Přeskočit na obsah

SMS Kaiserin Elisabeth: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Přejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
založení
(Žádný rozdíl)

Verze z 5. 9. 2009, 00:21

Šablona:Infobox Válečná loď

SMS Kaiserin Elisabeth byl chráněný křižník rakousko-uherského námořnictva, druhá postavená loď třídy Kaiser Franz Joseph I.

Loď byla postavena námořním arzenálem v Pule.[1] Neobvykle silná torpédová výzbroj vedla k tomu, že křižníky této třídy byly zpočátku označovány Torpedo-Rammschiff.[2]

Konstrukce

Lod měla dva komíny a dva stěžně. Po dokončení tvořily hlavní výzbroj dva 240mm kanóny firmy Krupp, umístěné v jednohlavňových věžích, z nichž jedna byla na přídi a druhá na zádi. V kasematech na bocích trupu bylo šest 150mm kanónů, které doplňovalo šestnáct 47mm a dva 66mm kanóny. Torpédometů bylo šest. V roce 1906 byla loď modernizována a obě 240mm děla nahradila 150mm děla z plzeňské Škodovky (plzeňská děla nahradila všechna děla s výjimkou čtyř 150mm kaónů v bočních kasematech).[2][3] Děla Kaiserin Elisabeth chránily jen 50mm silné štíty, zatímco pro dvě nová děla lodi Kaiser Franz Joseph I. byly použity dělové věže.[4]

Lodě měly čtyři kotle, dva trojčinné expanzní parní stroje o výkonu 8000 HP, které roztáčely dva lodní šrouby. Zásoba uhlí byla 650 tun a dosah lodí 3000 námořních mil. Nejvyšší rychlost byla 19 uzlů.[5]

Základem pancéřování byla pro chráněné křižníky obvyklá 57mm silná pancéřová paluba pod čárou ponoru, chránící strojovny, kotelny a muniční sklady. Velitelskou věž chránil 90mm pancíř a stejně silný pancíř měly i barbety 150mm děl.[5]

Operační služba

Na svou první zámořskou plavbu Kaiserin Elisabeth odplula v roce 1892, když vedla Františka Ferdinanda d'Este do japonské Jokohamy. Do Asie se pak loď často vracela. V letech 1900–1902 byla nasazena při potlačování Boxerského povstání v Číně.[3]

Křižník Kaiserin Elisabeth se na počátku první světové války nacházel na Dálném Východě v čínském přístavu Tschif a velení Rakousko-uherského námořnictva příliš nevědělo, jak s ním naložit.[3] Loď odplula do Němci drženého Tsingtaa, ale do právě vypuknuvší války mezi Německem a Japonskem se ale zapojit nemohl, protože Rakousko-uhersko zůstávalo mimo tento konflikt. Bylo rozhodnuto stáhnout posádku lodi do neutrální Číny, kde by zůstala internována do konce války, o které si všichni mysleli, že bude trvat jen velmi krátce. Ovšem po zmínce německého císaře Viléma o dobrém uplatnění křižníku při obraně přístavu byl rozkaz zrušen. Část posádky Kaiserin Elisabeth už ale byla v Číně a musela se na vlastní pěst vracet zpět, což se ale naprosté většině nakonec podařilo.[6]

Křižník se tedy zapojil do obrany jediné plnohodnotné německé námořní základny Čching-tao obležené japonskými vojsky. V přístavu se nacházely také německý křižník SMS Cormoran, dělové čluny třídy Iltis – SMS Iltis, SMS Jaguar, SMS Tiger, SMS Luchs, minonoska Lauting a torpédový člun S90.[7] Bitva o Čching-tao znamenala zánik všech těchto plavidel.

Z křižníku Kaiserin Elisabeth byla demontována všechna výzbroj kromě 150mm děl v kasematách a loď měla sloužit jako plovoucí baterie. Z vymontovaných děl byly postaveny tři pozemní baterie. Jedna baterie měla dvě moderní 152mm děla ze škodovky a zbylé používaly ráže 47 a 66 mm. Na zemi se do obrany přístavu zapojilo celkem 133 mužů z posádky křižníku.[8] Samotná loď pak až do vyčerpání munice podporovala obránce svou palbou.

Když se přiblížil pád základny, posádky jednotlivé lodě sami potopily (pouze torpédoborec S-90 se neúspěšně pokusil o únik, při kterém ale potopil starý japonský křižník).[9] Kaiserin Elisabeth byl potopen před přístavem dne 2. listopadu 1914. Posádka ho potopila otevřením Kingstonových ventilů a výbuchem na palubě uložených torpéd. Celá základna kapitulovala po nepřátelském průlomu o pět dní později.

Literatura

  • HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 140. 
  • NOVÁK, Jiří. Zkáza křižníku Kaiserin Elisabeth. Historie a plastikové modelářství. 1998, roč. VIII, čís. 3, s. 20–25. 

Reference

  1. ↑ KOSOUR, Ladislav. TŘÍDA KAISER FRANZ JOSEPH I [online]. Rev. 2009-08-12. Dostupné online. 
  2. ↑ a b HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. ISBN 28-058-86. S. 123. 
  3. ↑ a b c NOVÁK, Jiří. Zkáza křižníku Kaiserin Elisabeth. Historie a plastikové modelářství. 1998, roč. VIII, čís. 20, s. 20. [Dále jen Novák (1998)] Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „novak20“ použit vícekrát s různým obsahem
  4. ↑ Novák (1998), s. 24
  5. ↑ a b Novák (1998), s. 25
  6. ↑ Novák (1998), s. 21
  7. ↑ Za bojeschopné šlo pokládat pouze Kaiserin Elisabeth, Jaguar, S90 a minonosku Lauting.
  8. ↑ Novák (1998), s. 23
  9. ↑ HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. S. 237. 

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu SMS Kaiserin Elisabeth na Wikimedia Commons

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=SMS_Kaiserin_Elisabeth&oldid=4368343“