Únorová stávka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zatýkání amsterdamských Židů nacisty (únor 1941, náměstí Jonas Daniël Meijerplein)
Němečtí vojáci během razie (náměstí Jonas Daniël Meijerplein)

Únorová stávka (nizozemsky Februaristaking) byla generální stávka v nacisty okupovaném Nizozemsku, kterou organizovala tehdy nelegální Komunistická strana Nizozemska na obranu pronásledovaných nizozemských Židů a jako vyjádření nesouhlasu s protižidovskými opatřeními a činností nacistů obecně.

Stávka propukla v reakci na zatýkání a pogromy, které Němci zorganizovali v židovské čtvrti v Amsterdamu. Začala 25. února 1941 a trvala dva dny; 26. února se do stávky zapojilo 300 000 lidí. Stávka byla po třech dnech Němci tvrdě potlačena.[1]

Šlo o jediný masový protest proti deportacím Židů, který organizovali nežidé.[2] Únorová stávka je také někdy nesprávně považována za první veřejný protest proti nacistům v Němci okupované Evropě[3] (první veřejný protest proběhl 28. října 1939 v Praze).

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1940 se Nizozemsko vzdalo nacistickému Německu a první protižidovská opatření vešla v platnost v červnu 1940. V listopadu 1940 byli Židé odstraněni z veřejných funkcí, včetně univerzit, což vedlo k studentským protestům v Leidenu a jiných městech. Současně došlo k rostoucímu pocitu neklidu mezi amsterdamskými dělníky, zejména pracovníky v loděnicích Amsterdam-Noord, kterým bylo vyhrožováno posláním na nucené práce do Německa.

Příčina[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k růstu napětí se nizozemská pronacistická strana NSB a její polovojenské křídlo WA (Weerbaarheidsafdeling – obranná sekce) podílely na sérii provokací v židovských čtvrtích v Amsterdamu. To nakonec vedlo k řadě pouličních bitek mezi WA a židovskými skupinami sebeobrany a jejich příznivci. Při jedné z nich, 11. února 1941 na náměstí Waterlooplein, byl vážně zraněn člen WA Hendrik Koot, který na následky zranění 14. února zemřel.

V reakci na to 12. února němečtí vojáci za pomoci nizozemské policie obklíčili starou židovskou čtvrť a oddělili ji od zbytku města ostnatým drátem, zvedli mosty a zavedli policejní kontrolní stanoviště. Nežidům byl vstup zakázán.

19. února německá Grüne Polizei vtrhla do zmrzlinového salónu Koco v ulici Van Woustraat. V následném boji bylo několik policistů zraněno. Probíhaly i další potyčky. Pomsta za tyto události přišla o víkendu ve dnech 22. a 23. února, kdy Němci uskutečnili rozsáhlý pogrom. 425 židovských mužů ve věku 20–35 let bylo vzato jako rukojmí, uvězněno v Kamp Schoorl a nakonec posláno do koncentračních táborů Buchenwald a Mauthausen, kde většina z nich během prvního roku zemřela. Ze všech 425 mužů válku přežili pouze dva.

Leták oznamující stávku

Stávka[editovat | editovat zdroj]

Po tomto pogromu se 24. února na náměstí Noordermarkt konala organizační schůzka k uspořádání stávky na protest proti pogromu a nucené práci v Německu. Příští ráno se po celém městě objevily letáky volající ke stávce, tištěné a šířené Němci zakázanou Komunistickou stranou Nizozemska. Prvními stávkujícími byli řidiči tramvají, následovaní dalšími pracovníky městských služeb, přidaly se také firmy jako De Bijenkorf a školy. Nakonec se do stávky zapojilo 300 000 lidí. Většina města se úplně zastavila, což bylo pro Němce nečekané.[2] Ačkoli k potlačení stávky Němci okamžitě učinili různá opatření, stávka se stále spontánně rozrůstala, jelikož jiní dělníci následovali příklad řidičů tramvají. Přidaly se oblasti jako Zaanstad, Kennemerland (na západě), Bussum, Hilversum a Utrecht (na východě a jihu).

Stávka netrvala dlouho. Do 27. února byla většina projevů stávky potlačena německou policií. 9 stávkujících bylo zabito, desítky vážně zraněny a mnoho lidí uvězněno. Několik organizátorů stávky bylo bezprostředně po stávce zatčeno a posléze zastřeleno.[4][5]

Ačkoli byla stávka v konečném důsledku neúspěšná, zůstává významnou tím, že šlo o první a jedinou přímou akci proti nacistickému zacházení se Židy v Evropě.

De Dokwerker (Dokař), památník stávky na náměstí Jonas Daniël Meijerplein v Amsterdamu

Připomínání[editovat | editovat zdroj]

Stávka se připomíná každý rok 25. února u památníku stávky, sochy dokaře, vztyčené v roce 1951 a odhalené v prosinci 1952. Socha byla vyrobena nizozemským sochařem Mari Andriessenem. Vzpomínkové akce se účastní všechny politické strany, jakož i orgány městské veřejné dopravy a spolky přeživších holokaustu.

25. února 2016, při 75. výročí stávky, se v Amsterdamu symbolicky na minutu zastavila tramvajová doprava, protože právě od řidičů tramvají se stávka šířila městem.[2][6]

Podobné stávky[editovat | editovat zdroj]

Dalšími stávkami za války byly v Nizozemsku studentské stávky v listopadu 1941 a poté velké stávky v dubnu a květnu v roce 1943, které zahájily období skrytého ozbrojeného odporu v celostátním měřítku.

Ve zbytku nacisty okupované Evropy stávkovali ještě Řekové v dubnu 1942, Dánové od léta roku 1943, Lucemburčané v srpnu 1942, Belgičané v květnu 1941, Norové v září 1941 a severofrancouzští horníci v květnu a červnu 1941. Nizozemská únorová stávka z roku 1941 tak byla první, navíc jediná zaměřená proti perzekuci Židů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku February strike na anglické Wikipedii.

  1. Amsterdam. The Holocaust Encyclopedia [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Amsterdam marks anniversary of 1941 mass strike in support of Jews. World Jewish Congress [online]. 2016-02-25 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. GREEN, David B. 1941: The Dutch strike against Nazi abuses of Jews. Haaretz [online]. 2016-02-25 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. On this day in 1941: anti-Nazi February strike in Holland. ROAR Magazine [online]. 2016-02-25 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. STAAKT!!! STAAKT!!! STAAKT!!!. Amsterdamem česky [online]. 2016-02-22 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  6. V Amsterdamu zastaví tramvaje na památky stávky proti nacistické perzekuci Židů. Židovské listy [online]. 2016-02-23 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]