Česká unie karikaturistů
Česká unie karikaturistů (ČUK) byla založena v roce 1990. Sdružuje převážně české umělce, zabývající se výtvarným humorem, především autory kresleného humoru (cartoons) a karikatur.[1]
Založení ČUK[editovat | editovat zdroj]
Iniciátorem vzniku ČUK byl novinář Ivan Hanousek. Ustavující valná hromada byla 10. března 1990 v pražské Malostranské besedě. Do spolku vstoupilo asi 150 kreslířů, mezi nimiž byli i ti nejznámější - Vladimír Renčín, Vladimír Jiránek, Jan Vyčítal, Dušan Pálka, Miroslav Barták, Pavel Matuška, Lubomír Lichý.
Předsednictvo ČUK[editovat | editovat zdroj]
Na ustavující valné hromadě bylo zvoleno první předsednictvo spolku: předseda Miroslav Barták, místopředsedové Vladimír Jiránek a Jan Vyčítal. Miroslava Bartáka vystřídal v roce 1999 Břetislav Kovařík, místopředsedy byli zvoleni Ivan Hanousek a Josef Kobra Kučera. Od roku 2014 je předsedou spolku Radovan Rakus, místopředsedové jsou Marek Simon a Jaroslav Dostál, kterého v roce 2022 nahradil Roman Jurkas.
Znak ČUK[editovat | editovat zdroj]
Spolek má ve znaku dvojocasou bílou opici s pivním půllitrem nad hlavou, parafrázující lva v českém státním znaku.[2] Znak spolku, který v roce 1990 nakreslil výtvarník Michal Hrdý, posloužil i pro název Výroční ceny ČUK - Řád bílé opice.
Časopisy, knihy, publikace[editovat | editovat zdroj]
V prvých letech spolek vydával ve vydavatelství Novinář měsíčník ŠKRT (od ledna 1990 do srpna 1992), týdeník KUK (od dubna 1990 do června 1991) a Magazíny těchto dvou časopisů, kde měli členové ČUK velký prostor pro publikování svých kreseb.
Od samého počátku spolu členové spolku komunikovali prostřednictvím bulletinu GEK, s příchodem internetu ho nahradil e-GAG. Jejich náplň tvořily informace pro členy spolku, odborné a vzdělávací články, profily významných karikaturistů. Členové spolku v nich rovněž dostávali praktické informace - recenze výstav cartoons, humoristických knih a časopisů, propozice a výsledky soutěží cartoons, pozvánky na připravované výstavy cartoons. Od roku 2015 dostávají členové ČUK místo magazínu e-GAG oficiální Zpravodaj ČUK editora Romana Jurkase, který poskytuje aktuální informace o dění ve spolku a v kresleném humoru doma i v zahraničí. Magazín e-GAG editora Ivana Hanouska je od roku 2015 volně dostupný na internetu pro všechny zájemce o kreslený humor; dostal prostor na stránkách slovenského webu Cartoon Gallery.[3]
Mimo to ČUK vydala řadu katalogů, např. Encyklopedii českých karikaturistů (vydaná v roce 2005) s profily 85 výtvarníků; almanach 2cet (vydaný roku 2010) k 20. výročí činnosti ČUK a ke spolkové výstavě, které se zúčastnilo 75 členů spolku. K 30. výročí založení ČUK vyšla v roce 2020 v nakladatelství Cosmopolis (Grada) Velká kniha českého humoru s kresbami 52 kreslířů na 256 stranách.[4]
Výtvarníci ČUK rovněž prezentují svoji tvorbu v zahraničních tiskovinách (např. ve švýcarském časopise Nebelsparter, v tureckém časopise Fenamizah) a na zahraničních portálech kresleného humoru (např. v Polsku, Německu, Itálii, Turecku, Íránu).[5][6]
Výstavy a soutěže cartoons[editovat | editovat zdroj]
Základem spolkového života byly Salony kresleného humoru organizátora Josefa Kobry Kučery, které se konaly desetkrát ročně (od r. 1990 do r. 2010) v Malostranské besedě.[7]
ČUK pořádala mezinárodní soutěže kresleného humoru:
- Mezinárodní bienále kresleného humoru Písek (od r. 1995 do r. 2011, devět ročníků)[8]
- Mezinárodní bienále kresleného humoru Humorest Hradec Králové (od r. 1996 do r. 2014, osm ročníků)[9]
- Mezinárodní soutěž výtvarného humoru Fór pro FOR Praha (od r. 2002 do r. 2008, sedm ročníků).
Spolupořádala také národní soutěž Gastronomické Grotesky ve Znojmě.[10] Mimo to se spolek podílel na bienále karikaturistů Novobydžovské usmívání v Novém Bydžově a organizoval několik desítek dalších soutěží a výstav na více místech republiky (např. v Rychnově u Jablonce nad Nisou, v Ratajích nad Sázavou).[11] Pořádá též tematické výstavy (např. Svět kreslí Havla, Karel IV. – Otec vlasti, kresby a karikatury Vladimíra Menšíka) a výstavy svým členům jubilantům.
Od roku 2014 pořádá ČUK na svém webu národní soutěž pro profesionály i amatéry o Vtip měsíce. Ročník 2014, který měl velmi silné zastoupení, vyhrál Jiří Srna, druhý byl Vladimír Líbal a na třetím místě skončil Václav Linek. V dalších ročnících se na předních místech umístili (stav ke konci roku 2021): Marek Simon, Josef Prchal, Miloslav Martenek, Radek Steska, Jiří Pirkl, Pavel Taussig.
Výroční ceny ČUK[editovat | editovat zdroj]
Od roku 2004 ČUK uděluje své Výroční ceny za významnou životní tvorbu výtvarného humoru, za jeho popularizaci nebo za práci pro spolek. Tzv. Řád bílé opice získali (stav k polovině roku 2022):
- kreslíř Jiří Winter Neprakta
- kreslíř Miroslav Barták[12]
- Josef Kobra Kučera, organizátor Salonů kresleného humoru, zakladatel bienále cartoons v Písku
- město Písek, pořadatel bienále cartoons
- novinář, teoretik karikatury Ivan Hanousek
- kreslíř Vladimír Renčín
- Východočeské muzeum v Hradci Králové, pořadatel bienále Humorest
- kreslíř Jiří Slíva
- Robert Radosta z Malostranské besedy za pořádání Salonů kresleného humoru
- kreslíř Vladimír Jiránek[13]
- slovenský kreslíř Fedor Vico, organizátor mezinárodní soutěže cartoons Zlatý súdok, vydavatel časopisu BUMerang[14]
- kreslíř Josef Poláček[15]
- kreslíř Jaroslav Dostál
- Jan Beneš, organizátor bienále Novobydžovské usmívání
- kreslíř Pavel Hanák
- kreslíř Roman Jurkas.
Galerie kreslených vtipů kreslířů ČUK[editovat | editovat zdroj]
-
Procházka -
Turista -
Život -
Vítr
-
Fotbal po padesáti letech -
Dvojnásobný trest -
Chrobáci -
Defekt
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ e-GAG č. 2021 / 1, Založení České unie karikaturistů, str. 43 až 54. www.cartoongallery.eu [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online.
- ↑ web České unie karikaturistů. www.ceska-karikatura.cz [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online.
- ↑ Magazíny e-GAG na webu Cartoon Gallery. www.cartoongallery.eu [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online.
- ↑ Velká kniha českého humoru na databázi knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
- ↑ Příklad prezentace tvorby českého kreslíře v zahraničním časopisu. print.nebelspalter.ch [online]. [cit. 2021-11-24]. Dostupné online.
- ↑ Příklad prezentace tvorby českého kreslíře na zahraničním webu. www.irancartoon.com [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
- ↑ HANOUSEK, Ivan. Salony kresleného humoru “KOBRA” 1970 - 2014 (str. 17 až 22). e-GAG [online]. 2021-12-15 [cit. 2022-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Historie bienále cartoons Písek. cartoon-pisek.msystem.cz [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-12.
- ↑ web Českého rozhlasu o VII. ročníku Humorestu. hradec.rozhlas.cz [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
- ↑ Znojemský deník o 11. ročníku Gastronomických grotesek. znojemsky.denik.cz [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
- ↑ Pozvánka na 6. ročník bienále Novobydžovské usmívání. novybydzov.cz [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
- ↑ web Českého rozhlasu o ocenění M. Bartáka. cesky.radio.cz [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
- ↑ web Českého rozhlasu o ocenění V. Jiránka. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
- ↑ e-GAG č. 2012 / 45-46 o udílení Výroční ceny ČUK, str. 1 a 28. www.cartoongallery.eu [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online.
- ↑ web města Varnsdorf o ocenění grafika J. Poláčka. www.varnsdorf.cz [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
Literární zdroje[editovat | editovat zdroj]
- 2cet, Almanach k 20. výročí založení České unie karikaturistů, Malostranská beseda Praha, 381. Salon kresleného humoru, duben 2010
- Velká kniha českého humoru, kolektiv autorů, Cosmopolis, 2020
