Řády, vyznamenání a medaile Irska
Irsko nemá žádný formální systém vyznamenání.[1] O jeho zavedení se v různých dobách zasazovaly různé skupiny lidí. V roce 1783 byl britskou monarchií v Irském království zaveden Řád svatého Patrika, ale ten není již desítky let v platnosti. Ústava také nařizuje, že stát nesmí udílet šlechtické tituly.[2]
Návrhy na zavedení systému vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Období před ziskem nezávislosti[editovat | editovat zdroj]
Irští republikáni se stavěli proti britskému systému vyznamenání jak kvůli antipatii irských nacionalistů k jeho „britství“ tak kvůli republikánské opozici vůči jeho monarchistickým základům. Poté co irským parlamentem prošel zákon Acts of Union 1800, umožnil zákonodárcům získat britský či irský šlechtický titul a další vyznamenání.[3][4]
Článek 5 Ústavy Irského svobodného státu uváděl, že žádný čestní titul ve vztahu k jakýmkoliv službám poskytovaným Irskému svobodnému státu nebo ve vztahu k Irskému svobodnému státu nesmí být udělen žádnému občanovi Irského svobodného státu s výjimkou schválení nebo na doporučení Executive Council of the State.[5]
Původní návrh prozatímní vlády byl striktnější s tím, že žádný čestný titul nesmí být udělen žádnému občanovi Irského svobodného státu, ale Britové trvali na přidání výjimky, aby byla zachována teoretická královská výsada.[4] Geofrey Browne, 3. baron z Oranmore se však domníval, že ani revidované znění nemělo být schváleno, dokud k tomu nesvolil britský panovník s ohledem na udílení vyznamenání.[6]
Kromě zákazu nových titulů navrhovací výbor počítal s postupným vyřazováním stávajících šlechtických titulů, ale prozatímní vláda tuto část odstranila, aby si usmířila jižní unionisty, jako byl William St. John Fremantle Brodrick, 1. hrabě z Midletonu.[4] V debatě o článku 5 Ústavy Irského svobodného státu v Third Dáil, prozatímním parlamentu, Darrel Figgis navrhl absolutní zákaz šlechtických titulů s odkazem na probíhající skandál s prodejem britských šlechtických titulů.[3] Kevin O'Higgins však oponoval, že parlament nemůže s ohledem na přesné ustanovení v britsko-irské smlouvě, kterou byla ukončena irská válka za nezávislost, zakázat britskému panovníkovi udílet v Irsku vyznamenání, ale zároveň připustil, že může jejich udílení omezit na nutný souhlas Executive Council, čímž lze jejich udílení v praxi úplně zakázat.
Irský svobodný stát[editovat | editovat zdroj]
Irský svobodný stát vznikl dne 6. prosince 1922 jako dominium, přičemž generální guvernér zastupoval britského panovníka v jeho roli monarchy Irského svobodného státu. Článek 5 Ústavy Irského svobodného státu byl zpochybněn, když seznam oceněných během novoročního udílení vyznamenání v The London Gazette v roce 1925 zahrnoval i Thomase Molonyho, dříve zastávajícího funkci Lord Chief Justice of Ireland, a Jamese O'Connora, dříve zastávající funkci Lord Justice of Appeal in Ireland.[7] Obě funkce byly zrušeny v roce 1924.[8] W. T. Cosgrave v odpověď na parlamentní otázku uvedl, že jejich vyznamenání „nebylo uděleno za služby poskytované Irskému svobodnému státu nebo ve vztahu k němu“.[9]
V prosinci 1929 navrhl Ernest Blythe zřízení Legie svatého Patrika, se třídami člena, důstojníka a komandéra. Zřízení a jeho stanovy měly být vytvořeny králem na základě litterae patentes. Hlavou vyznamenání měl být generální guvernér Irského svobodného státu během výkonu své funkce a poté měl zůstat komandérem řádu. K investituře nových členů mělo docházet každoročně 6. prosince. V červenci 1930 vláda zvážila návrh patentu vypracovaný ministerstvem zahraničních věcí a souhlasila s neformálním jednáním s britskou vládou. Žádné další akce v této otázce již neproběhly.[10]
Všeobecné volby v roce 1932 vrátily vládu do rukou politické strany Fianna Fáil, která ostře vystupovala proti zavedení jakéhokoliv vyznamenání nebo řádu.[11] V roce 1932 před zahájením eucharistického kongresu v Dublinu varoval Charles Bewley působící jako irský velvyslanec u Svatého stolce, že bude urážkou, pokud papežský legát Lorenzo Lauri neobdrží žádné vyznamenání.[12] Irská vláda však svůj postoj nezměnila, přesto byl Vatikán uspokojen celkovou vládní podporou kongresu.[11][13]
Řád svatého Patrika[editovat | editovat zdroj]
Mezi dubnem 1924 a prosincem 1926 zemřelo sedm rytířů Řádu svatého Patrika. Britská vláda cítila povinnost před obsazením uvolněných míst konzultovat záležitost s Executive Council of the State. Bernard Forbes, 8. hrabě z Granardu, člen řádu i Senátu Svobodného Irského státu, upozornil na tuto záležitost. Generální prokurátor John A. Costello na základě Imperiální konference v roce 1926 informoval Executive Council, že řád je irskou kompetencí. V roce 1928 rada rozhodla, že „vymírající řád by měl být ponechán tak, aby úplně zmizel“. Britští panovníci ve 30. letech 20. století i nadále jmenovaly členy britské královské rodiny do řádu, jmenování dalších lidí však provedena nebyla[3] a poslední rytíř řádu zemřel v roce 1974.[14]
Éamon de Valera a Seán Lemass zvažovali oživení řádu a Lemass umožnil Brianu Lenihanovi vznést tento návrh v roce 1960.[14] Proti tomuto návrhu vystoupila politická strana Fine Gael. Po mírotvorném procesu v Severním Irsku a uzavření Belfastské dohody média informovala o návrzích, aby byl řád společně udílen britským panovníkem a prezidentem Irska jako iniciativa k podpoření zlepšení britsko-irských vztahů.[15] Tento návrh podporovali i novináři Jim Duffy a Mary Kennyová.[14][16]
Ústava z roku 1937[editovat | editovat zdroj]
Článek 40 Oddíl 2 Ústavy Irska z roku 1937 uvádí, že stát neudílí šlechtické tituly a že občané nesmí přijmout žádný šlechtický nebo čestný titul s výjimkou předchozího souhlasu vlády. Původní návrh představený v parlamentu v roce 1937 navíc obsahoval odstavec, že stát sice neudílí šlechtické tituly, ale záslužné řády mohou být založeny.[17] Ve fázi připomínkového řízení ve výboru navrhl Frank MacDermot k vymazání celý oddíl 2. Spolu s Williamem Nortonem nesouhlasil s vytvořením záslužného řádu a navrhl, aby byl „politickým kumpánům“ udílen francouzský Řád čestné legie. Po diskusi byl druhý odstavec z ústavy vypuštěn.
Genealogický úřad[editovat | editovat zdroj]
Ulster King of Arms až do roku 1943 pokračoval ve vydávání erbovních listin po celém Irsku. Poté tuto funkci převzal Norroy King of Arms a pokračoval ve své činnosti pouze v Severním Irsku. V Irské republice byla od roku 1943 funkce hlavního heraldika Irska součástí Genealogického úřadu a heraldik i nadále poskytoval erbovní listiny fyzickým i právnickým osobám.[18][19]
Situace od roku 2010[editovat | editovat zdroj]
V roce 2012 vláda založila Cenu za vynikající službu pro Iry žijící v zahraničí a oznámila, že zváží návrhy na podobné ocenění udílené za významné služby lidem žijícím v Irsku. V roce 2015 podal senátor Feargal Quinn návrh na zřízení ceny Gradam an Uachtaráin, kterou měl udílet prezident Irska na základě návrhu rady pro udílení cen s možností jeho udělení vládním vetem. Po všeobecných volbách v roce 2016 nebyl návrh zákona schválen.[20]
Vojenská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Přes neexistenci formálního systému státních vyznamenání v Irsku, existuje systém cen udílených státem.[1] Mezi tyto systémy patří i systém vyznamenání a medailí udílených příslušníkům obranných sil.[21] Kromě medailí udílených irskou vládou mohou příslušníci obranných sil nosit také medaile za službu v zámoří. Tyto medaile jsou udíleny mezinárodními organizacemi jako je OSN, NATO a Evropská unie. Mohou také nosit medaile jiných zemí za mírové mise OSN.
Udílení zahraničních vyznamenání občanům Irska[editovat | editovat zdroj]
Tituly[editovat | editovat zdroj]
Podle Článku 40.2.2. Ústavy Irska nesmí žádný občan Irska přijmout šlechtický nebo čestný titul bez předchozího souhlasu vlády. V letech 1991 až 2004 požádali o povolení dva lidé. Tony O'Reilly, který se měl stát Knight Bachelor a John F. Coyne, který se měl stát malajským Panglima Jasa Negara. Obě žádosti byly schváleny.[22] V roce 2005 byly podány dvě žádosti, v roce 2008 jedna žádost a po dvou žádostech v letech 2013 a 2014. Mezi 9. březnem 2014 a 10. listopadem 2015 byl vládou udělen souhlas se čtyřmi britskými rytířskými tituly a jedním titulem dámy a Anthonymu Baileymu s udělením Řádu Grenady. Irští občané byli také ve dvou případech oceněni Řádem národa, který udělila Antigua a Barbuda. V těchto případech došlo k jeho obdržení ještě před udělením vládního souhlasu a vláda následně zdůraznila, že se mělo o její souhlas před přijetím vyznamenání usilovat. Ocenění udělená Bayileymu byla později zrušena.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irish honours system na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Oireachtas Committee on the Constitution 1998, s.10
- ↑ Constitution of Ireland, Article 40.2.1°
- ↑ a b c ISLR - Volume 7. web.archive.org [online]. 2007-11-18 [cit. 2021-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-11-18.
- ↑ a b c Mohr, Thomas. "British Involvement in the Creation of the First Irish Constitution". Research Repository. School of Law, University College Dublin. Retrieved 25 June 2015.
- ↑ BOOK (EISB), electronic Irish Statute. electronic Irish Statute Book (eISB). www.irishstatutebook.ie [online]. [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ IRISH FREE STATE CONSTITUTION BILL. (Hansard, 30 November 1922). api.parliament.uk [online]. [cit. 2021-09-04]. Dostupné online.
- ↑ The London Gazette (Supplement). 30. prosince 1924, čís. 33007, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Ruane, Bláthna (2015). "Régime Change: The Fate of the Senior Crown Judiciary Following the Anglo-Irish Treaty 1921". Irish Jurist. 54: 108, 113. doi:10.2307/26431250 ISSN 0021-1273
- ↑ OIREACHTAS, Houses of the. CEISTEANNA—QUESTIONS. ORAL ANSWERS. - EX-JUDGES' TITLES. – Dáil Éireann (4th Dáil) – Tuesday, 3 Feb 1925 – Houses of the Oireachtas. www.oireachtas.ie [online]. 1925-02-03 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sexton, Brendan (1989). Ireland and the crown, 1922–1936: the Governor-Generalship of the Irish Free State. Irish Academic Press. s. 127–128 ISBN 9780716524489
- ↑ a b KEOGH, Dermot. Ireland and the Vatican: The Politics and Diplomacy of Church-state Relations, 1922-1960. [s.l.]: Cork University Press 466 s. Dostupné online. ISBN 978-0-902561-96-0. (anglicky)
- ↑ Sexton (1989). s. 127
- ↑ Sexton (1989). s. 128
- ↑ a b c An honours system? Yes, let's have one. independent [online]. [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LOUGHLIN, James. The British Monarchy and Ireland: 1800 to the Present. [s.l.]: Cambridge University Press 398 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-84372-0. (anglicky)
- ↑ How about giving an honour to a lavatory attendant who has provided a sparkling convenience to unnamed numbers of tired shoppers in need of relief?. independent [online]. [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2013-10-02 [cit. 2021-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-02.
- ↑ Hood, Susan (1 January 2002). Royal Roots, Republican Inheritance: The Survival of the Office of Arms. Woodfield Press. ISBN 9780953429332
- ↑ NLI. Introduction. www.nli.ie [online]. [cit. 2021-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-24. (anglicky)
- ↑ OIREACHTAS, Houses of the. Gradam an Uachtaráin Bill 2015 – No. 106 of 2015 – Houses of the Oireachtas. www.oireachtas.ie [online]. 2015-11-19 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ "Oireachtas Committee, p. 29
- ↑ OIREACHTAS, Houses of the. Written Answers – Dáil Éireann (29th Dáil) – Wednesday, 25 Feb 2004 – Houses of the Oireachtas. www.oireachtas.ie [online]. 2004-02-25 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Řády, vyznamenání a medaile Irska na Wikimedia Commons