Úmluva o rozšíření území Hongkongu
| Úmluva o rozšíření území Hongkongu | |
|---|---|
| Druhá Pekingská smlouva | |
.png) | |
| Téma | Vrácení Hongkongu Číně |
| Data | |
| Uzavřeno | 9.6.1898 |
| Expirace | 1.7.1997 |
Úmluva o rozšíření území Hongkongu (tradiční čínština: 中英展拓香港界址專條, zjednodušená čínština: 中英展拓香港界址专条) jinak též známá jako Druhá pekingská smlouva byla smlouva o pronájmu území, podepsaná mezi říší Čching a Spojeným královstvím v Pekingu dne 9. června 1898. Spojené království si prostřednictvím této smlouvy bezplatně pronajalo území Nových teritorií včetně 235 ostrovů na 99 let.[1][2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Pozadí[editovat | editovat zdroj]
Po porážce Číny v první čínsko-japonské válce (1894-1895), si německá vláda vynutila u říše Čching devadesáti devítiletý pronájem koncese v zátoce Ťiao-čou pro svou lodní čerpací stanici. Tím byla zahájena řada podobných nájemních smluv s dalšími evropskými mocnostmi, jako např:
- Dne 27. března 1898 byla mezi Ruským impériem a říší Čching podepsána smlouva o pronájmu poloostrova Liao-tung, která Rusku poskytla pětadvacetiletý přístup k přístavu Lü-šun-kchou, v té době též známého jako Port Artur, na podporu ruských zájmů v Mandžusku.
- Dne 10. dubna 1898 podepsaly Francie s říší Čching smlouvu o pronájmu Kuang-čou-wanu na 99 let, aby posílila pozice Francouzské Indočíny.
Převzetí Hongkongu Británií[editovat | editovat zdroj]
Ostrov Hongkong a přiléhající ostrov Ja-li čou získalo Spojené království do svého vlastnictví 29. srpna 1842 uzavřením Nankingské smlouvy, po výhře v první opiové válce (1839–1842). Poloostrov Kau-lung Čína postoupila 18. října 1860, po prohře v Druhé opiové válce (1856–1860), První smlouvou z Pekingu. A území Nových teritorií pronajala Čína Británii v 1898. V roce 1984 se Británie smluvně zavázala, že po vypršení smlouvy o pronájmu, vrátí celý Hongkong Číně. Tak se i stalo o půlnoci 30. června 1997, kdy zanikla korunní kolonie Britský Hongkong.[3]
Podmínky smlouvy[editovat | editovat zdroj]
Podle smlouvy byla území na sever od dnešní ulice Boundary Street a jižně od řeky Sham Chun včetně přiléhajících ostrovů, pronajata Spojenému království na 99 let bez Čínského nároku na nájemné. Z tohoto území bylo vyňato Kaulungské opevněné město, které zůstalo pod správou Číny.[4]
Následky a konec smlouvy[editovat | editovat zdroj]
Část půdy Nových teritorií zůstává nezastavěná a nachází se na ní prakticky veškerá zbývající zemědělská půda v Hongkongu. Protože se však městské čtvrti od 50. let 20. století přelidňovali, započal rozvoj satelitních měst v Nových teritoriích a to do takové míry, že v nich nyní žije mírná nadpolovina obyvatel.[5] Z tohoto důvodu nebylo možné vrátit pouze pronajatou oblast Nových teritorií, protože by došlo k rozdělení Hongkongu na dvě části. Číňané také začali tlačit na Brity, aby vrátili Hongkong celý, protože již neakceptují tzv. nerovné smlouvy, které jim vnutily koloniální mocnosti.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Convention for the Extension of Hong Kong Territory na anglické Wikipedii a History of Hong Kong na anglické Wikipedii.
- ↑ A Century of Resilient Tradition: Exhibition of the Republic of China's Diplomatic Archives Lessons of History [online]. National Palace Museum [cit. 2023-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Lease of the New Territories [online]. [cit. 2023-11-24]. Dostupné online.
- ↑ GHAI, Yash P. Hong Kong's New Constitutional Order: The Resumption of Chinese Sovereignty and the Basic Law. [s.l.]: Hong Kong University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 962-209-463-5.
- ↑ Timeline [online]. [cit. 2023-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z [www.hkjournal.org/timeline/timeline1800s.html originálu].
- ↑ 2011 Population Census - Fact Sheet for New Territories [online]. [cit. 2023-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Úmluva o rozšíření území Hongkongu na Wikimedia Commons
