Únik kyanidu v Baia Mare

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Únik kyanidu v Baia Mare
Mrtvé ryby v řece Tisa
Mrtvé ryby v řece Tisa
StátRumunsko, Maďarsko, Srbsko
Místořeky Szamos, Tisa a Dunaj
Druh událostiprotržení přehrady a únik toxických látek do vody
Datumleden-únor 2000
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Únik kyanidu v Baia Mare byla ekologická katastrofa. ke které došlo počátkem roku 2000 v povodí řek Tisa a Dunaj. Dne 30. ledna 2000 se protrhla přehrada u zlatého dolu Aurul v blízkosti rumunského města Baia Mare a do řeky Szamos uniklo přibližně 100 000 krychlových metrů odpadní vody silně kontaminované kyanidy a těžkými kovy. Událost bývá označována za nejhorší ekologickou katastrofu v Evropě od havárie v jaderné elektrárně Černobyl.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Kyanidové loužení je těžební metoda, která využívá schopnosti kyanidu vázat na sebe atomy zlata a převést je do roztoku, ze kterého lze následně poměrně snadno zlato vysrážet. Touto metodou se získává ročně více než devadesát procent celosvětové produkce zlata.[1][2] Kyanidy jsou ovšem vysoce toxické. Při tomto způsobu těžby vzniká velký objem nebezpečného odpadu s obsahem jedovatých látek, proto je kyanidové loužení v některých zemích zákonem zakázáno.[2] Rumunsko k těmto zemím nepatří.

Důlní společnost Aurul byla společným podnikem australské společnosti Esmeralda Exploration a rumunské vlády.[3] Zlatý důl v blízkosti severorumunského města Baia Mare byl budován od roku 1997 a těžba v něm byla zahájena v dubnu 1999.[1] Těžba zlata zde probíhala právě za pomoci kyanidového loužení.

Odpad po těžbě, kontaminovaná voda, byla shromažďována v blízké přehradní nádrži.[3]

Protržení hráze[editovat | editovat zdroj]

V noci 30. ledna 2000 se protrhla hráz přehradní nádrže zadržující kontaminovanou vodu a zhruba 300 000 kubických metrů vody obsahující asi 300 tun kyanidů uniklo do blízké říčky Craica, odkud se kontaminace šířila dále a postupně zasáhla řeky Lăpuș, Szamos, Tisa a nakonec Dunaj.

Společnost Esmeralda Exploration označila za viníka protržení hráze silné sněžení.

Následky[editovat | editovat zdroj]

Naměřené hodnoty koncentrace kyanidu v řekách na území Maďarska ve dnech po havárii
Řeka Místo Datum Koncentrace
Szamos Csenger 1. 2. 2000 32,6 mg/l
Tisa Lónya 3. 2. 2000 13,5 mg/l
Tisa Tiszalök 5. 2. 2000 3,7 mg/l
Tisa nad Kisköre 8. 2. 2000 3,8 mg/l
Tisa Szolnok 9. 2. 2000 3,2 mg/l
Tisa Segedín - Tápé 11. 2. 2000 2,2 mg/l
Tisa Tiszasziget 11. 2. 2000 1,49 mg/l
povolená koncentrace je 0,1 miligramu na litr
Zdroj: [1]

Řeka Szamos ústí do Tisy a dále do Dunaje. Koncentrace kyanidu v místě nehody dosáhla 7800 miligramů na litr, zatímco přípustná úroveň je 0,1 miligramu na litr.[4] Ve stovky kilometrů dlouhém maďarském úseku řeky Tisy uhynulo prakticky vše živé, bylo ohroženo zásobování pitnou vodou pro 2,5 milionu lidí a o práci přišlo 15 000 rybářů.[5] V srbském úseku Tisy uhynulo asi 80 % vodních organismů.[5] Celkově bylo z řeky vyloveno přes 2000 tun mrtvých ryb.

Otravou bylo postiženo celkem 62 druhů ryb a 20 zákonem chráněných druhů.[5] Rumunská vláda popírala vinu s tím, že za úhyn mohou mrazy. V Maďarsku pomáhali s odstraňováním mrtvých ryb dobrovolníci, aby se zabránilo dalšímu šíření jedů potravním řetězcem, jelikož byly zaznamenány případy lišek, vyder a orlovců pošlých po požití mrtvých ryb.

Poté, co kontaminace dosáhla Dunaje, velký objem vody tekoucí řekou jed výrazně naředil, i přesto byl stále v některých úsecích naměřen dvaceti- až padesátinásobek povoleného limitu.

Zhruba dva roky po katastrofě se říční systém začal vzpamatovávat, avšak stále byl daleko od původního stavu. Podle maďarských rybářů byly úlovky z roku 2002 ve srovnání s úlovky před katastrofou zhruba pětinové.

Následné úniky[editovat | editovat zdroj]

Zhruba pět měsíců po katastrofě došlo v oblasti k dalšímu úniku kontaminované vody, tentokrát s obsahem těžkých kovů. Po protržení hráze u Baia Borşa v župě Maramureš uniklo 20 000 kubických metrů vody kontaminované zinkem, mědí a olovem, která se dostala do Tisy.

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Předseda společnosti Esmeralda Exploration Brett Montgomery popřel zodpovědnost s tím, že následky úniku byly značně zveličeny a za úhyn ryb může nedostatek kyslíku v zamrzlé řece.

Mluvčí společnosti později prohlásil, že reportáže o následcích katastrofy z Maďarska a Srbska byly politicky motivované a ryby uhynuly následkem úniků jedů z průmyslových podniků podél Tisy, v důsledku dynamitových explozí užitých k lámání ledu na řece nebo prostě kvůli nečištěným splaškům vypouštěným přímo do řeky.

Maďarská vláda označila ukládání kyanidu v blízkosti řeky za šílenství a argumentovala, že počasí se dalo předvídat. Zpráva Evropské unie označila za příčinu katastrofy konstrukční chyby v dole.

Těžba v dole byla přes protesty maďarských úřadů po poměrně krátké době obnovena.

Soud[editovat | editovat zdroj]

Firma odmítla mimosoudní vyrovnání, Maďarsko proto podalo u soudu v Budapešti žalobu, kterou se domáhalo náhrady škod ve výši 28,5 miliardy forintů (asi 100 milionů dolarů). Soud začal v prosinci 2001.[4] V roce 2006 byl vydán předběžný rozsudek, který uznal firmu Transgold, nástupce Aurulu, zodpovědnou za způsobené škody. Mezitím však v Rumunsku skončilo s firmou Transgold vedené konkursní řízení, do kterého se maďarská strana nemohla přihlásit kvůli absenci pravomocného rozsudku s vyčíslením výše škody. Z důvodu zrušení firmy byl maďarský soud následně nucen soudní řízení ukončit kvůli neexistenci žalovaného.[6]

Mateřský koncern Esmeralda Exploration se dal prohlásit za nesolventní už krátce po podání žaloby a skončil také v konkursu.[4]

Obnova ekosystému v zasažených řekách[editovat | editovat zdroj]

Po katastrofě biologové odhadovali, že obnova stavů ryb potrvá 5 let a k plné obnově ekosystému bude potřeba 10 až 20 let. Proces ale postupoval rychleji. Stavy živočichů žijících u dna (mušle, korýši, larvy jepic a vážek) se vrátily na původní úroveň už po dvou letech a 95 % podvodního života se vrátilo do postižených úseků řek během 3 až 4 let. Obsah těžkých kovů v sedimentech však zůstával vysoký i po 10 letech.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b LN, dom. Za pomoci kyanidu se těží většina zlata [online]. Agris.cz, 2000-02-15 [cit. 2020-09-29]. Článek původně vyšel v Lidových novinách. Dostupné online. 
  2. a b BAROCH, Pavel. Firmy láká české zlato, těžbě překáží zákaz kyanidu. Aktuálně.cz [online]. 2012-10-07 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  3. a b Romania's poison dump. BBC News [online]. 2000-05-19 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  4. a b c Kyanid zničil před 20 lety ve dvou řekách většinu flóry i fauny. Ekolist.cz [online]. 2020-01-18 [cit. 2020-09-26]. Dostupné online. 
  5. a b c Death of a river. BBC News [online]. BBC, 2000-02-15 [cit. 2020-09-26]. Dostupné online. 
  6. A Minisztérium és az alá tartozó fejezetek/intézmények folyamatban lévő peres ügye [online]. 2010-05-15 [cit. 2020-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07. (maďarsky) 
  7. origo, MTI. Azonnal ölt: tíz éve történt a tiszai ciánszennyezés. Origo.hu [online]. 2010-01-30 [cit. 2020-09-29]. Dostupné v archivu. (maďarsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]