodu. Její soukromý život nebyl chudý na skandály či tragédie. Největší z nich byla smrt jejich dětí (Deirdre a Patricka), které se utopily v Seině v roce 1913 – děti jely v autě s chůvou, zatímco ona sama zůstala doma. Když auto vyjíždělo do kopce, vysadil motor, šofér vystoupil, aby ho opravil, zapomněl však zatáhnout brzdu; když pak motor nastartoval, automobil se rozjel a sjel do řeky. Chůva i děti se utopily.

Po ztrátě dětí se Isadora ukryla na několik týdnů v přímořských lázních spolu s herečkou Eleonorou Duseovou. V souvislosti s tím, že Duseová opustila lesbický svazek s feministickou aktivistkou Linou Polettiovou, existuje podezření, že i Duncanová měla s Duseovou milostný vztah.

Od roku 1904 se věnovala výuce tance dětí. Rok poté založila v Berlíně bezplatnou školu pro proletářské děti.[1]

V roce 1922 odcestovala (již poněkolikáté) do Moskvy, kde plánovala založit taneční školu pro malé děti. Navíc ji přitahovalo i bolševické hnutí, přijala dokonce ruské občanství, ztratila americké občanství. Zde poznala o 17 let mladšího ruského básníka Sergeje Jesenina a v květnu 1922 se vzali. Několik let s ním v Rusku žila.[1] Jejich vztah byl ovšem velmi bouřlivý, nevyrovnaný, plný zvratů a jejich manželství záhy skončilo – v roce 1925 se Jesenin oženil znovu (aniž se s Duncanovou rozvedl). 28. prosince 1925 byl však Jesenin nalezen mrtvý v hotelovém pokoji - nejspíše spáchal sebevraždu.

Na konci 20. let se Duncanová potýkala s finančními problémy, vedla skandální milostný život. Poslední roky svého života strávila mezi Paříží a Středozemním mořem. Část jejích přátel se ji snažila podpořit v sepsání autobiografie. V knize Intimní portrét od Sewella Stokese byla popisována její extravagantnost.

Její autobiografie byla vydána v roce 1927. Australský skladatel Percy Grainger tuto autobiografii popsal jako "život obohacující mistrovské dílo".

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Tragický byl i závěr jejího života – zahynula při projížďce autem, když se její dlouhý vlající šál zamotal do kola automobilu typu kabriolet, v němž cestovala.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isadora Duncan na polské Wikipedii.

  1. a b KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Tělesná kultura žen, s. 64. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]