Ediakara

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Geologický čas
Eon Éra Perioda Miliony let
 fanerozoikum   kenozoikum  kvartér 
(čtvrtohory)
0 - 3
neogén 03 - 23
paleogén 23 - 66
 mezozoikum 
(druhohory)
křída 066 - 145
jura 145 - 201
trias 201 - 252
 paleozoikum 
(prvohory)
perm 252 - 299
karbon 299 - 359
devon 359 - 419
silur 419 - 443
ordovik 443 - 485
kambrium 485 - 541
proterozoikum (starohory) 0541 - 2500
archaikum (prahory) 2500 - 3800
hadaikum  3800 - 4600 

Ediakara, někdy též ediakar či ediakaran, je nejmladší perioda/útvar proterozoika (starohor). Mezinárodní komise pro stratografii (ICS) se na novém pojmenování shodla v r. 2004[1] a dala mu přednost před konkurenčními názvy vend či vendian, navrženými pro období se stejným svrchním ale hlubším/starším spodním rozhraním. Toto pojmenování se stále používá v některých zdrojích nesprávně i pro periodu/útvar.[2] Tyto zdroje pak někdy názvem ediakara označují pouze svrchní věk/stupeň této periody/útvaru.[2] Období bylo pojmenováno podle Ediakarského hřebene v Austrálii a v něm ležícího naleziště, které objevil v roce 1946 letech R. C. Sprigg.

Začíná přibližně před 635 miliony lety (kdy končí kryogén) a končí před 542 miliony lety[1] (kdy začíná prvohorní kambrium).

Ediakarský život[editovat | editovat zdroj]

V ediakaru se slova ujímají mnohobuněčné organismy, ale ještě zpravidla nemají pevnou schránku, která je typická pro kambrium. Dochované fosílie pochází především z turbiditních proudů, díky nimž se zachovaly otisky těchto živočichů s měkými těly[3]. Některé organismy jsou možná příbuzné dnešním houbovcům, ve většině případů se však jedná o separátní vývojovou větev, nepříbuznou se současnými živočichy. Na druhé straně však například Simon Conway, paleontolog Cambridgeské univerzity, identifikoval řadu pozdějších kambrických živočichů jako potomky ediakarské fauny[3].

Zástupci:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Geological time gets a new period: http://news.bbc.co.uk/1/hi/sci/tech/3721481.stm
  2. a b http://www.peripatus.gen.nz/paleontology/Vendian.html
  3. a b GOULD, Jay (ed.). Dějiny planety země. Praha : Columbus, 1998.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]