Ústecká hvězdárna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ústecká (Telnická) hvězdárna
Ústecká hvězdárna.jpg
Účel stavby

Hvězdárna a meteorologická stanice (v současnosti ruina)

Základní informace
ArchitektRichard Wagner
Výstavba1929
StavitelFrantišek Eis
StavebníkSdružení přátel hvězdárny Německé univerzity v Praze / Vereinigung von Freunden der Sternwarte der Deutsche Universität in Prag
Současný majitelVít Musílek
Poloha
AdresaLiboňov, ČeskoČesko Česko
Nadmořská výška480 m n. m.
Souřadnice
Další informace
Webhttps://skyhomes.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Libonov hvezdarna.jpg

Ústecká hvězdárna je zaniklé astronomické zařízení v obci Liboňov, která je částí obce Telnice v okrese Ústí nad Labem, na východě Ústeckého kraje. Hvězdárna byla dokončena v roce 1929 a od roku 2022 ji obnovuje ústecký podnikatel Vít Musílek.

V roce 1924 získala pražská Německá univerzita darem od velkostatkáře Ledeburga pozemek v Krušných horách nedaleko Telnice, aby na místě postavila hvězdárnu.[zdroj?] Toto místo se později stalo jedním z technologicky nejvyspělejších míst v oboru astronomie a meteorologie. Samotná hvězdárna měla i nepřímé spojení s Albertem Einsteinem.

Založení[editovat | editovat zdroj]

V únoru roku 1929 byl založen spolek s názvem „Sdružení přátel hvězdárny Německé univerzity v Praze" (německy Vereinigung von Freunden der Sternwarte der Deutsche Universität in Prag). Cílem spolku bylo umožnit prostřednictvím soukromých prostředků univerzitě vědeckou činnost na univerzitní hvězdárně a její observatoři v Liboňově.

Na jaře 1929 zakoupil spolek v Liboňově pozemek[zdroj?] o ploše 2.800 m² ve výši 480 m n.m. na jižním svahu Krušných hor, a téhož roku tu byla postavena hvězdárna (9 m dlouhá a 5 m široká), která byla opatřena všemi tehdy moderními přístroji k pozorování oblohy i počasí. Šlo o stavbu z pískovce podle návrhu projektanta Františka Eise z Ústí nad Labem, stavitelem byl Richard Wagner z Varvažova (syn Karla Wagnera, který postavil v roce 1913 rozhlednu na Nakléřovské výšině). Výhodou observatoře bylo na rozdíl od Prahy čisté ovzduší bez kouře a prachu a absence světelného znečištění městským osvětlením.

Budova a vybavení[editovat | editovat zdroj]

Podélná osa byla orientovaná ve východo-západním směru. Vchod do budovy byl z východu a ústil do malé předsíně o velikosti 1,1 x 2,75 m. Za předsíní byl pokoj s oknem na jih. Obojí bylo kryté plochou střechou. Pak následovala vlastní pozorovatelna o velikosti 5 x 4 m, krytá půlkruhovou střechou o průměru 5 m. Dvě třetiny střechy ležely na rolnách a kolejnicích. Střecha mohla být prostřednictvím mechanického pohonu vysunuta tak, že se vytvořila až 2 m široká mezera. Uprostřed místnosti byla na 1,55 m vysokém zakotveném betonovém sloupu 200 kg těžká mramorová deska, na které spočíval měřicí přístroj, zjišťující průchod souhvězdí poledníkem. Průměr čočky objektivu byl 6,8 cm a umožňoval 74násobné zvětšení. Tento měřící přístroj předtím doprovázel od června 1882 do srpna 1883 rakouskou polární expedici v Grónském moři na ostrov Jan Mayen.

V roce 1931 byla hvězdárna vybavena přístroji přenesenými ze zrušené historické observatoře z Klementina. Zařízení zahrnovalo dalekohled s objektivem o průměru 160 mm, dva termometry, dešťoměr, hygrometr a sněhoměr. Hvězdárna byla také opatřena dalekohledem s objektivem čočky 16 cm zvětšujícím 300krát. Dalekohled byl využíván především k měření jasnosti hvězd. Výrobcem tohoto dalekohledu i dalších měřicích přístrojů byla firma Steinheil z Mnichova. Přibližně 15 m jižně od hlavní budovy na 1,8 m vysoké konstrukci bylo zařízení pro měření meteorologických údajů – teploty, vlhkosti a teplotního maxima a minima. V areálu bylo také umístěno zařízení pro měření doby slunečního svitu a dešťových, případně sněhových srážek.

V létě 1930 byl 40 m severně vybudován sklípek s vchodem z východu pro měření magnetické deklinace.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V létě 1930 přikoupila při západním okraji areálu společnost dalších 1 145 m² pozemku.[1]

Za 2. světové války hvězdárnu využívala pro svou vědecko-výzkumnou práci Německá horní škola v Duchcově k měření magnetického pole Země pro účely důlně-měřických prací v dolech podkrušnohorských revírů. Škola zakoupila a instalovala chronometr pro přesná stanovení astronomického azimutu dolů a v dubnu 1942 zahájila první deklinační měření. V prosinci následujícího roku byl ve sklepě hvězdárny instalován deklinační variometr vlastní konstrukce a započala zkušební pozorování variability magnetické deklinace se třemi odečty denně.

První osazenstvo tvořili pozorovatelé Dr. Josef Mrázek a Dr. Rudolf Tschilschke. Asistent Mrázek se po vybudování observatoře přestěhoval do Telnice (bydlel s manželkou v Telnici čp. 59). Pozoroval hlavně proměnné hvězdy a zpracovával pozorování kulminací z let 1910–1917. Mimo to prováděl magnetická a meteorologická měření. V letech 1924–1945 hvězdárnu spravoval. Hvězdárna tou dobou[kdy?] nutně potřebovala rekonstrukci: střecha byla prohnilá a hrozila zřícením, chyběla přípojka na elektrickou rozvodnou síť a svítilo se pomocí akumulátorů nabíjených ve vzdálené vesnici. Werner Schaub (12. září 1940 se díky listině, která byla podepsána Hitlerem, stal profesorem astronomie) nechal budovu zrestaurovat a zřídit pro hvězdárnu samostatný transformátor vysokého napětí. Dále byl zakoupen fotometr (původně vypůjčený z Askanie), měřičský stůl, moderní 1-metrový meridiánový dalekohled a nové hodiny od firmy Strasser & Rohde. Z dalších finančních prostředků byla koupena knihovna z pozůstalosti profesora Julia Bauschingera (1860–1934), německého astronoma.

Po Tschiltskeho náhlé smrti 10. října 1933 zůstalo jeho místo několik dalších let neobsazeno. Erwin Finlay-Freundlich, spolupracovník a přítel Alberta Einsteina a krátce i profesor astronomie na Karlově univerzitě v Praze, po příchodu do Prahy z Istanbulu (v roce 1937) zastavil magnetická a meteorologická pozorování na hvězdárně, ale meteorologická pozorování na žádost Československého státního meteorologického ústavu obnovil. Za války sloužila hvězdárna i jako meteorologická stanice a doplněk pozorovací stanice na protiležící Milešovce.[2] Před 2. světovou válkou byl ředitelem observatoře na Milešovce prof. dr. Leo Wenzel Pollak (1888–1964), přednosta Geofyzikálního ústavu Německé univerzity v Praze.[3] Po obsazení pohraničí v roce 1938 převzal observatoř na Milešovce Říšský úřad pro meteorologickou službu, od července 1944 jako součást vojenské letecké služby.[4] V létě 1945 držel službu a hlásil výsledky denního měření meteorologickému ústavu v Praze Dr. Mrázek, který na Telnické observatoři zůstal až do své smrti v roce 1946.

Hvězdárna po válce[editovat | editovat zdroj]

Německá univerzita zanikla spolu s nacistickou říší 5. května 1945. Jako „ústav nepřátelský českému národu“ byla podle zákona 122/1945 Sb. 76 právně zrušena dekretem prezidenta Edvarda Beneše z 18. října 1945 se zpětnou platností k 17. listopadu 1939. Vědecké ústavy, jejich zařízení a veškerý majetek připadly Univerzitě Karlově. Profesor Guth a docent Link odvezli na podzim téhož roku veškeré vybavení německého Astronomického ústavu (přístroje z hvězdárny v Telnici a z větší části zachovanou knihovnu z Lucemburské ulice) do Ondřejova (traduje se, že už v květnu 1945 projel přes hranice koňský povoz naložený slámou, pod níž se skrývalo nejcennější zařízení liboňovské hvězdárny). Hvězdárna v Liboňově koncem roku 1945 zanikla, observatoř převzal podnik Státní lesy. Ten v roce 1951 pronajal chátrající budovu jako rekreační objekt. O rok později žádal o přidělení hvězdárny školský referát v Ústí nad Labem, v červnu 1953 byl objekt přidělen znovu k rekreačním účelům Jiřímu Auředníkovi a Miloslavu Skálovi. 31. května 1954 byla hvězdárna přidělena n. p. Meva pro účely civilní obrany. Již v září 1956 byla hvězdárna pronajata Jarmile Kubíčkové ze Střekova. Přibližně v letech 1960–1969 na hvězdárně pobývala rodina Františka Adama a rodina Eduarda Taškeho, byla používána jako chata a udržována.

Zánik hvězdárny[editovat | editovat zdroj]

Později se stavby ujala Trampská osada Raraši, která se o hvězdárnu nestarala, a po roce 1970 už další nájemce nechal hvězdárnu zchátrat. V roce 1977 ještě uvažovali ústečtí amatérští hvězdáři o její opravě, ale nezískali ji do nájmu. Na místě budovy, která v sobě zahrnovala observatoř, hvězdárnu a meteorologickou stanici, zůstal jen obrys základů uprostřed lesa.

Obnova[editovat | editovat zdroj]

V lednu roku 2022 se svou přítelkyní Viky Yang pozemek hvězdárny zakoupil Vít Musílek, který má v plánu hvězdárnu zrekonstruovat do jejího původního stavu v roce 1929 a nabídnout ji veřejnosti k pozorování hvězd, výletům i vzdělávání a univerzitám k vědeckým účelům. Strávil šest měsíců hledáním archivních materiálů a podařilo se najít nejen původní plány hvězdárny, ale i dobový hvězdářský teleskop, který se stále nachází na hvězdárně v Ondřejově.[5][6][7][8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Köhler (1930), s. 145
  2. (Kol. 1944, s. 46)
  3. Hromová hora Milešovka. vesmir.cz [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné online. 
  4. Štekl (2005), s. 44
  5. Majitel rozpadlé hvězdárny v Liboňově ji chce opravit do funkční podoby. ČTK [online]. 2022-04-22. Dostupné online. 
  6. VORLÍČEK, Janni. Před ruinou hvězdárny Ústečan málem utekl. Dnes hledá podporu pro její záchranu. Ústecký deník [online]. 2022-02-23. Dostupné online. 
  7. VORLÍČEK, Janni. Telnickou hvězdárnu doplní neviditelný dům a možná i obytné bubliny. Ústecký deník [online]. 2022-04-11. Dostupné online. 
  8. PŘIBYL, Pavel. Nadšenci plánují v Krušných horách obnovit hvězdárnu z roku 1929. iDNES.cz [online]. 2022-04-07. Dostupné online. 
  9. Hvězdárna v Liboňově by se v budoucnu měla opět zprovoznit. Náš Region [online]. 2022-04-02. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MADĚRA, Ferdinand. Obec Telnice a místní část Liboňov a Varvažov. [s.l.]: [s.n.], 2010. 228 s. 
  • KÖHLER, Rudolf. Die Sternwarte in Liebsdorf – Tellnitz. Beiträge zur Heimatkunde des Aussig-Karbitzer Bezirkes, Ústí nad Labem. 1930, roč. 10, čís. 4, s. 145–149. 
  • RUCKÝ, Pavel; BUREŠ, Jiří; MIKUŠEK, Eduard. Sondy do dějin horních škol v Duchcově. Duchcov: [s.n.], 2019. S. 92–93. 
  • SLAVÍK, Václav; KÖRNER, Jaroslav. Na Ústecku byla kdysi hvězdárna…. Orion – občasník AK při ODKP v Ústí nad Labem. Roč. 1979, čís. 2, s. 21–25. 
  • DOUBRAVA, Jaroslav. Obec Telnice a místní část Liboňov a Varvažov. [s.l.]: [s.n.], 2008. 
  • HYKLOVÁ, Petra. Astronomický výzkum na Karlově univerzitě v Praze od roku 1882 do současnosti. Praha, 2017. rigorózní práce. Matematicko-fyzikální fakulta UK. Vedoucí práce Martin Šolc. Dostupné online.
  • ŠTEKL, Josef. Milešovka a milešovský region. 1. vyd. Praha: Academia, 2005. 189 s. ISBN 80-200-1376-8. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]