České Vrbné
České Vrbné | |
---|---|
usedlost čp. 1912 | |
Lokalita | |
Charakter | vesnice |
Obec | České Budějovice |
Okres | České Budějovice |
Kraj | Jihočeský kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 49°0′31″ s. š., 14°26′56″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 529 (2021)[1] |
Katastrální území | České Vrbné |
České Vrbné | |
Další údaje | |
Kód k. ú. | 622729 |
Kód ZSJ | 022721 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
České Vrbné je bývalá obec na levém břehu Vltavy, poblíž soustavy Vrbenských rybníků. Od roku 1980 je součástí Českých Budějovic. Pro odlišení od Německého Vrbného dostala ves přídomek České.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Archeologické výzkumy potvrzují osídlení v této lokalitě již v 1. století př. n. l.. První písemná zmínka o vsi je z roku 1367. České Vrbné bylo hospodářským zázemím blízkého města. V roce 1654 bylo ve vsi celkem 9 hospodářů, z toho 5 sedláků a 4 zahradníci. V letech 1850-1980 bylo České Vrbné samostatnou obcí, poté bylo připojeno k Českým Budějovicím, jako základní sídelní jednotka části obce České Budějovice 2.[2][3]
Název
[editovat | editovat zdroj]Dříve bylo též známo jako České Vrbny nebo České Vrbno, německy Böhmisch Fellern.
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Západně od vesnice se nachází rybniční soustava Vrbenské rybníky, jejíž část je chráněná jako přírodní rezervace. Severozápadně od vesnice leží přírodní památka Vrbenská tůň.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]V Českém Vrbném se nachází několik památkově chráněných venkovských usedlostí. Nejhodnotnější je areál usedlosti č. 1907. Na levé straně dvora stojí dům z roku 1868, v jehož štítě je kapličková nika. Průčelí světnice je rozčleněno lizénovými rámy. Naproti domu je patrová sýpka se strmou sedlovou střechou a vysokým trojúhelníkovým štítem. Mohutná kamenná stavba, která má hladkou fasádu s drobnými štěrbinovými větracími otvory může být i pozdně středověkého původu. Dvůr uzavírá zeď se segmentovou bránou a brankou.
V protější usedlosti č. 1905 stojí podobná sýpka, na které je uvedeno datum 1811, ale to se patrně vztahuje až ke klasicistní přestavbě či úpravě.
Další zástavba vsi je mladší, většinou z 2. poloviny 19. a počátku 20. století. Zcela se dochovala zástavba východní strany návsi. Dům č. 1908 je původně klasicistní, ale byl přestavěn ve 30. letech 20. století. Do dvora vede klenutá brána s brankou. Vedle je menší chalupa č. 1909, která má trojúhelníkový štít a segmentovou bránu. Další zajímavá usedlost je č. 1910, kde se zachoval dům z roku 1915, který má jednoduchou zástavbu a vysokou půdní nadezdívku. Naproti stojí patrová klasicistní sýpka s ležatými větracími otvory. Dvůr je uzavřen ohradní zdí s bránou a brankou. Sousední usedlost č. 1911 s dvěma štíty má dům datovaný z roku 1905, který má ale starší jádro.
Uprostřed návsi stojí bývalá kovárna se zvoničkou a hasičskou zbrojnicí. Severně od Vrbného se nachází mlýn přestavěný v roce 1921 na vodní elektrárnu pro potřeby českého akciového pivovaru. Poblíž se nachází vodní kanál pro vodní slalom pojmenovaný po Ludmile Polesné a nově vybudovaný přístav.
V roce 1985 byl zbořen při výstavbě silnice I/20 hostinec U ruského cara, ve kterém se v roce 1823 zastavil car Alexandr I.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Bohumila Bloudilová, fotografka
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2024-03-17].
- ↑ KOVÁŘ, Daniel. Českobudějovicko - I. levý břeh Vltavy. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2008. 239 s. ISBN 978-80-86829-40-1.
- ↑ Encyklopedie Českých Budějovic: České Vrbné [online]. [cit. 2021-03-21]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KOVÁŘ, Daniel. Budějovický poutník aneb Českými Budějovice ze všech stran. Praha: Baset, 2006. 298 s. ISBN 80-7340-089-8.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu České Vrbné na Wikimedia Commons