Útvar (geologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Útvar (mezinárodně system) je v historii Země jednotkou chronostratigrafie. V geochronologii mu odpovídá jednotka perioda. Systém nebo případně perioda obvykle zahrnují časové období více desítek miliónů let.

Geochronologické a chronostratigrafické jednotky

česká[1] a (mezinárodní[2]) terminologie

geochronologické j.

vyjadřují absolutní čas

chronostratigrafické j.

odpovídají horninovým vrstvám

příklad
eon (eon) eonotém (eonothem) fanerozoikum
éra (era) eratém (erathem) mezozoikum
perioda (period) útvar (system) jura
epocha (epoch) oddělení (series) malm
věk (age) stupeň (stage) oxford
chron[3] (chron) chronozóna (chronozone) Cardioceras cordatum

Definice[editovat | editovat zdroj]

Systém (v češtině útvar) je prostřední z celkem pěti chronostratigrafických jednotek. V geochronologii odpovídá toto období jednotce perioda. Termíny systém a perioda se často používají v literatuře jako synonyma, ale není to zcela správné. Hranice chronostratigrafické jednotky systému jsou ohraničeny izochronními (současnými) stratigrafickými polohami, definovanými biostratigrafickými znaky nebo jinými událostmi. Systém je definován relativně a to hranicemi mezi dvěma po sobě následujícími jednotkami a také jejich pořadím v čase. Absolutní věk hranic a absolutní časový úsek systému nejsou do definice zahrnuty, protože absolutní věk příslušných hranic se může změnit při použití jiných nebo novějších metod určování věku. Definice hranic se stanovují v reálných podmínkách na určitém místě a v určitém bodě profilu (GSSP). Od hranice s ediacariem jsou však i hranice systému definovány absolutně, geochronologicky. Starší hranice systému je tedy shodná s hranicí příslušné geochronologické jednotky. Existují však snahy definovat i tyto hranice chronostratigraficky a určit GSSP. Absolutní trvání systému nebo periody bývá podmíněno historicky a v proterozoiku se výrazně liší, od několika milionů let až po několik set milionů let.

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

V hierarchii chronostratigrafických jednotek je systém podřízená jednotka erathemu, to znamená, že v jednom ärathemu je sloučeno několik systémů V geochronologii jsou příslušné periody seskupeny do éry. Na druhé straně může být systém sám rozdělen do několika podřízených sérií a perioda do několika epoch.

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Názvy jednotek chronostratigrafie nebo jejich ekvivalentů v geochronologii, které jsou nyní mezinárodně uznávané, byly ustanoveny v 19. století. Jejich pojmenování bylo provedeno podle historických krajin (kambrium), starých kmenů (silur), zvláštností horninové formace (křída), nerostného bohatství (karbon), vytváření systému ve střední Evropě (trias). Útvary byly nejstaršími stratigrafickými jednotkami a vznikaly spontánně na základě aktuálních potřeb. Jejich názvy však nebyly po dlouhou dobu jednotné (například dyas versus perm). Některé starší systémy byly rozděleny do dvou systémů, například starší silur do dnešního siluru a ordoviku a nedávno tercier do paleogenu a neogenu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku System (Geologie) na německé Wikipedii.

  1. 1. geologie.vsb.cz [online]. [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. 
  2. Petr's Homepage. www2.gli.cas.cz [online]. [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. 
  3. ŠTORCH, Petr. Principy a metody stratigrafického výzkumu [online]. Geologický ústav AV ČR, v. v. i. [cit. 2018-12-13]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Felix Gradstein, Jim Ogg, Jim & Alan Smith: A Geologic timescale. Cambridge University Press 2005 ISBN 978-0-521-78673-7
  • North American Commission on Stratigraphic Nomenclature (NACSN): North American stratigraphic code. American Association of Petroleum Geologists Bulletin, 89: 1547–1591, Tulsa, Oklahoma 1983 ISSN 0149-1423 PDF; 1,04 MB
  • F.F. Steininger & W.E. Piller: Empfehlungen (Richtlinien) zur Handhabung der stratigraphischen Nomenklatur. Courier Forschungsinstitut Senckenberg, 209: 1–19, Frankfurt am Main 1999.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]