Wikipedista:Zuzka.ferova/editujte s odvahou

Právo na rodinu

Úvod

Právo na rodinu je jedním ze sociálních lidských práv deklarovaných Všeobecnou deklarací lidských práv a zakotvených v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a dalších mezinárodních dokumentech. Je jedním z výchozích principů práva sociálního zabezpečení a rodinného práva.

Rodina je chápána jako přirozená a základní jednotka společnosti. V tomto smyslu jsou státy zavázány zajistit zejména:

• nejširší možnou ochranu a pomoc rodině, zvláště k jejímu založení, a po dobu, kdy odpovídá za péči a výchovu nezletilých dětí,

• zvláštní ochranu matkám v přiměřeně dlouhém období před a po narození dítěte,

• zvláštní opatření pro ochranu a pomoc všem dětem a mládeži bez jakékoli diskriminace na základě rodinného původu nebo jiných podmínek, před hospodářským a sociálním vykořisťováním a před dětskou prací.

Právní ukotvení

Právo na rodinu vychází z lidských práv, které byly uznány Organizací spojených národů a vyhlášeny Všeobecnou deklarací lidských práv. Deklarace není závazným právním aktem, je dohodou, z které vycházejí další mezinárodní úmluvy. Závazné dokumenty vycházející z deklarace jsou tedy: Mezinárodní pak o občanských a politických právech a hlavně Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech

Dokument, který upravuje práva na mezinárodní úrovni a definuje tři základní oblasti práva na rodinu a to pomoc a ochranu rodině, která pečuje o děti, zvláštní ochrana matkám v čase kolem těhotenství a zvláštní ochranu dětí.

Článek 10. část III.

§ 1. Nejširší možná ochrana a pomoc by měla být poskytnuta rodině, která je přirozenou a základní jednotkou společnosti, zvláště k jejímu založení a po dobu, kdy odpovídá za péči a výchovu nezletilých dětí. 

§ 2. Zvláštní ochrana by měla být poskytována matkám v průběhu přiměřeného období před a po narození dítěte. Během tohoto období by pracujícím matkám měla být poskytnuta placená dovolená nebo dovolená s odpovídajícími požitky sociálního zabezpečení.

 § 3. Zvláštní opatření by měla být činěna pro ochranu a pomoc všem dětem a mládeži bez jakékoli diskriminace na základě rodinného původu nebo jiných podmínek. Děti a mládež by měly být ochraňovány před hospodářským a sociálním vykořisťováním. Jejich zaměstnávání prací, která by škodila jejich morálce nebo zdraví nebo byla nebezpečná jejich životu, nebo by mohla brzdit jejich normální vývoj, by měla být trestná podle zákona.

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech.

Jde o dokument, který upravuje mezinárodní právo. Definuje rodinu jako základní jednotku společnosti a z toho plynoucí právo na ochranu, také pojednává o ochraně práv dětí v článku číslo 24 v III. části dokumentu.

Článek 23. část III.

 §1. Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má právo na ochranu společnosti a státu.

 Právo na rodinu, je tedy součástí obou mezinárodních paktů, jak paktu o občanských a politických právech tak i paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Do legislativy České republiky se dostalo jako součást Listiny základních práv a svobod.

Listina základních práv svobod

Právo na rodinu se do české legislativy dostává skrz Listinu základních práv a svobod, která stanovuje ochranu rodiny, práva dětí, práva rodičů a zvláštní péči o těhotné ženy.

Článek 32

(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.

(2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky.

(3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.

(4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.

(5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.

Právo na rodinu v České republice

Výše zmíněné právní dokumenty (mezinárodní pakty a Listina základních práv a svobod) jsou pro Českou republiku závazné. Právní dokumenty deklarují povinnost státu pomáhat svým občanům v obtížných sociálních situacích a vychází z nich poskytování sociálních služeb, sociálního zabezpečení a také ochrana dětí a rodiny jako základní společenské jednotky.

 Realizace práva na rodinu v ČR je různorodá. Setkáme se s ní v sociálním právu ČR v systém sociálního zabezpečení v rámci prvního pilíře - systému sociálního pojištění jako nemocenské pojištění. Dále v druhém pilíř státní sociální podpory a soukromém právu. Zákony, které se věnují právu na rodinu jsou: zákon o státní sociální podpoře, občanský zákoník, zákon o sociálněprávní ochraně dítěte a trestní zákon.

Hlavními pojmy jsou ochrana a podpora.

• Ochrana zahrnuje povinnost bránit právo občanů na svobodu volby partnera při založení rodiny a proti rodinnému násilí.

•  Podporou státu se rozumí jeho povinnost podle potřeby rodinám poskytovat: rodinné poradenství a právní ochranu, dávky či daňové úlevy a další ekonomickou podporu, jako např. podporovat bydlení pro rodiny a podporovat rodiny v jejich úsilí o výchovu dětí i jinými vhodnými přiměřenými prostředky a relevantními službami.

Státní sociální podpora

Stát považuje rodinu za přirozenou základní jednotku společnosti, a proto se ji snaží podporovat a pomáhat. Hlavním smyslem ochrany a podpory rodiny je nejlepší zájem dítěte. Nástrojem státní politiky na podporu rodiny je zákon o státních sociálních dávkách, podle tohoto zákona se poskytují dávky:

• Přídavek na dítě
• Rodičovský příspěvek
• Příspěvek na bydlení
• Porodné
• Pohřebné

Přídavek na dítě

Jde o dávku poskytovanou rodinám s dětmi. Nárok mají rodiny s příjmem do 2,4 násobku životního minima. Životní minimum udává hranici příjmů, které jsou potřebné k zajištění výživy a ostatních základních potřeb. Přídavek na dítě se poskytuje ve třech možných výších v závislosti na věku dítěte. Účelem je přispět rodině k úhradě zvýšených nákladů spojených s výchovou dítěte a omezit tak snižování životní úrovně rodin s dětmi ve srovnání s bezdětnými rodinami.

Rodičovský příspěvek

Nárok na rodičovský příspěvek má rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně, celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, a to až do vyčerpání celkové částky 220 000 Kč, nejdéle do 4 let věku dítěte.

Příspěvek na bydlení

Je příspěvek, kterým stát pomáhá rodinám i jednotlivcům s nízkými příjmy na náklady spojené s bydlením. Nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu přihlášený v bytě k trvalému pobytu. Za předpokladu, že 30% příjmů rodiny nestačí na pokrytí nákladů na bydlení, také musí platit, že daných 30% příjmů je nižší než normativní náklady stanovené zákonem. Normativní náklady jsou takové náklady, které udávají průměrné náklady na bydlení podle velikosti obce a členů domácnosti včetně služeb a cen energií.

Porodné

Nárok na porodné má rodina, které se narodilo první nebo druhé živé dítě a jejíž příjem v kalendářním čtvrtletí předcházejícím narození dítěte byl nižší než 2,7 násobek životního minima rodiny. Výše porodného činí 13 000 Kč na první živě narozené dítě, při narození druhého živého dítěte je to 10 000 Kč.

Pohřebné

Na pohřebné má nárok osoba, která vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti, nebo osobě která byla rodičem nezaopatřeného dítěte. Podmínkou je, že zemřelá osoba musí mít ke dni úmrtí trvalý pobyt na území ČR. Platba je stanovená pevnou částkou.

Kromě státní sociální podpory nabízí stát také služby: zdravotní, školské a sociální.

Ochrana a podpora těhotenství a mateřství

Jde o ochranu ženy v době těhotenství, při narození dítěte a v době těsně po narození dítěte. Tyto aspekty upravuje nemocenské pojištění a zákoník práce.

Nemocenské pojištění

Peněžitá pomoc v mateřství

Je zajištěno zákonem o nemocenské pojištění. Žena má nárok na peněžitou pomoc, pokud splnila určitou dobu účasti na pojištění.

Ošetřovné

Na ošetřovné má nárok zaměstnanec, který nemůže pracovat z důvodu, že musí

• ošetřovat nemocného člena domácnosti, nebo
• pečovat o zdravé dítě mladší 10 let, protože školské nebo dětské zařízení bylo uzavřeno (z důvodu havárie, epidemie, jiné nepředvídané události), dítěti byla nařízena karanténa, nebo osoba, která jinak o dítě pečuje, sama onemocněla.

Zákoník práce

Dočasné převedení na jinou práci

Pokud současná práce ohrožuje těhotenství, má žena právo na dočasné převedení. Pokud nová práce je méně placená má žena nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, který spadá pod nemocenské pojištění.

Mateřská dovolená

Ve vysokém stupni těhotenství potřebuje žena pracovní volno, jde o omluvenou a tolerovanou absenci a důvod pro přiznání dávky, která ženu hmotně zabezpečuje. Mateřskou dovolenou upravuje zákoník práce.

Ochrana a pomoc zanedbávaným dětem

Ochrana dětí je zakotvena v mezinárodních paktech, nejdůležitější je Úmluva OSN o právech dítěte. Jejím cílem je hájit zájmy dítěte a chránit jeho blaho (článek 3). V ČR je to Listina základních práv a svobod: péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči, práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.

Rodiče, kteří pečují, mají právo na pomoc od státu, která je stanovená v občanském zákoníku, ten upravuje především vztahy uvnitř rodiny, přiznává členům rodiny práva a ukládá povinnosti, vymezuje předpoklady, za jakých se tyto práva a povinnosti mohou vykonávat a stanovuje podmínky, za jakých může stát zasahovat do rodiny.

Sociálněprávní ochrana dítěte

Je upravena zákonem o sociálně právní ochraně dětí (Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí). Zahrnuje především zajištění práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochranu oprávněných zájmů dítěte a působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny.

Trestně právní ochrana dětí

Zákon o přestupcích

Jde o jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno (např. ochrana před alkoholismem a jinými toxikomaniemi).

Trestní zákon

Poskytuje ochranu dětem před pachateli trestných činů. Rozlišuje řadu forem trestné činnosti na dětech a to přímé (konkrétní trestný čin spáchaný na dítěti) a nepřímé jednání, kdy je strádání a ohrožení vývoje dítěte důsledkem jiné trestní činnosti. Mezi nejzávažnější činy páchané na dětech patří ty, které souvisejí se sexuální sférou (pohlavní zneužití, sexuální nátlak, svádění k pohlavnímu styku, znásilnění).  Druhou skupinou jsou činy, které vedou k negativním důsledkům ohrožení života nebo zdraví (zanedbání povinné výživy, opuštění dítěte, týrání svěřené osoby a týrání osoby žijící ve společném obydlí).