Sněhoměr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sněhoměr

Sněhoměr je typ přístroje, který používají meteorologové a hydrologové ke shromažďování a měření množství pevných srážek po stanovenou dobu. Pomocí tohoto přístroje se měří výška celkové sněhové pokrývky a její vodní hodnoty. K sněhoměru se také často připojují i jiná zařízení, jako je vlhkoměr, srážkoměr, měřidlo rychlosti a směru větru, teploměr či tlakoměr.[1]

Sněhoměr obsahuje:

  1. měděnou záchytnou nádobu
  2. samotné měřidlo ve tvaru trychtýře
  3. odměrnou lať nebo stojan s čidly

nebo

  1. plochu na měření váhy sněhu
  2. odměrnou lať nebo stojan s čidly

Historie[editovat | editovat zdroj]

První použití sněhoměrů byly srážkoměry, které byly široce používány v roce 1247 během dynastie Sung ke sběru meteorologických dat. Čínský matematik a vynálezce Song Qin Jiushao zaznamenává použití měření shromažďování deště a sněhu v matematickém pojednání Songovo Matematické pojednání v devíti oddílech. Kniha pojednává o použití velkých kuželovitých nebo sudovitých sněhových měřidel vyrobených z bambusu umístěných v horských průsmycích a náhorních plošinách, o nichž se spekuluje, že byly poprvé zmiňovány při měření sněhu.[2][3]

Vodní hodnoty sněhové pokrývky[editovat | editovat zdroj]

Vzorek z celkové sněhové pokrývky buď rozpustí, nebo se zváží ve váhovém sněhoměru, který je základním přístrojem na profesionálních stanicích a i na některých klimatologických stanicích. Rozpuštěný sníh se změří jako kapalné srážky ve srážkoměru. Může se také využívat sněhový polštář.[1]

Sněhový polštář[editovat | editovat zdroj]

Na zemi je buď umístěn „polštář“ s nemrznoucí směsí, kde se měří tlak, který vyvine napadlý sníh, nebo deska s tenzometrickými vahami. Okolo jsou většinou umístěny měřidla, která měří výšku sněhové pokrývky. Měřící plocha je mezi 2 až 16m² ve tvaru kruhu, čtverce, obdélníku nebo šestihranu.[1]

Výška sněhu[editovat | editovat zdroj]

Výška sněhu se měří pomocí odměrné tyče s centimetrovou stupnicí. Tyč se zabodne kolmo do země s nulou přesně u země, na místě, kde se netvoří žádné sněhové jazyky ani závěje. Lze ji měřit také automatickým zařízením, které se využívá odrazu nebo útlumu vyslaného paprsku z různé výšky od země (laserové senzory, ultrasonická čidla).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c http://slovnik.cmes.cz/heslo/3449
  2. STRANGEWAYS, Ian. Precipitation: Theory, Measurement and Distribution. [s.l.]: Cambridge University Press, 2011. ISBN 978-0521172929. S. 140. 
  3. SELIN, Helaine. Encyclopaedia of the History of Science, Technology, and Medicine in Non-Western Cultures. 2nd. vyd. [s.l.]: Springer, 2008. ISBN 978-1402045592. S. 736. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]