Úštěcký potok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Úštěcký potok
Základní informace
Délka toku31,54 km
Plocha povodí216,78 km²
Průměrný průtok1,03 m³/s
SvětadílEvropa
Pramen
Ústí
Protéká
Česko (Ústecký kraj – okres Litoměřice)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Úštěcký potok je vodní tokokrese Litoměřice. Je dlouhý 31,54 kilometru a plocha jeho povodí měří 216,78 km². Pramení v Českém středohoří, protéká Ralskou pahorkatinou a v Dolnooharské tabuli se vlévá do Labe.

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Potok pramení v Českém středohoří v nadmořské výšce 526,78[1] metrů asi 500 metrů jižně od Mukařova. Od pramene teče směrem k jihovýchodu. Pod Brusovem opouští České středohoří a vtéká do Ralské pahorkatiny. Postupně sbírá vodu z drobných přítoků, z nichž jediný pojmenovaný je Konojedský potok, který se do Úštěckého vlévá zleva u Dubičné. Dalším levostranným přítokem je Blíževedelský potok a v těsné blízkosti jeho ústí se nachází také ústí Ličenického potoka.[2]

Oba soutoky se nachází jižně od Lukova a Úštěcký potok pod nimi mění směr k jihozápadu. Protéká podél východní a jižní strany Úštěka. Na jižním okraji města se nachází soutok s Loubním potokem a přibližně o jeden kilometru dále po proudu se do Úštěckého potoka vlévá Hrádecký potok. Potok dále pokračuje na jih k Tetčiněvsi, protéká Rochovem a Vědlicemi, za kterými se stáčí na západ k Drahobuzi, kde zprava přijímá menší Studený potok.[2]

Na severním okraji Svařenic Úštěcký potok překračuje hranici Dolnooharské tabule. Tou protéká směrem k západu a jižně od Polep se do něj na říčním kilometru 27,34 zleva vlévá jeho největší přítok Obrtka. Krátce před ústím těsně míjí vesnici Okna, za kterou se v nadmořské výšce 145,23 metrů[1] vlévá zprava do Labe na jeho říčním kilometru 799,55.[1][2]

Povodí[editovat | editovat zdroj]

Úštěcký potok je tokem druhého řádu a patří k povodí Labe. Povodí Úštěckého potoka měří 216,78 km². Nachází se v něm vodní plochy s celkovou rozlohou 82,11 hektarů, z nichž největší je rybník Chmelař u Úštěka s rozlohou 61,35 hektaru.[1] Tři čtvrtiny toku mají sklonitost do 10 ‰. Střední sklon toku je 12,1 ‰. Sklony svahů se v povodí nejčastěji pohybují v rozmezích od dvou do patnácti stupňů.[3]

Hydrologické údaje[editovat | editovat zdroj]

Potok ve Svařenici

Průměrný průtok Úštěckého potoka v hlásném profilu Vědlice na říčním kilometru 11,8 je 0,33 m³/s.[4] Průměrný průtok v ústí do Labe je asi 1 m³/s.[5]

N-leté průtoky potoka (hlásný profil Vědlice)[4]
N 1 5 10 50 100
Průtok
(m³/s)
4,8 11,9 16,6 26,8 32,7

Mlýny[editovat | editovat zdroj]

Mlýny jsou seřazeny po směru toku potoka/řeky.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

V nivě Úštěckého potoka bylo zjištěno 71 druhů měkkýšů: 62 druhů suchozemských plžů, 7 druhů sladkovodních plžů a 2 druhy mlžů.[6]

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Základní charakteristiky Úštěckého potoka a jeho povodí 1 [online]. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. 
  2. a b c CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. 
  3. Základní charakteristiky Úštěckého potoka a jeho povodí 2 [online]. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. 
  4. a b Základní údaje o vodních tocích na území města Úštěk [online]. Město Úštěk [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. 
  5. KESTŘÁNEK, Jaroslav; KŘÍŽ, Hubert; NOVOTNÝ, Stanislav; PÍŠE, Jan; VLČEK, Vladimír. Vodní toky a nádrže. 1. vyd. Praha: Academia, 1984. 316 s. (Zeměpisný lexikon ČSR). Heslo Úštěcký potok, s. 282. 
  6. HORÁČKOVÁ, Jitka; LOŽEK, Vojen; JUŘIČKOVÁ, Lucie. Nivní malakofauna povodí Úštěckého potoka a její vývoj během holocénu [The floodplain mollusc fauna of the Úštěcký Brook catchment basin and its development during the Holocene (North Bohemia, Czech Republic)]. Malacologica Bohemoslovaca. 2013-03-15, roč. 12, s. 26–39. Dostupné online [cit. 2022-03-28]. ISSN 1336-6939. DOI 10.5817/MaB2013-12-26. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]