Řády, vyznamenání a medaile Irska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Irsko nemá žádný formální systém vyznamenání.[1] O jeho zavedení se v různých dobách zasazovaly různé skupiny lidí. V roce 1783 byl britskou monarchií v Irském království zaveden Řád svatého Patrika, ale ten není již desítky let v platnosti. Ústava také nařizuje, že stát nesmí udílet šlechtické tituly.[2]

Návrhy na zavedení systému vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Období před ziskem nezávislosti[editovat | editovat zdroj]

Irští republikáni se stavěli proti britskému systému vyznamenání jak kvůli antipatii irských nacionalistů k jeho „britství“ tak kvůli republikánské opozici vůči jeho monarchistickým základům. Poté co irským parlamentem prošel zákon Acts of Union 1800, umožnil zákonodárcům získat britský či irský šlechtický titul a další vyznamenání.[3][4]

Článek 5 Ústavy Irského svobodného státu uváděl, že žádný čestní titul ve vztahu k jakýmkoliv službám poskytovaným Irskému svobodnému státu nebo ve vztahu k Irskému svobodnému státu nesmí být udělen žádnému občanovi Irského svobodného státu s výjimkou schválení nebo na doporučení Executive Council of the State.[5]

Původní návrh prozatímní vlády byl striktnější s tím, že žádný čestný titul nesmí být udělen žádnému občanovi Irského svobodného státu, ale Britové trvali na přidání výjimky, aby byla zachována teoretická královská výsada.[4] Geofrey Browne, 3. baron z Oranmore se však domníval, že ani revidované znění nemělo být schváleno, dokud k tomu nesvolil britský panovník s ohledem na udílení vyznamenání.[6]

Kromě zákazu nových titulů navrhovací výbor počítal s postupným vyřazováním stávajících šlechtických titulů, ale prozatímní vláda tuto část odstranila, aby si usmířila jižní unionisty, jako byl William St. John Fremantle Brodrick, 1. hrabě z Midletonu.[4] V debatě o článku 5 Ústavy Irského svobodného státu v Third Dáil, prozatímním parlamentu, Darrel Figgis navrhl absolutní zákaz šlechtických titulů s odkazem na probíhající skandál s prodejem britských šlechtických titulů.[3] Kevin O'Higgins však oponoval, že parlament nemůže s ohledem na přesné ustanovení v britsko-irské smlouvě, kterou byla ukončena irská válka za nezávislost, zakázat britskému panovníkovi udílet v Irsku vyznamenání, ale zároveň připustil, že může jejich udílení omezit na nutný souhlas Executive Council, čímž lze jejich udílení v praxi úplně zakázat.

Irský svobodný stát[editovat | editovat zdroj]

Irský svobodný stát vznikl dne 6. prosince 1922 jako dominium, přičemž generální guvernér zastupoval britského panovníka v jeho roli monarchy Irského svobodného státu. Článek 5 Ústavy Irského svobodného státu byl zpochybněn, když seznam oceněných během novoročního udílení vyznamenání v The London Gazette v roce 1925 zahrnoval i Thomase Molonyho, dříve zastávajícího funkci Lord Chief Justice of Ireland, a Jamese O'Connora, dříve zastávající funkci Lord Justice of Appeal in Ireland.[7] Obě funkce byly zrušeny v roce 1924.[8] W. T. Cosgrave v odpověď na parlamentní otázku uvedl, že jejich vyznamenání „nebylo uděleno za služby poskytované Irskému svobodnému státu nebo ve vztahu k němu“.[9]

V prosinci 1929 navrhl Ernest Blythe zřízení Legie svatého Patrika, se třídami člena, důstojníka a komandéra. Zřízení a jeho stanovy měly být vytvořeny králem na základě litterae patentes. Hlavou vyznamenání měl být generální guvernér Irského svobodného státu během výkonu své funkce a poté měl zůstat komandérem řádu. K investituře nových členů mělo docházet každoročně 6. prosince. V červenci 1930 vláda zvážila návrh patentu vypracovaný ministerstvem zahraničních věcí a souhlasila s neformálním jednáním s britskou vládou. Žádné další akce v této otázce již neproběhly.[10]

Všeobecné volby v roce 1932 vrátily vládu do rukou politické strany Fianna Fáil, která ostře vystupovala proti zavedení jakéhokoliv vyznamenání nebo řádu.[11] V roce 1932 před zahájením eucharistického kongresu v Dublinu varoval Charles Bewley působící jako irský velvyslanec u Svatého stolce, že bude urážkou, pokud papežský legát Lorenzo Lauri neobdrží žádné vyznamenání.[12] Irská vláda však svůj postoj nezměnila, přesto byl Vatikán uspokojen celkovou vládní podporou kongresu.[11][13]

Řád svatého Patrika[editovat | editovat zdroj]

Mezi dubnem 1924 a prosincem 1926 zemřelo sedm rytířů Řádu svatého Patrika. Britská vláda cítila povinnost před obsazením uvolněných míst konzultovat záležitost s Executive Council of the State. Bernard Forbes, 8. hrabě z Granardu, člen řádu i Senátu Svobodného Irského státu, upozornil na tuto záležitost. Generální prokurátor John A. Costello na základě Imperiální konference v roce 1926 informoval Executive Council, že řád je irskou kompetencí. V roce 1928 rada rozhodla, že „vymírající řád by měl být ponechán tak, aby úplně zmizel“. Britští panovníci ve 30. letech 20. století i nadále jmenovaly členy britské královské rodiny do řádu, jmenování dalších lidí však provedena nebyla[3] a poslední rytíř řádu zemřel v roce 1974.[14]

Éamon de Valera a Seán Lemass zvažovali oživení řádu a Lemass umožnil Brianu Lenihanovi vznést tento návrh v roce 1960.[14] Proti tomuto návrhu vystoupila politická strana Fine Gael. Po mírotvorném procesu v Severním Irsku a uzavření Belfastské dohody média informovala o návrzích, aby byl řád společně udílen britským panovníkem a prezidentem Irska jako iniciativa k podpoření zlepšení britsko-irských vztahů.[15] Tento návrh podporovali i novináři Jim Duffy a Mary Kennyová.[14][16]

Ústava z roku 1937[editovat | editovat zdroj]

Článek 40 Oddíl 2 Ústavy Irska z roku 1937 uvádí, že stát neudílí šlechtické tituly a že občané nesmí přijmout žádný šlechtický nebo čestný titul s výjimkou předchozího souhlasu vlády. Původní návrh představený v parlamentu v roce 1937 navíc obsahoval odstavec, že stát sice neudílí šlechtické tituly, ale záslužné řády mohou být založeny.[17] Ve fázi připomínkového řízení ve výboru navrhl Frank MacDermot k vymazání celý oddíl 2. Spolu s Williamem Nortonem nesouhlasil s vytvořením záslužného řádu a navrhl, aby byl „politickým kumpánům“ udílen francouzský Řád čestné legie. Po diskusi byl druhý odstavec z ústavy vypuštěn.

Genealogický úřad[editovat | editovat zdroj]

Ulster King of Arms až do roku 1943 pokračoval ve vydávání erbovních listin po celém Irsku. Poté tuto funkci převzal Norroy King of Arms a pokračoval ve své činnosti pouze v Severním Irsku. V Irské republice byla od roku 1943 funkce hlavního heraldika Irska součástí Genealogického úřadu a heraldik i nadále poskytoval erbovní listiny fyzickým i právnickým osobám.[18][19]

Situace od roku 2010[editovat | editovat zdroj]

V roce 2012 vláda založila Cenu za vynikající službu pro Iry žijící v zahraničí a oznámila, že zváží návrhy na podobné ocenění udílené za významné služby lidem žijícím v Irsku. V roce 2015 podal senátor Feargal Quinn návrh na zřízení ceny Gradam an Uachtaráin, kterou měl udílet prezident Irska na základě návrhu rady pro udílení cen s možností jeho udělení vládním vetem. Po všeobecných volbách v roce 2016 nebyl návrh zákona schválen.[20]

Vojenská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vojenská vyznamenání Irska.

Přes neexistenci formálního systému státních vyznamenání v Irsku, existuje systém cen udílených státem.[1] Mezi tyto systémy patří i systém vyznamenání a medailí udílených příslušníkům obranných sil.[21] Kromě medailí udílených irskou vládou mohou příslušníci obranných sil nosit také medaile za službu v zámoří. Tyto medaile jsou udíleny mezinárodními organizacemi jako je OSN, NATO a Evropská unie. Mohou také nosit medaile jiných zemí za mírové mise OSN.

Udílení zahraničních vyznamenání občanům Irska[editovat | editovat zdroj]

Tituly[editovat | editovat zdroj]

Podle Článku 40.2.2. Ústavy Irska nesmí žádný občan Irska přijmout šlechtický nebo čestný titul bez předchozího souhlasu vlády. V letech 1991 až 2004 požádali o povolení dva lidé. Tony O'Reilly, který se měl stát Knight Bachelor a John F. Coyne, který se měl stát malajským Panglima Jasa Negara. Obě žádosti byly schváleny.[22] V roce 2005 byly podány dvě žádosti, v roce 2008 jedna žádost a po dvou žádostech v letech 2013 a 2014. Mezi 9. březnem 2014 a 10. listopadem 2015 byl vládou udělen souhlas se čtyřmi britskými rytířskými tituly a jedním titulem dámy a Anthonymu Baileymu s udělením Řádu Grenady. Irští občané byli také ve dvou případech oceněni Řádem národa, který udělila Antigua a Barbuda. V těchto případech došlo k jeho obdržení ještě před udělením vládního souhlasu a vláda následně zdůraznila, že se mělo o její souhlas před přijetím vyznamenání usilovat. Ocenění udělená Bayileymu byla později zrušena.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irish honours system na anglické Wikipedii.

  1. a b Oireachtas Committee on the Constitution 1998, s.10
  2. Constitution of Ireland, Article 40.2.1°
  3. a b c ISLR - Volume 7. web.archive.org [online]. 2007-11-18 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. 
  4. a b c Mohr, Thomas. "British Involvement in the Creation of the First Irish Constitution". Research Repository. School of Law, University College Dublin. Retrieved 25 June 2015.
  5. BOOK (EISB), electronic Irish Statute. electronic Irish Statute Book (eISB). www.irishstatutebook.ie [online]. [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. IRISH FREE STATE CONSTITUTION BILL. (Hansard, 30 November 1922). api.parliament.uk [online]. [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. 
  7. The London Gazette (Supplement). 30. prosince 1924, čís. 33007, s. 1. Dostupné online. 
  8. Ruane, Bláthna (2015). "Régime Change: The Fate of the Senior Crown Judiciary Following the Anglo-Irish Treaty 1921". Irish Jurist. 54: 108, 113. doi:10.2307/26431250 ISSN 0021-1273
  9. OIREACHTAS, Houses of the. CEISTEANNA—QUESTIONS. ORAL ANSWERS. - EX-JUDGES' TITLES. – Dáil Éireann (4th Dáil) – Tuesday, 3 Feb 1925 – Houses of the Oireachtas. www.oireachtas.ie [online]. 1925-02-03 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Sexton, Brendan (1989). Ireland and the crown, 1922–1936: the Governor-Generalship of the Irish Free State. Irish Academic Press. s. 127–128 ISBN 9780716524489
  11. a b KEOGH, Dermot. Ireland and the Vatican: The Politics and Diplomacy of Church-state Relations, 1922-1960. [s.l.]: Cork University Press 466 s. Dostupné online. ISBN 978-0-902561-96-0. (anglicky) 
  12. Sexton (1989). s. 127
  13. Sexton (1989). s. 128
  14. a b c An honours system? Yes, let's have one. independent [online]. [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. LOUGHLIN, James. The British Monarchy and Ireland: 1800 to the Present. [s.l.]: Cambridge University Press 398 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-84372-0. (anglicky) 
  16. How about giving an honour to a lavatory attendant who has provided a sparkling convenience to unnamed numbers of tired shoppers in need of relief?. independent [online]. [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2013-10-02 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. 
  18. Hood, Susan (1 January 2002). Royal Roots, Republican Inheritance: The Survival of the Office of Arms. Woodfield Press. ISBN 9780953429332
  19. NLI. Introduction. www.nli.ie [online]. [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. OIREACHTAS, Houses of the. Gradam an Uachtaráin Bill 2015 – No. 106 of 2015 – Houses of the Oireachtas. www.oireachtas.ie [online]. 2015-11-19 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. "Oireachtas Committee, p. 29
  22. OIREACHTAS, Houses of the. Written Answers – Dáil Éireann (29th Dáil) – Wednesday, 25 Feb 2004 – Houses of the Oireachtas. www.oireachtas.ie [online]. 2004-02-25 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]